Je to trochu divocina, ale nedalo mi to a musel jsem vam zverejnit posledni dopis od kamarada z Noveho Zelandu. Podobnych uz mi od neho prislo vice, tak vam tohohle silence asi obcas priblizim…
D.C.
Tak zdarek vsichni doma,
zase sem se ocitl na prazdninach a tentokrat jsem vycestoval z Nového Zélandu za ucelem lezeni, do Indicke Himalaje. Tak se to vsechno nejak rychle sebehlo a ja sem se ocitl na letisti v Dehli, kde na me uz cekali kluci Pavel a Premek. O Pavlovi sem vam uz urcite psal v predchazejicich zpravodajstvich (lezli sme tady na NZ na Mt. Cooka), a Premka jsem neznal, stejne jako zbytek clenu expedice. V kratkosti o Premkovi – multi sportovec z Letohradu kde spolecne s kamarady zalozili KOS klub organizovanych nesportovcu, ktery se ucastni ruznych zavodu a mimo jine i amaterskeho dolomitmana. Je to take paraglaidovy pilot a tak sem mel co vyzvidat. Mimo jine, kdo znate Koudelku tak to byl Premka mazak a Premek vypada uplne stejne, takze si ode me vyslouzil prezdivku Ruska masina, jinak kluci mu rikaji bejk. Sama prezdivka uz vam muze napovedet o kom je rec!
Tak jsme se vydali na cestu do hotelu mistni riksou a jak uz to byva, aby rec nestala, kde se vzala tu se vzala lahvinka whiskey a my se pekne po ceste zbourali, to jen v ramci aklimatizace. Na hotylek sme dorazili asi po hodine jizdy a po vsech tech chytrostich, supky dupky na kute. Na druhy den rano jsme nezahaleli a zacli zhromazdovat expedicni jidlo a pomalu se pripravovat na odjezd do hor. V pristich dvou dnech dorazil zbytek lidicek a my mohli pomalu vyrazit. Jeste nas vsak cekalo posezeni s ceskym atase na ambasade, a verte nebo ne, zase jsme si to pekne udelali na diplomaticke pude ceskou slivovici a Popovickym Kozlem.V opilosti jsme domluvili Jeepy a bylo postarano.
Dalsi den s radnou kocovinou jsme se nalodili a uz jsme to mazali smerem na sever do kopcu. Po dvou dnech strastiplne cesty, jednoho nocniho prekvapeni v podobe sesypane cesty, kde jsme museli vykladat a prenaset vsechny zavazadla do jinych Jeepu pres usek rozsypane cesty, jsme konecne dorazili do Gangotri, odkud uz se musi jen po svych.
Zde jsme nechtene zkejsli dva dny kvuli nosicum, kteri nechteli pristoupit na nase podminky a tak jsme na konec najali poniky na vetsinu cesty, kteri samozrejme o cene nediskutovali. A tak jsme nalozili zavazadla na ctyrnohe zvirata a pomalym tempem jsme se presunuli na misto kde meli konicci konecnou. Zde jsme prespali a zorganizovali par serpu na zbytek cesty do zakladniho tabora.
Ten jsme rozbili na upati kopce na ktery sme se chystali. SHIVLING 6500 a nejaky drobny v hindstine znamena penis a taky tak vypada jak se sami muzete presvedcit podle prilozene dokundamentace. A tak jsme se konecne zabydleli v tabore, uvarili caj a neco k jidlu a mohli spolecne planovat postup vystupu. Nezasvecenym, toto je chvile, kdy se pravdepodobne rozhoduje o uspesnosti vystupu, coz jsem chytre usoudil a posleze.
Na druhy den se vydali dve skupiny do prvniho tabora vynest jidlo a rozdelat stany. Zde jsme stravili noc a jelikoz tabor je v 5000 metrech, tak jsme se vsichni vratili zpet v ramci aklimatizace. V zakladnim tabore jsme nabrali sily a vyrazili znova zpet do jednicky, prespali a pokracovali do druhyho tabora. Jelikoz pocasi pralo a hlavicky nas nebolely v podvecer jsme rozdelali dvojku a stravili noc v 5400 metrech.
A treti den jsme to napalili !!! Rrovnou do trojky, ale to jsme netusili, ze se to protahne na nejakych deset hodin lezby a prusikovani. Za tmy jsme rozdelali stan a padli za vlast.V planu jsme meli rano zautocit na vrchol a po sleze ustoupit do dvojky, protoze odtud ten samy den vyrazela dalsi dvojka na horu, tak abychom jim uvolnili misto v tabore. Jenze rano pri snidani nas postrasily dve obrovske laviny, z kterych ta prvni si na nas brousila zuby a poslala nam par ledovych projektylu pres strechu stanu. Stan jsme postavili na spravnem miste a tak sme prezili.
A tak jsme mohli vyrazit na zaverecny usek. Po hodine a pul cesty nas ale zastavil obrovsky serac, kterym jsme bohuzel nenasli cestu a obchazet ho nam prislo nad miru nebezpecne. Rozhodli jsme se tedy pro ustup, zamackli slzu a vyrazili nazpatek do trojky a pak dolu, nize do druheho tabora.
Preckali jsme tam noc a cely podvecer jsme si zkraslili pozorovanim lavin, ktere jezdili jak podle jizdniho radu. Paty den jsme si to namirili do zakladniho tabora, kde jsme svolali dalsi poradu a snazili se vymyslet jak prekonat serac s nejmensim rizikem. Jenze to uz se bohuzel netykalo mne, protoze ja byl uz jednou nohou na Bali, kam jsem se chystal 3 dny po te. A tak jsem si sbalil svejch pet svestek a rano jsem vyrazil zpet do Gangotri,odkud jsem autobusem cestoval zpet do Dehli.
Cestu jsem pojal sportovne a vystridal autobus za vlak tak asi na puli ceste. Velmi poucne a prekvapive az moc zdlouhave. Normalne pry vlak jede 4 a pul hodiny, ale se mnou bohuzel jedenact a tak na trase 200 km pak vlacek nahnal sedm hodin sekeru. Nicmene zdarne jsem se ocitl v Dehli a mohl se tu zase cely pristi den kochat krasnym bordelem. Abych pravdu rek, docela jsem se odsud tesil, jelikoz nejsem velky fanousek mest a hlavne prochazet se z hovnem na bote cely den neni zrovna nic prijemneho.
A tak jsem se ocitl znova na letisti, kde jsem s hruzou zjistil, ze sem zmeskal letadlo a tak jsem si prilet na Bali o den prodlouzil. Pri zivote me vsak udrzovala myslenka na Bintang (mistni plzen), ktery jsem si vysnil hned po priletu na ostrov. V tropicke Bali jsem se setkal z dalsim mym kamaradem Skejbym, se kterym jsme meli v planu trochu pokalit a hlavne zaserfovat. Serfovani se nam jakz takz podarilo, ale s tim kalenim to bylo slabsi. Zakoupili sme basicku Bintangu, ale nebyli jsme sto ji vypit za cely tyden. Nevim, co tomu bylo pricinou, ale vim jiste, ze je to velka ostuda. (prominte vsichni pratele, ale asi starnem a uz to tam netece, jak by melo).
Jinak na Bali je to spis takovy vyval a tak se nic moc zajimaveho nedelo, snad jen to, ze jsem se polozil na sedm dni do pelechu po stipnuti nejako hmyzu s nemoci jmenem Denque fever, ktera mimochodem ve me stale prebyva a tak se ji snazim zbavit i zde doma na NZ pojidanim zdrave potravy a popijenim nealkoholickych napoju. A tak jsem se Skejbym nebyl schopnej udrzet krok ani na serfu.Ten si vsak uzival i bez moji asistence, zatimco ja jsem potil krev v pelechu a modlil se aby mi spadla zvysena teplota. Ta odesla po peti dnech a ja byl slabounky jako moucha a tak sem jen tak polehaval, az do meho odletu zpet na NZ.
Doma na me cekalo prekvapeni v podobe kompletni prohlidky na letisti a jelikoz jako spravny mazak, byl jsem na to pripravenej, prosel sem bez jedineho skrabance, az na to, ze mi malem uletelo letadlo do Christchurche. Do toho sem naskocil za jizdy po ranveji a s pocitem spokojenosti jsem to smeroval do prekrasne jarni sezony se spoustou snehu a perfektni lyzovacky a take vybornymi jarnimy podminkami pro paragliding. A tak sem se po valeni na Bali znova ocitl ve svem zivlu a tak si rikam – neni nad to byt znova doma !!!
Libam vas vsechny na prdelky a zdravim, Procha