Tohle je jedna z těch akcí, která se rozhodně nedá nazvat normální, či běžná. Ve složení Libor Merta, Blanka Smékalová a Dalibor Carbol jsme létali v oblasti Kyrgyzského hřebene na singlech i tandemu, pak jsme padáky prodali, koupili za ně staré ruské motorky Ural 650 se sajtkami a jeli 28 dní domů do ČR.
Základem této akce byla myšlenka poznat Rusko a některé jeho bývalé sovětské satelity cestou po vlastních osách. I toto byl jeden ze scénářů naší dopravy v rámci dřívější expedice Lenin Peak 1999. Tentokráte jsem se ale na cestu daleko lépe připravil a poměrně náhodou, jak už to tak bývá, mi kamarád Libor u piva slíbil, že tuto cestu na motorkách se mnou absolvuje. Přítelkyně Blanka si svou účast vybojovala ostrými ženskými argumenty a tak jsme do Kyrgyzstánu nakonec odlétali ve třech.
Při létání jsme se drželi v poměrně známé oblasti Čon-Taš, ale hlavně jsme se zaměřovali na nákup vhodných motorek, studovali jsme možnosti a způsoby jejich oprav a nakupovali náhradní díly a to nejdůležitější na cestu.
Realita cestování na Uralech nás sice nezastihla nepřipravené, ale pokládám to za jeden z největších výkonů, které jsem kdy musel předvést. A to jak fyzicky, tak duševně. Šílené scény, střídající se monotónnost a nečekané záludnosti počasí, policie a poruchových motorek nás dostávaly do prekérních situací. Problémům jsme se chtěli vyhnout tak, že budeme oblečeni jako chudí Rusové. Převlek, který zabíral ve východní části Ruska, naopak vyvolával pozornost v části západní. O Ukrajině, Slovensku a česku už ani nemluvě.
Unaveni, šťastni, špinaví s placatými zadky, titulem „servisáci roku“ a připraveni třeba na přistání na měsíci jsme dojeli s oběma URALY do ČR. 7000 kilometrů, 28 dní jízdy bez větší přestávky, za celou cestu jen 3 dolary za pokuty.
