Francouzské Simulation d Incidence en Vol (angličany překládáno jako Simulated Incidence in Flight) znamená vlastně umělé nehody za letu, tedy žádné „krizovky“, jak říkáme my Češi. Pokud je něco umělé, je to záměrně navozené a tedy pod kontrolou pilota. Jak říká hlavní instruktor naší školy, jestliže dojde k situaci, že je třeba naostro použít záložní padák na SIV kurzu, je to vždy něčí chyba. Buď žák neposlouchá instruktora, nebo instruktor vede žáka k něčemu, co je mimo jeho pilotní dovednosti, nebo dává neúplné či nesprávné instrukce. Krizová situace nastane, když se snažím překročit hranici svých možností a dovedností. To po mě ale nikdo na SIV kurzu nikdy nechtěl, vždycky mě učili postupně zvládnout víc a víc. Chci vás tímhle článkem, kamarádi piloti, povzbudit k rozhodnutí zajet si zdokonalit vaše pilotní schopnosti na takový kurz. Více pohody, méně strachu, větší radost a menší stres při létání, takovou zkušenost mám já.
Minulé léto jsem dostal šanci pomáhat s organizací kurzu nestandardních letových režimů Beskydské školy létání u švýcarského jezera Lugano. Tuto pro Čechy novou lokalitu si vybrala škola jako alternativní variantu k již ověřenému Halštatskému jezeru v Rakousku. Opravy a rekonstrukce místních lanovek však provoz na tomto terénu letos výrazně omezily a tak přišlo na řadu právě Lugano.
Luganské jezero se rozlévá v takřka nejjižnějším cípu Švýcarska, prakticky spíše v Itálii, než ve Švýcarsku. Tahle skutečnost skýtá hned několik pozitiv. Lidé jsou tu temperamentnější a srdečnější, jídlo je tu chutnější a co nás nejvíce zajímá, počasí je tu stabilní a podle našich zkušeností vždycky aspoň o stupínek lepší, než na zbylém území Švýcarska. Kemp Paradiso s vysokou úrovní služeb a jeho vedoucí René jsou příkladem pohostinnosti i pro ne vždy bezproblémové hosty, jako je tlupa padáčkářů. Na startoviště na Monte Generoso v nadmořské výšce kolem 1500 MSL vás doveze ve Švýcarsku všudypřítomná zubačka . Skýtá převýšení dobrých 1200 m ALZ a přímé vizuální a rádiové spojení s kempem a zároveň přistávačkou. Pokud úspěšně prokličkujete všemi stoupáky, což je za běžného slunečného dne takřka neproveditelný úkol, doklouznete nad jezero s výškou málo pod 800 m nad vodní hladinou a show může začít… Frekventanti kurzů běžně využívali odpolední termiky k poletování v nekonečných a širokých stoupácích v okolí startoviště a k čekání ve vzdušné frontě, až se uvolní jejich tréninkový prostor nad jezerem. Někteří si tímto způsobem připsali do svých letových deníčků až 8 hodin.
Kurz, který proběhl na začátku srpna byl ve znamení mladých tváří. Nejen že v ostatních termínech byli účastníky i výrazně starší a rozvážnější piloti, ale navíc tentokrát přijeli na trénink, za podpory LAA ČR, i piloti zařazení do programu Talentovaná mládež, přezdívaní převážně Mladí a nadějní, nebo prostě Talenti. To však nijak nezasáhlo vážnost či nevážnost kurzu, ani soudržnost vzniklého kolektivu, jak při tréninku, tak při večerních video-rozborech a pizzeria-diskuzích. Zaslouženého uznání či výtky se dostalo každému, bez ohledu na věk či značku padáku. Větší ambice a menší strach Mladých a nadějných nejen hecovaly zodpovědné otce rodin k razantnějším pokusům, ale také zkoušely trpělivost instruktorovu. Ten se však nedal rozházet a diktoval každému podle jeho schopností a předepsané osnovy. Hezky postupně poznat svůj padák. Rozhoupat na všelijaké strany a udržet pod kontrolou, klapance známe všichni už ze základního kurzu. Front-stallek – zaklapnout, nebrzdit a věřit – nechat padák nabrat rychlost. Ne každý měl napoprvé tolik důvěry a pomáhal kluzáku řidičkami. A tak dále, a tak dále. Důvěru Talentů v jejich A-čkové plachty musel instruktor párkrát krotit hlavně při negativkách a full-stallech. Té části výcviku bylo věnováno asi nejvíc času. V příštím letovém dnu přesedlala většina pilotů z vypůjčených školáků na vlastní, převážně B-čkové brusy a mnohým teprve tehdy začal tanec…
Celkem nám švýcarské nebe darovalo pět letových dní. Tři jsme se věnovali pilnému tréninku, první aklimatizačnímu polétání v termice, poslední byl ve znamení kulatých vrchlíků. Sušení sedačky, oblečení, záložky a kluzáku odradilo od zkušebního odhození záložního padáku jen pár jednotlivců. Ti se zato pilně věnovali svým prvním akro-pokusům. Blýsknout se pěkně vytočeným SATem se poštěstilo takřka všem účastníkům zájezdu , silnější nátury se, ne zrovna neúspěšně, pokoušely o wingovery, helikoptéry a dokonce McTwisty.
Na vydováděné piloty i jejich rodinné příslušníky čekaly každý podvečer příjemné restaurace s vonící pizzou. Voda v jezeře Lugano byla týden od týdne teplejší a koupel v něm příjemně osvěží, ale husí kůži nenahnala. Pro otrlé otužilce byla na dosah dvacetiminutovou procházkou ledová sprcha pod třicetimetrovým vodopádem, jenž ukryt v lese připomíná spíše scény z Nového Zélandu. Projížďka parníkem po jezeře, návštěva miniaturního Švýcarska, zájezd přes hranici do Itálie za levnějšími nákupy potravin, nebo prostě posezení v kempu u vínka nebo pivka, to je výběr z mnoha jiných kratochvílí, pokud se zrovna nelétalo. Po setmění se rozzářilo stříbrné plátno a kemp oživily výbuchy smíchu, ohromení a obdivu nad ten den natočeným videozáznamem.
Příjemná dovolená, tvrdý trénink, super lidi. Těším se na příští rok!
Mgr. Slávek Tmej
