Dva hlavní faktory výkonnosti záložního padáku jsou rychlost opadání (vertikální rychlost) a stabilita v kyvu. Oba tyto faktory se dají významně ovlivnit vhodnou konstrukcí vrchlíku. Konstruktéři záložních padáků dlouhá léta ladí své výrobky a snaží se tyto parametry vyvážit s požadavky na co nejmenší váhu, cenu a sbalený objem záložek.

Když zůstaneme u konstrukcí záložáků, které se nedají řídit a hlavními parametry při výběru jsou u nich nízká váha, malý sbalený objem a rozumná cena, dostaneme se ke, v poslední době pro paragliding objevené, čtvercové (nebo též křížové) konstrukci vrchlíků záložních padáků.

Díky většímu součiniteli odporu čtverce oproti kruhu je při stejném plošném zatížení opadání pomalejší. Otvory v rozích vrchlíku “uniká” vzduch jehož proudění pomáhá stabilizovat letící/padající soustavu proti nežádoucímu kývání/houpání. I na záložním padáku s teoreticky přijatelnou vertikální rychlostí může být přistání tvrdé, pokud proběhne v nešťastné fázi kyvu pilota pod vrchlíkem. Z tohoto hlediska hrají křížové konstrukce padáků jednoznačně prim.

Rychlost otevření záložního padáku, parametr, na který se mnozí piloti ptají, není bohužel dostatečně exaktně uchopitelný pro přesné a nezávislé testování. Proto se ve výčtu vlastností záložních padáků neuvádí v číslech, ale jen jako více méně subjektivní porovnání pozorování konkurenčních konstrukcí. Ve světě se čtvercové záložky už nějakou dobu používají a testují a ukázalo se, že, v porovnání se standardními kruhovými, se otevírají o něco rychleji. Pomáhá tomu, s největší pravděpodobností, nepravidelnost tvaru pro skládání při balení. Mají jednoduše více záhybů látky, které se mohou začít plnit vzduchem – podobně, jako třeba u tzv. dvouplášťových  kruhových padáků.

Postup při balení čtvercového padáku je téměř stejný jako u kulatého a zkušený balič si ho osvojí během krátkého tréninku. Není tedy ani důvod k obavám, že  bychom nenašli někoho, kdo nám padák přebalí.