Představte si bublinu která obklopuje člověka. Představte si barvu, kterou ten člověk svou bublinu naplňuje, představte si ji, jako odstín jeho povahy. Modrou jako hladina čisté řeky, žlutou jako ranní slunce a nebo tmavou jako dlouhý stín. Připusťte, že ona bublina je zhmotněním všech dějů, které v jeho blízkosti probíhají. Ale jen v takové blízkosti, že na ně vidí a může si na ně sáhnout. A nikdy se nemůže stát, že by dosáhnul vně bubliny. V tu chvíli, kdy se o to pokusí, se vždy bublina o kousek zvětší. A pak připusťte, že každý člověk je sám svým světem.
A když se dva světy protnou vznikne neskutečně zajímavý prostor zvláštní barvy, ve kterém je možné prakticky všechno. V něm může vzniknout přátelství stejně jako nenávist a nebo se třeba nestane vůbec nic. Lidé se neumí dívat na děje v jiné bublině člověka, aniž by jejich pohled neprocházel minimálně přes dvě zabarvení. Jeho vlastní bublinou a bublinou toho druhého. Často se do cesty připlete i další člověk se svým světem, někdy i více za sebou. To se potom děj ukazuje v nejrůznějších zabarveních. Do nového roku bych vám chtěl popřát, aby jste sami dokázali svou bublinu naplňovat těmi nejzářivějšími a nejkrásnějšími barvami, abyste si stále svůj svět příjemně zvětšovali a aby se ten často protínal s jinými, se stejně krásnými a zajímavými.Dalibor Carbol