O bývalém letišti na Kotaři, ze kterého startovaly větroně pomocí gumového lana, jsem věděl. Vlastně to byl jeden z hlavních motivů, proč jsem začal řešit nové jižní startoviště na Prašivé. Podívat se do historie a vyjít z už dříve prověřených míst – to bych doporučil každému, kdo by rád nějaké nové startoviště vytvořil. Na Kotaři ale byl problém s infrastrukturou a přistávací plochou. A z Prašivé je to na Kotař po hřebeni ani ne 4 kilometry přes dvě žebra. Ten hřeben je ale velmi často vystaven jihozápadnímu a jižnímu proudění a létání s výhledem na celé Beskydy je v tomto místě parádní. Stačí to z Prašivé jen trochu potáhnout přes Čupel a jste ve hře.
Včera se mi do ruky dostala kniha Beskydské gruně od paní Ireny Ciché, ve které jsem našel nejen zajímavý text, ale také historické fotky k letišti na Kotaři:
Ve 40. letech minulého století působilo na Těšínsku několik aeroklubu (později Spojené aerokluby Těšínska). Nadšení milovníci leteckého sportu se kolem roku 1946 rozhodli zřídit další letiště ve výše položené části Beskyd. Po provedení průzkumů nalezli nové působiště právě na Kotaři. Přilehlé hory, z jedné strany Ropička a z druhé strany Prašivá a Kyčera, vytvářely dobré podmínky pro činnost sportovního letiště. Nejprve byly vykáceny stromy pak probíhaly terénní úpravy a po provizorní stezce k chatě Kotař byl vynášen materiál. provoz letiště zahájil zkušený pilot Ludvík Klimsza pomocí gumového lana. V květnu roku 1949 využil pilot a instruktor Josef Godula příznivých povětrnostních podmínek a jeho větroň se brzy ztratil z dohledu. Přes část Beskyd a Malé Fatry doletěl až na Slovensko. Na Kotaři byly tedy zapáleny ohně, vyznačující hranice letiště, které se měly udržovat až po přistání větroně. Letoun však brzy ráno přistál v okolí Dobratic, vzdálených od letiště asi 8 kilometrů – stoupavý proudy totiž pilotovi umožňovaly plachtit nad Beskydami až do svítání.
Po roce 1949 byla činnost letiště následkem politických změn ukončena a letecký park byl přestěhován do vnitrozemí.
To se zase komunisti vyznamenali…