Pilot používá záložní padák v okamžiku nouze, tedy tehdy, pokud nemá dostatek času na jiné řešení, nebo ani jiné neexistuje. V některých případech může být použití záložního padáku sporné a rozhodnutí závisí na úsudku pilota.
Důvodem pro použití záložního padáku je nejčastěji deformace vrchlíku, která neumožňuje další řízený let. Takovou situací je například zavlečení vrchlíku do šňůr (tzv. „kravata“) většího rozsahu, kdy nelze udržet kluzák přibržděním druhé strany v rovném letu. K zavlečení vrchlíku do šňůr může dojít např. po masivním zaklopení náběžné hrany, neadekvátní reakcí na jednostranné přebrždění kluzáku nebo po zbrklém vypuštění full-stallu v jeho první fázi. Velice snadno je možné si kravatu „vyrobit“ při nácviku většiny akrobatických figur.
Nepříjemnou záležitostí je tzv. twist – při předstřelu vrchlíku po jednostranném přebrždění nebo po dynamickém asymetrickém zaklopení může dojít k pootočení vrchlíku kolem svislé osy rychleji, než se otočí sedačka s pilotem a na šňůrách se vytvoří závit; kluzák se tak stane i pro zkušeného pilota neovladatelným a pokud měl těsně před událostí pilot staženou jednu řidičku více, než druhou, kluzák se rozjíždí v ostré rotaci – spirále s velkým opadáním. Tato situace je nebezpečná jak rychlým ubýváním výšky, tak velkým přetížením, které může u pilota způsobit v krátkém čase bezvědomí. S použitím záložního padáku není v takovém případě radno otálet.
Obě situace, které jsme si výše přiblížili, mají společného jmenovatele v nutnosti použít záložní padák za letu v rotaci, kdy hrozí jeho namotání na šňůry kluzáku. Tomuto riziku se musí pilot snažit předejít cíleným odhozením záložního padáku do volného prostoru po směru rotace. Tím alespoň částečně zabrání namotání šňůr záložního padáku na kluzák. Záložní padáky pro paragliding jsou konstruovány tak, aby se otevíraly co nejrychleji a délka popruhů a šňůr je taková, že se padák otevírá pod úrovní vrchlíku. Tyto vlastnosti možnost namotání záložního padáku na kluzák minimalizují, přesto je však výše zmíněné pravidlo důležité dodržet.
Třetí možností jak se dostat do nepříjemností, které jinak než záložákem vyřešit nelze, je srážka s jiným kluzákem. Teoreticky další situací, kdy je nezbytné ZP použít, je roztržení vrchlíku, které neumožňuje další řízený let, nebo podobně fatální roztržení šňůr. K tomu však prakticky dojde jedině snad při již zmíněné srážce s jiným letadlem.
Dospěje-li pilot k rozhodnutí použít záložní padák, měl by dodržet následující postup:
Podívat se, kde je uvolňovač (není žalostnějšího pohledu, než na pilota v nesnázích lomcujícího popruhem postroje nebo lemem bundy), uchopit uvolňovač, tahem za uvolňovač otevřít vnější kontejner, rozmáchnout se a zamířit do volného prostoru po směru rotace (délka popruhu vedoucího od sedačky k záložnímu padáku by toto měla dovolovat, aniž by se při tom vnitřní kontejner otevřel, než ho pilot odhodí – je vhodné si to prakticky překontrolovat), odhodit celý balíček záložního padáku ve vnitřním kontejneru i s klikou (pustit!) rychle zvoleným směrem. Teprve potom by mělo dojít k vytažení smyčky šňůr záložního padáku uzavírající vnitřní kontejner a rozbalení ZP.
Okamžikem otevření záložního padáku však pilotovi problémy nekončí; dalo by se spíše říci, že naopak začínají. Nejčastěji s stane, že jakmile se pilot přestane snažit řídit kluzák a věnuje se záložáku, hlavní padák dostane šanci k „sebezáchraně“, regenuruje svůj tvar a vrací se do přímého letu. V tom je však bržděn padákem záložním a oba se navzájem přetahují. V této nestabilní, tzv. nůžkové, pozici obou padáků je opadání větší, než na samotném záložním padáku. Ještě nebezpečnější situace nastane v případě, kdy se kluzák regeneruje jen z části a v „letu“ se snaží pokračovat jen několik posledních otevřených komor. Tato „letící“ část kluzáku rotuje a omotává šňůry hlavního padáku kolem šňůr záložáku, což může postupně vést k úplné deformaci záložního padáku. Především v těchto situacích a prakticky i ve všech ostatních se pilot musí okamžitě po odhození záložního padáku snažit co nejdříve „zrušit“ hlavní padák. To provede nejsnadněji namotáváním řídících šňůr až k prvnímu rozvětvení, které si pak pohodlně zaklesne za prsty a s takto přebržděným kluzákem se může věnovat přípravám na dopad. Stejně efektivní, jako stahování řidiček je v těchto případech i stahování (pouze) zadních „D“ popruhů.
Minimální výška pro použití ZP
V jaké nejmenší výšce nad terénem je ještě možno pomýšlet na použití záložního padáku? Na tuto častou otázku bohužel neexistuje jednoznačná odpověď. Výrobcem udávané parametry jsou zpravidla „jen“ maximální zatížení ZP a maximální rychlost (pádu/letu) pro bezpečné otevření. V paraglidingu platí, navzdory lidským instinktům, že výška a rychlost rovná se bezpečí. To, že se s kluzákem nedá na křižovatce zastavit a počkat si, je jasné už z úvodních kapitol této knihy. Výška nám, nebo často spíše kluzáku, dává více času na řešení nestandardních situací. Takže čím výš jsme, tím déle se můžeme věnovat úvahám o správnosti použití záložního padáku v konkrétní situaci. V malé výšce si dáme čas spíše než na koukání na výškoměr, na koukání, kde máme kliku záložáku a kterým směrem ho odhodíme. Jednoduchá praktická rada a zároveň odpověď na úvodní otázku tohoto odstavce zní: „Dokud nesedíš na zemi, ještě není pozdě to zkusit!“ Při pádu do lesa nám to dává aspoň větší šanci zůstat měkce viset místo tvrdě dopadnout až na zem.
Přistání na záložním padáku
Maximální opadání udávané výrobci záložních padků je 4,5 až 6 m/s. To platí pro maximální povolené zatížení a v praxi bude opadání spíše pomalejší, ale pouze v ideálním případě, kdy se pilot pod záložákem nehoupe ani není let rušen letem hlavního padáku. I tak bude přistání, nebo spíše dopad ekvivalentní seskoku ze stolu nebo i větší výšky. Na to se musíme připravit, nejlépe tak, že dáme nohy k sobě a pokrčíme je mírně v kolenou. Energii dopadu vždy radši ztlumíme aspoň pokusem o „parakotoul“, než abychom se snažili dopad „ustát“ a riskovali tak zranění dolních kočetin. Nasměrování kotoulu, nebo spíš svalení se, na pěnový chránič nám ušetří také nějakou tu modřinu. Pokud jsme po dopadu v pořádku, co nejrychleji vstaneme a začneme balit, aby případný pozorovatel věděl, že se nám nic vážného nestalo.