O meteorologii

Počasí a podnebí patří k důležitým složkám přírodního a životního prostředí. Počasí (okamžitý stav atmosféry v určitém místě a čase) je ze všech jeho složek nejproměnlivější, podnebí (dlouholetý režim počasí na určitém místě) je ze všech přírodních složek nejvýznamnější. Počasí a podnebí člověka neustále obklopují. V různé míře působily a působí na lidskou činnost i hospodářské poměry států a oblastí.

Zatímco podnebí ovlivňuje využitelnost krajiny, druh hospodářství a způsob života lidí, počasí vstupuje každodenně do jejich rozhodování, pocitů, usměrňuje jejich chování, podporuje jejich úsilí, nebo hatí jejich plány, protože do značné míry spolurozhoduje o výsledcích výroby, funkčnosti dopravy i o využití volného času. Pravěký člověk pochopitelně neuměl vysvětlit meteorologické jevy a viděl v nich boží vůli. Špatné počasí obvykle znamenalo hněv bohů a úklady zlých duchů, naopak pěkné počasí bylo považováno za souhlas bohů s chováním člověka.

Závislost zemědělství na povětrnostních podmínkách, ale také závislost plavby, suchozemského cestování a v neposlední řadě i vedení bitev přiměla lidi již v dávných dobách ke sledování počasí, k záznamům výrazných jevů a změn, jako jsou sucha, povodně, silné bouře vyvolávající pocity strachu z nadpřirozených sil. Postupně, s rozvojem civilizace, začalo lidstvo spojovat meteorologické jevy se zákony fyziky, Touha poznat a vysvětlit děje odehrávající se v ovzduší vedla k shromažďování pozorovaných údajů, k experimentům, zevšeobecňování poznatků a teoriím, které vytvořily základy exaktní vědy – meteorologie.

Meteorologie je věda o zemské atmosféře, o jejím složení a stavbě, vlastnostech, dějích a jevech v ní probíhajících.

Počátky pozorování dějů v atmosféře nebyly nijak organizovány a většinou se vztahovaly na stručné zápisy o průběhu počasí daného místa jen za života pozorovatele.

Aby děje a jevy probíhající v zemské atmosféře bylo možné sledovat a toto sledování a měření bylo použitelné a reprezentativní, byly za tímto účelem zřizovány meteorologické stanice. Meteorologická stanice je místo, kde se podle dohodnutých mezinárodních, nebo vnitrostátních postupů konají meteorologická pozorování, při kterých se získávají údaje o jednom, nebo několika meteorologických prvcích a o atmosférických jevech.

Bouřky a jejich nebezpečí

Bouřkový mrak se jmenuje CUMULONIMBUS (Cb). Vertikálně je velmi mohutný, základna leží poměrně nízko nad zemí (řádově stovky metrů), zatímco vrcholy dosahují nezřídka výšky přes 10 km. Jejich vrcholy mohou být „ozdobeny“ kovadlinou (incus), jindy mohou být kulaté či ploché (calvus, capillatus). Pod cumulonimbem mohou stoupavé a klesavé proudy dosahovat rychlosti až 20 m/s, v něm pak i mnohem více (udává se až 50 m/s). Mezi stoupavými a klesavými proudy se pak nalézá oblast velmi silných turbulencí, které jsou schopné rozlámat i dopravní letadlo. Proto letadla mají na palubě meteorologické radary a jádrům bouřek se vyhýbají – a my bychom si z nich měli vzít příklad. Přívalové deště a kroupy, které nemají rádi zemědělci nejsou tím, co nás zvláště zajímá. Od bouřek je pro nás důležité držet se dále. Pokud nás totiž bouřka nasaje, tak i v případě, že nás netrefí blesk, budeme velmi rychle vytaženi do výšky okolo deseti kilometrů, kde si můžeme pouze vybrat zda bude příjemnější zmrznout nebo se udusit. Našich ostatků se pak ujmou turbulence, které je úhledně zabalí do vrchlíku jako bonbónek, aby je pak v klesácích vyexpedovaly zpět na zem jako mraženou rybu..

Bouřky jsou však nebezpečné již v okolí několika kilometrů od nich samých. Studený vzduch, padající v mocných klesavých proudech se rozlévá po zemském povrchu a způsobuje silný, nárazový vítr, zvaný húlava. Tento vítr současně pomáhá odtrhávat od země teplý vzduch v okolí bouřky a tak vzniká široká oblast stoupavých proudů, které komplikují možnost bezpečného a včasného přistání. Vyklesání by pak pravděpodobně proběhlo až do onoho pásma nárazového větru, a v něm je řízené přistání takřka nemožné.