Nočním busem do Manali

Žijeme v rychlé době, změny přicházejí v nepravidelných rytmech, ale v takovém tempu, že si toho nelze nevšimnout. A při jízdě nočním busem do Manali jsem přemýšlel nad tím, jak moc jsem já osobně toho součástí a do jaké míry já osobně pomáhám roztáčet kola života a jestli to chci. 

Je to stejné, jako když člověk šlape do kopce, když pravidelně vydechuje, když sleduje boty jak jedna předbíhá druhou, když se na chvíli zastaví a rozhlédne se, jak se změnil výhled z nového místa – to je čas, kdy kromě nekonečně ohrané melodie v hlavě zní také věty, které slyšel tak daleko a v hlavě si je donesl až na tohle místo. 

Ty věty byly nezařazeny, odloženy, uschovány a teď se postupně tlačí ven stejně jako pot z vlastní kůže a znova a znova hledají odpovědi a nakonec taky správný moment k zatracení. To pak stejně jako ten pot odkapávají na úzký horský chodníček a zůstávají tam ležet vyřešeny, čekajíce na déšť a vítr, který z nich definitivně udělá součást cesty, na které to člověk pochopil, na které to uzavřel, na které se své myšlenkové zátěže definitivně zbavil. 

Teprve potom hory ukážou svou pravou krásu. V tu chvíli horami prochází naše lehká mysl, tělo přirozeně následuje její trajektorii, v tu chvíli je možné úplně všechno. Nejsou příliš hluboké kaňony ani příliš vysoké hřebeny. V tu chvíli je člověk proměněn a stává se součástí prostoru. 

Byla ještě tma, bus zastavil, venku chodil nějaký člověk s baterkou, koukal jsem se na otevřené dveře vedlejšího domku, nic zvláštního. Ale uvnitř mně právě uzrála jistota, že už záleží jen na mně co si v sobě ponechám a čeho se zbavím. Že si chci ten prostor užít, že to chci prožít nejen s Filipem, ale taky s Ďurem, se kterým jsme v této oblasti v roce 2002 začínali naši první společnou bivakovou expedici. Je to rok, co se Ďuro v autě zabil. 

Cítil jsem se připraven.

Články

Fotogalerie

Zanechte komentář

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

indie

We knew the area Himachal Pradesh (in the south of Himalayas) before, my friend Ďuro and I were flying there in 2002 pretty intense 10 days and the atmosphere was simply gorgeous. It was our first big bivouac with no phones, no radios, no GPSes, no ground support and even without a backup plan. But a monsoon came in the end so we had to pack up.

On this expedition (2013) we were trying to finish the first overflight Manali – Shivling. So the track 235 km long flown a bivouac way without any oxygen concentrators and ground securing.

Shivling is 6543 m high mountain (very similar to European Matterhorn) lying in the northern Indian state – Uttarakhand. To fly there was very interesting – the beggining was calmer and then the intensity increased. The range up to Shivling, which is well enclosed by high mountains, seemed very difficult but still we were ready to take that challenge.

Unfortunately the weather and low ceiling 3500 m only did not let out of Kullu Valley farther on this interesting track. So we spent a lot of time in Manali. It was a hard decision but we changed the plan finally and went through Rottang Pass into an area around Keylong. And we experienced there some extremely interesting days when flying in wild mountain conditions.

We participated the expedition in pair: Dalibor Carbol – Filip Bušo

 Our equipment: Gliders GRADIENT – serial NEVADA (26) and ASPEN 4 (26), Harnesses CHOGORI.

If it goes about equipment protecting us during a stay in high mountains we rely on products by HANNAH and MOUNTAIN HARDWEAR.

WordPress › Chyba