text: Blanka Smékalová, foto: Tomáš Harabiš
Začátky cest bývají mnohdy rozpačité. Noví lidé, jiná města, obchody, zvyky a všude přítomný pocit očekávaného dobrodružství. To naše cesta do jedné poslední divočiny slibuje
Při ohledu do torontských rovin a na výškové budovy průmyslového města mi Toronto připomíná ostravskou Dubinu. Zlehka se usmíváme článku popisující ztrátu Stanlyho poháru na torontském letišti, to ještě netušíme co nás čeká. Úsměv nás pomalu přejde, když nám uletí diky neschopnosti kanadských letištních úředníků letadlo a posléze nám ztratí i jedno zavazadlo, které nakonec šťastně doletělo za námi. Zato přílet do nočního Vancouveru je nádherný. Vanncouver je obrovské multikulturální město. Asiati z různých zemí už téměř přetlačili původní bílé osídlence. Reklamní poutače na ulicích nabízejí hodiny brazilského tance, nejrůznější thajské masáže, věštby z kouzelné koule indické jasnovidky, výuky východních filozofií v novodobých budhistických klášterech a mnoho dalších pro nás exotických aktivit. Jako by se celý svět koncentroval do jednoho města, jehož téměř dvou milionová populace z něj činí jedno z největších měst Kanady. Díky atraktivní poloze na úpatí Skalistých hor a pobřeží Tichého oceánu se Vancouver stává také jedním z nejhezčích měst světa. Právě v těchto dnech probíhá v centru města každoroční slavnost nesoucí název „Svátek světel“. V několika dnech soutěží mezi sebou různé země o nejhezčí a nejzajímavější ohňostojovou show. O prestižní titul se v letošním roce utkají Kanada, Čína a Česká republika. Pro show jednotlivých zemí jsou vyhrazeny tři večery a v sobotu 9. 8. 2003 proběhne závěrečné finále. Připravenost soutěžících a jejich touha uspět činí ze „Svátku světel“ opravdu velkolepou událost. Přes třistapadesát tisíc návštěvníků přilákala show Českého týmu pyrotechniků z barrandovských filmových studií, nazvaná „Women on Fire“.
Téměř všechen čas našeho pobytu ve Vancouveru nám zabralo shánění auta, které nás při troše štěstí dopraví na Aljašku a zpátky. Naše představa je jasná chceme téměř nemožné za možné (rozuměj: kvalitní, spolehlivé za málo peněz tj. 500 – 1000 CAD). První možnost ve výběru auta nám slibují inzertní noviny „Buy and Sell“. Pod značkou „Great deal“ jsou nám nabízeny auta těžko charakterizovatelných kategorií. Jejich majitelé, kterými jsou především indičtí občané se dušují, že nabízená auta nás zaručeně na Aljašku dovezou. Druhou variantou je koupě auta v jednom z bazarů v okolí. Je jich tu opravdu hodně a je i z čeho vybírat. S obavou abychom nepřebrali, se rozhodujeme pro korejský Hunday, ročník 1990. Jeví se jako motoricky zachovalý a v případě, že dojede zpátky i dále prodejný. S ohledem na jeho velikost a barvu jsme jej pojmenovali „Larva“. Jen čert ví, co se z něho vyklube.
Zítra vyrazíme na sever…
