CESTA:
Teamové složení a předpověď počasí napovídali mnohé… Jeli jsme ve složení Jana (ekonomka ve Sky, moje skoro sestra :-), Renča (zavodí za Sky, moje kolegyně instruktorka :-), Zuzka (asistentka ve Sky), Kristýna (má na starost mimo jiné výrobu prototypů). No a já (sám nevím jaká byla moje hlavní role v tomto teamu, ale každopádně to bylo příjemné 🙂 Těch cca 3000 km uteklo jako by jich bylo jen 300 🙂
POČASÍ:
O předpovědi nebudu mluvit, ta vypadá vždycky tak trochu, jak si přejeme… Skutečnost byla taková, že jsem tam tak pěkné a stabilní počasí ještě nezažil. Ale naopak pamatuji, že jsme padáky za celé tři dny ani nevytáhli z batohů navíc jsme se báli, že nám jej odnese potůček protékající výstavním stanem někam ke konkurenci…
LÉTÁNÍ:
Určitě to není období, kdy bych vám doporučil si jít do St-Hilaire zalítat. Výstava je určená pro ty, kteří si chtějí vyzkoušet nějaký nový padák. Nesmí vám ovšem chybět dostatek průbojnosti jak na startu tak i ve vzduchu, jinak se tam nevejdete. Taky je potřeba ty zkušební lety stihnout do 14.00hod. Pak jsou startovačky pro normální piloty zavřené a následuje program různých leteckých show. Akropiloti skákající přes své vrchlíky jako přes švihadlo,akro rogala řítící se k zemi v sestavách loopingů a vývrtek, akro větroň malující dýmovnicemi na koncích křídel různé obrazce na oblohu, nebo z vrtulníku vyskočí týpci v lítajících oblečcích, honí se oblohou a s dýmovnicemi na nohách demonstrují jak se dá jen za pomocí blan mezi rukama a nohama opravdu lítat. To jsem vyjmenoval jen část s pestrého programu.
S Renčou jsme si přivstali a vyšlápli si až na samotný vrcholek Dent de Crolles nad St-Hilaire vysoký 2060 m. Jedná se o cca 2hod. výstup, ale výhled a to převýšení stojí za to. Líbilo se nám to tak, že jsme druhý den ráno výstup opět zopakovali. Já si tentokrát vzal sebou base padáček a lítací kombinézu. Cesta dolů mi utíkala trochu rychleji, ale zato mnohem intenzivněji…:-) Kolem poledne jsme si užili i trochu termiky a tak jsme ji s Renčou protáčeli na nových Erisech 3. Porovnával jsem výkon i s orlem, který s námi točil termiku ucho na křidlo… 🙂 Musím uznat že mu to léta trochu lépe a že Alexandr (náš konstruktér) má ještě co vylepšovat… 🙂
MAŠKARÁDY:
Hlavním tahákem turistů jsou létající masky na padácích či rogalech. Pravda moc času mi nezbylo sledovat pestrobarevné, kreativní masky, ale pár jejich startů jsem viděl. Jeden startující na okřídleném kole mě opravdu pobavil. Na druhý pokus svojí masku odrovnal ve stromech pod startem a ta osmice na kole už vycentrovat určitě nepůjde… 🙂 Chtělo by to ještě více potrénovat na loučkách ty starty… 🙂
ZÁVODY:
Pro podporu a zpopularizování závodů na přesnost přistání zařadili letos pořadatelé do oficiálního programu i malou soutěž. Vzhledem k tomu, že nás soutěžících bylo 15 a měli jsme na to denně cca 30min byla nad terčem tlačenka. O konkrétních výsledcích se v mém případě raději zmiňovat nebudu, ale o to tady nešlo. Kvalitně jsem potrénoval, lidem se to líbilo a na víc jsme i dostali jídlo, pití a vstupné s vývozy na kopec zdarma.
VÝSTAVA:
Potkal jsem se spoustou známých tváří a u každého stánku bylo něco zajímavého, někdy i dobrého 🙂
ZÁVĚREM:
S výletem na Kokořín to srovnávat nebudu, ale musím říci, že se letos akce opravdu po všech stránkách vydařila.
Tomáš
