Před dvěmi lety se v tomto místě konalo Mistrovství ČR hned na to Mistrovství Evropy. Krásné místo pro závody a kombinaci v létání, to je údolí chladné řeky Soči. O prestižní titul Mistra České Republiky se přijelo poprat na 60 českých pilotů a k tomu se přidalo ještě 64 pilotů zahraničních. Organizace celých závodů se ujal Honza Habermann se svým týmem a nutno říct, že se starali skutečně výborně.
Že budou přeháňky a bouřky, to se vědělo – předpověď na první závodní den byla jasná. Proto se měla letět krátká rychlá trať se šesti otočnými body, která se neustále motala kolem Mrzlého vrchu. A že se nad ním v krátké době po startu udělal mrak, ze kterého seriózně pršelo, tak se v cíli mluvilo o tom, že kdo třikrát nezmoknul, jakoby ani nezávodil. Těsně před čtvrtou hodinou to už nebe nevydrželo a začalo kolem sebe bouchat a déšť si nevybíral. Naštěstí v tu dobu už byl konec prvního závodního kola a tak se nikomu nic nestalo. 26 kilometrů kolem Mrzlého vrchu zdolal nejrychleji Tomáš Brauner (MAC), chvíli za ním dolétnul Dejan Adamovič (SWING) a třetí skončil Wojtek Maliszewski (AXIS).
Kolo bylo krátké, poměrně jednoduché, v cíli bylo mnoho pilotů a tak vítěz bral jen 274 bodů.
A jak první den byl ve znamení bouřek, také předpověď na letový den č. 2 byla podobná. Ale každému správnému padáčkáři je známo, že počasí "si robí čo chce".
Byla vyhlášená trať o 49,9 kilometrech kolem Mrzlého vrchu a Stolu. A že bouřky ne a ne přijít, v cíli se objevilo celkem 63 závodníku a to byl skutečně krásný výsledek. Bohužel však svědčil i o tom, že trať mohla být klidně o dalších 50 kilometrů delší a vše mohlo být daleko zajímavější. Prvním do cíle doletěl Nikolay Shorokhv (Boomerang), druhý byl Ondra Dupal (Gradient) a třetí Radek Večeřa (Gradient). Šlo o kvalitní sprint od začátku do konce. Každá zatáčka navíc znamenala ztrátu několika desítek metrů. Perličkou byl dolet Renči Kuhnové, které do cíle chybělo 50 metrů, když vypršel čas udaný pro zdolání tratě. A jedna zajímavá zkušenost se šťastným koncem se stala nejmenovanému polskému závodníkovi, kterému se po několika dynamických figurách rozpůlil padák. Záložka to jistila a tak bylo veselo.
A jak se počasí při druhém dni tak povedlo, předpověď na den třetí vypadala více než příjemně.
Na startu byli vyhlášeni vítězové včerejšího kola a také jedna velice trefná SMSka. "Su pi.., tak sedim", to byl vzkaz pro svozové auto a organizátory. Autor obdržel plechovku Redbullu, snad aby si příště zalétal o něco déle.
Krásných 106 kilometrů, to byl návrh tvůrců tratě Františka Pavlouška, Tomáše Braunera a Aliaže Valiče (SLO) pro třetí závodní den. Kupodivu i přes silný vítr na startu a přes přibližující se cirovitou oblačnost. Výlet z místa startu byl ještě celkem jednoduchý, ale dostat se nad zastíněný Mrzly vrch, to byla šílená záležitost. Více jek 120 pilotů svahujících přes hodinu na jednom místě, to chtělo fakt trpělivost. Jenom se odtud dostat dále do hor směrem k otočňáku na konec údolí mezi Stolem a Polovníkem. Piloti to zkoušeli různými způsoby. Většina z těch, kteří se to pokoušeli vyřešit přeskokem na Stol a potom za něj, zůstala dole na zemi. Složitým místem se tak stal skok z Polovníku na otočňák a dolet zpět k Polovníku v nějaké rozumné výšce. Kdo to zkusil řešit takto přímo, ten zůstal v silném větru mezi Stolem a Polovníkem. Řešení spočívalo na druhé straně údolí, kde se bylo třeba na vysoké stěně zvednout a odtud na Polovník znova přeskočit. A ani tak se to všem nepodařilo a zůstávali v tom samém silném větru jako mnozí před nimi. Obloha se ciry zakrývala a zase se otevírala a tak bylo poměrně obtížné předpokládat co to udělá s termikou. Skupinka 26 pilotů se dostala až k třetímu otočňáku a od něho tak nějak doklouzala dolů do údolí. Termika už ten den vypnula a tak bylo vymalováno. Nejdále se prolétnul Urban Valič (MAC) 59,9km , pak Tomáš Brauner (MAC) a David Ohlídal (AXIS). A aby nebylo málo zajímavostí, tak znova tentýž polský nejmenovaný pilot jako včera, prověřoval kvalitu posedu, tentokráte na stromě. Prostě divočina…
I čtvrtý den měl být letový a navíc s cílem v Drežnici. Večerní párty v místní hospůdce byla na spadnutí. Kdo přiletí do cíle nejdříve, může se hned začít věnovat sponzorskému vínu darovaném firmou GRADIENT. Vypsána byla trať o délce 56 kilometrů ohnutá přes 5 otočných bodů. Byl to sprint se vším všudy. Letět těsně u skal Polovníku na přišlápnutém speedu, pak rychlé přeskoky, honičky ve stoupácích – rychlost radost krása. Nejrychlejší ze stíhačů byl dnes Radek Večeřa (GRADIENT) těsně před Tomášem Braunerem (MAC) a trojci nejrychlejších toho kola uzavíral Nikolaj Shorokhov (BOOMERABG). Radek se tímto dostal na dostřel mistrovskému titulu. Od zatím vedoucího Tomáše Braunera ho dělí jen 59 bodů a to už je dost málo.
Zpestření nálady v řadách závodníků přinesl znova tentýž polský pilot jako v předešlých dnech. Tentokráte se mu padák dostal do podivného režimu, který už nezvládnul, vyhodil proto záložku a na ni si pak přistál na louce vedle skal. Sanitka k němu hned vyrazila, ale bohužel ho nenašla. Pilot si mezitím totiž v klidu sbalil záložku a odletěl do cíle. No prostě idylka…
Párty byla veselá, protáhla se do pozdních hodin a kupodivu ani hlava ráno moc nebolela. Podmínky na let vypadaly velice zajímavě – padáky se ne a ne pořádně zvednout. Padesáti dvou kilometrová trať pátého kola vede podél Soči a jde o čtyři klíčové přeskoky Mrzlý vrch – Kobarid. V těch slabých podmínkách, které nám dnešní počasí připravilo to byla docela obtížná záležitost. Početná skupina pilotů uhnila pod Mrzlým vrchem hned při prvním průletu. Další početná skupina to zabalila u Kobaridu. Koukal jsem se na to z výšky a vypadalo to jako když postříkáte mouchy biolitem. Smutná podívaná na masový padáčkářský hrob. Obloha se střídavě zatahovala a pak zase otevírala a pokud pilot neměl v ten správný čas dostatek výšky nebo alespoň slaboučký stoupák, tak se odporoučel na zem. Do cíle se nakonec dostalo 12 pilotů, nejrychleji to zvládnul Dejan Adamovič, hned za ním spěchal David Ohlídal a za ním pak Radek Večeřa. Takže situace na předních pozicích se jen lehce zdramatizovala neboť se znovu snížily bodové rozestupy.
Šestý den budiž oslavován pro své nevlídné počasí vhodné k odpočinku. Myslím, že ten už si piloti docela zasloužili. Někdo jel na Lijak, někdo do muzea a někdo, jako já, prostě lenošil. Zrovna v momentě, kdy jsem si začal grilovat pod dvěma stanovými přístřešky můj oběd a v klidu jsem si u toho otevřel knížku, foukl takový průvan, že oba stany přelítly přes Masařkovic auto a náležitě se u toho pokroutily. Prostě pořád se něco děje. Večer proběhl ve znamení fotbálku na místním hřišti a malé party u piva. Ale jak bude zítra, to nikdo neví.
Ráno bylo překvapivě čisté a jasné. To v okolí Tolminu ale nebývá zvykem. Ideální letecký den obvykle začíná hustou mlhou v údolí Soči, která se postupně rozplývá, až se nad horami začnou objevovat ty správné kumuly. Ale takhle to vypadalo na docela zajímavý den.
Viditelnost na Kobale byla senzační. Mráčky si vesele přibývaly a my se těšili na poslední závodní den. Byla vyhlášena trať o délce 53 kilometrů a okno bylo otevřeno ve 14:30 . Jenom co jsme se ale vyzvedali a začali přeskakovat na Mrzlý vrch směrem k startovnímu markeru, semlelo se několik přeháněk a kolo bylo zrušeno. Uši dolů, a bylo rozhodnuto.
Vítězem Mistrovství České Republiky 2004 se stal Tomáš Brauner (MAC), druhý se strátou pouhých 22 bodů skončil Radek Večeřa (GRADIENT) a třetí s odstupem 123 bodů David Ohlídal (AXIS).
V kategorii žen vyhrála Petra Krausová (MAC) před Martinou Pospíšilovou (AXIS) a Renátou Kuhnovou (SKY).
Takže suma sumárum pěkné závody, velice kvalitní organizace, hromada nalétaných kilometrů. A tak to má být.