Všechno by bylo jinak, kdyby se Péťa hned při startu nevybobřil, kdybychom v Ratiboři nemuseli přenášet lodě přes stavidla, kdyby Odra nebyla od Kožle až do Wroclavi regulovaná šluzami, kdyby trochu tekla, kdybychom měli lepší rukavice, než ty od pracantů na šluzách, kdybychom si rovnou vzali pláštěnky, kdyby prdel nebyla na dvě půlky a nohy se neohýbaly v kolenech.
Ale to by bylo zase úplně jiné dobrodružství – takové nás třeba čeká příští rok, když budeme pokračovat z Wroclavi dále k moři :o). Letos jsme nonstop pádlováním (tedy kromě spánku) zvládli přes 250m kilometrů na turistických plastových seakayacích a po většinou rovné vodě, takže jsme docela zbití, ale přesvědčili jsme se, že to jde a že naše těla to dávají. Díky za podporu a příští rok zase, třeba z hecu, na vodě i ve vzduchu…
