CHOGORI je pákistánský název pro horu K2, ke které jsme v roce 2011 s Ďurem Klejou doletěli. Už tam jsme spolu řešili potřebu promyšlené, lehké, ale maximálně kompaktní sedačky, na kterou bychom se při našich ultimátních přeletech mohli na 100% spolehnout. Prostě jsme si už na vlastní kůži vyzkoušeli trable s roztrhaným materiálem po tvrdším přistání, uvolněným kontejnerem za letu nad skalnatými horami, samovolně se odepínajícími přezkami v popruhové části, gumovostí až příliš odlehčených sedaček a taky s vysokou váhou těch málo odlehčených.
Proto vzniknul koncept CHOGORI – kompaktní, pohodlné sedačky, na které jsou použity jen velmi kvalitní materiály. Díky těmto materiálům a promyšlené konstrukci jsme se dostali i na velmi zajímavou váhu celé sedačky – 3,4 kg ve velikosti M. Extrémně nízká váha ale neměla být a ani není naším hlavním cílem konstrukce CHOGORI. Zásadní byla a je kompaktnost sedačky pro aktivní řízení, pohodlí pro fyzicky náročné dlouhé lety a plně funkční promyšlené řešení pasivní bezpečnosti a úložných prostorů.
O hmotnosti sedačky
Jasně, létat se dá téměř ve všem. Kdysi jsem provrtal malou dřevěnou destičku, protáhl jsem ji lanem, udělal jsem tam pár uzlů, vlezl do toho a letěl. A taky mě to uneslo. Ta „sedačka“ dostala jméno PREKER. Samozřejmě to nebylo nic na normální létání, ale sranda byla.
Dnes už jsou na trhu velmi zajímavé ultralehké sedačky, sám jednu půlkilovou (včetně reverzního baťůžku) létám. Každá taková sedačka je ale projektována na konkrétní určení a tak má často omezenou užitnou hodnotu. Je to konstrukce na konkrétní použití a když ji budete používat na jiný typ letu, než na jaký je primárně určena, tak s ní nebudete zas až tak spokojeni.
Je totiž jisté, že když jen vložíte pevnou desku do ultralehké sedačky typu „trenýrky s kšandami“ a i když k tomu třeba došijete krásný kokon a taky uděláte pěknou presentaci, tak tím dostatečné pohodlí na delší XC přelety prostě nezískáte.
Kdy je váha sedačky hlavním argumentem?
Váha sedačky má pro mnohé piloty velký význam. Ale rozhodně není tím nejdůležitějším parametrem. Zvláště pokud jde o sedačku na XC přelety.
Osobně u sedaček na přeletech nejvíce oceňuji kompaktnost, od které se také odvíjí dostatečné pohodlí. Díky tomu se přirozeně snižuje únava a celkově se zvyšuje pocit jistoty při letu v různých podmínkách. To všechno ovlivňuje moji schopnost včas s dostatečnou razancí a rozsahem reagovat na různá překvapení, o které není při „drzejším“ způsobu přeletu často nouze.
A tak dohromady kompaktnost, na 100% funkční řešení, bytelnost a nízká váha pro různě náročné výstupy mi pak definují užitnou hodnotu mojí sedačky.
Kdyby byla váha na prvním místě, znamenalo by to, že se chystám více chodit než létat. To se taky stává, ale ne, když jsem si udělal čas na přelet.
Samozřejmě je tady otázka, kde je ta správná vyváženost mezi pohodlím, funkčností, bytelností a váhou?
Moje odpověď je – CHOGORI.
Mrkněte zde na presentaci sedačky CHOGORI Light na www.chciletat.cz a pak se zase vraťte, mám tady pro vás ještě pár užitečných informací…
Chcete ještě více odlehčit, ale zůstat u stejného pohodlí jako má CHOGORI?
Možné to je. Kde ubírat? Ještě lehčí a tedy jemnější materiál? Odebrat výztuhy na obšívce, které pomáhají držet tvar sedačky? Ušít jádro z tenčích popruhů, které tolik připomínají tkaničky do bot? Zmenšit chránič páteře? Vynechat kování s přezkami na nožních popruzích? Použít menší kladky na Speed systém? Ušít kokon z lehkého SKYTEXu? Použít tenké šroubovací majlonky místo karabin? Máme ubrat výztuhy v zádové části? Nebo použít „hamak“ řešení bez pevné desky? Všechny tyto možnosti jsme mnohokrát diskutovali a víme, že to není problém udělat. Prostě sedačku lze vyrobit i jinak. Ale u naší CHOGORI stále upřednostňujeme vysokou užitnou hodnotu sedačky před honbou za extrémně nízkou váhou.
Díky promyšlené konstrukci a kvalitním materiálům jsme se dostali na nízké váhy sedaček, aniž bychom museli dělat výše jmenované kompromisy. A to ve výsledku přináší celkovou spokojenost s lehkou, ale kompaktní a bytelnou XC sedačkou. Tedy takovou, která se dobře nese, ve které se pohodlně létá a která snese i tvrdší zacházení. Protože to je přesně to, co od sedačky na XC výletech za dobrodružstvím očekáváme. To je sedačka s výjimečnou užitnou hodnotou.
V současné době to mám tak, že když cestuji a chci mít možnost si třeba někde zalétat, tak používám Ultralight 2 a sedačku OZO – vše do 3kg. Ale pokud si chci naplánovat nějaký přelet, třeba i několikadenní, tak beru výkonného OZZYho nebo lehkou NEVADU Light, ale s CHOGORI XC – protože chci výkon a pořádnou sedačku s dostatečně velkou zadní kapsou.
Teď bych vám chtěl poradit, jak si odlehčit, ale neubírat si z pohodlí a bytelnosti sedačky. Jak na to? Přemýšlejte, co s sebou na přelet berete…
Stan
Nepříjemně těžká daň za to, že se budu potřebovat někde vyspat. Ale pokud jsem v civilizaci, stejně spím pod střechou. Když jsem v horách, tak se snažím letět rychle, ať se vyhnu špatnému počasí. Protože na to většinou nemám ani dostatek jídla a kdyby nasněžilo, tak bych to měl hodně těžké. Takže jaký stan? Dříve jsem používal bytelný samonosný Hannah RIDER 2 – cena okolo 4500 Kč a váha 2750 g. Fakt ale je, že když už jsem ho s sebou bral, tak spíše do zálohy. Takže pokud víte, že chcete letět rychle a nebudete se v horách zbytečně motat, tak stojí za to popřemýšlet, jestli stan vůbec budete potřebovat. Pokud chcete mít v záloze nějaké nouzové řešení – tak se podívejte na skutečně lehkou variantu jednomístného jednovrstvého stanu např. Ferrino Sintesi 1 – cca 3000 Kč a váha1000 g. Ušetřeno 1750 g.
Karimatka
Nebrat, těch pár nocí se dá spát na padáku. Tak alespoň nezabírá v malém stanu místo. Ušetřeno 300 g a více.
Spacák
Teplo v noci je fajn, nejlepší poměr teplo/váha mají péřové varianty spacáků. Phantom 0 od Mountain Hardwear je vychytaný i do větší zimy, ověřená kvalita. Váží 1,2 kg, takže úspora oproti běžným spacákům se srovnatelnou hřejivostí 300g a více.
Chránič páteře
CHOGORI sedačky mají uzavíratelný box na chránič páteře. Takže když chránič vytáhnete a zavřete dovnitř místo něho spacák, tak se tento box napne a funguje obstojně i jako chránič páteře. CHOGORI má zádovou konstrukci, kterou chránič nijak zvlášť nevyztužuje. Takže i když vytáhnete chránič a nic do boxu nevložíte, můžete létat stejně pohodlně jako s chráničem. Ušetřeno 560 g.
Telefon
Jasně že je dobré mít telefon. Osobně používám iPhone 5S, a co jsem si do něj nahrál i hromady namluvených knih, tak už jsem s sebou přestal brát i Kindla na čtení při čekání na počasí. To ale samozřejmě zvládne i cokoliv s Androidem. Váha iPhone 5S – 112 g, dobíječka slouží také pro nabíjení GPS a foťáku. Když se čeká na letové počasí, je čas taky na nabíjení.
Vario a GPS
Na přeletu potřebujete slyšet vário s kvalitním zvukem, oceníte i aktuální výšku, rychlost letu a kompas – to jsou docela základní funkce. Jde to i bez nich, ale nebrat přístroje s sebou na přelet, to není dobrý nápad. Naopak dopočítávání dokluzů k dalším otočným bodům při přeletu v novém místě prakticky nepoužijete. A navigování šipkou – pokud si doma dopředu vydefinujete cílová místa nebo záchytná místa pro případ nouze, tak fajn. Ale člověk míní a život mění. Takže nakonec to vede k co nejjednodušším energeticky nenáročným přístrojům. Takovým, aby vám to sedělo s jednou nabíječkou nebo abyste mohli třeba tužkové baterie použít nouzově v čelovce nebo ve foťáku. Přístrojů a možných kombinací je hodně. Osobně používám základního Braunigera a nejjednodušší černobílé GPS, aby mi nebylo líto, až ho někde ztratím. GPS na telefonu za letu nepoužívám, baterku v telefonu si šetřím na hudbu a namluvené knížky. Ale to je fakt na každém, co preferuje.
Nůž
Už roky používám Victorinox s pilkou, šroubovákem, vývrtkou – 126 g. No a už jsem konečně pochopil, že v horách si láhev vína otevírat nebudu, na letišti se k noži v odbaveném batohu nedostanu a šroubovák a pilku vlastně prakticky nepoužívám. Začal jsem brát nůž Fiskars K40 – stojí 180 Kč a váží 71 g. Ušetřeno 81 g.
Čelovka
Úplně jsem se zamiloval do Fénix HL50 – pevná, vodotěsná a dá se použít i jako lampa, několik režimů světla, pere to až 365 lumeny, zvýrazněný střed světelného kužele – prostě paráda. Cena 1300 Kč a váží 50 g včetně baterie. Ušetřeno oproti jiným čelovkám 50g a více.
Vaření
Na váhu vyhrává jednoznačně plyn. Benzínový vařič je univerzálnější na delší cesty do větší divočiny, protože benzín seženete kdekoliv a kdykoliv. Ale s benzínem je vaření složitější a taky trochu špinavější. Plyn sice v letadle nepřevezete, ale většinou lze koupit v každém větším městě. Takže se stačí jen trochu poptat a nebo zaúkolovat ty správné lidi. Asi nejlepší řešení je kombinovaný Pinguin vařič AURA. Stojí okolo 1500 Kč, je tam i hrnec, dá se dobře sbalit a calé to má 480g. Což je slušné řešení, když nepotřebujeme nějak moc vyvařovat. Jsou i lehčí varianty na 100g kartuše, ale záleží, kolik čaje z toho chceme uvařit. A taky je tu problém, že tyto nejmenší kartuše nejsou všude k dostání.
Jídlo a pití
Množství jídla je přímo závislé na trati, kterou jste si připravili. Sami víte, kolik jste asi schopni v horách za den ulétnout. Rád bych vám doporučil tvořit trasy na 2-3 dny a startovat až to bude vypadat, že počasí ty 2-3 dny skutečně vydrží. Čekat totiž někde v horách po jednom přeletovém dni na další letové počasí – to je skutečně nejisté a riziko problémů se rychle zvyšuje. Na 2-3 dny potřebujete čaj, něco sušené stravy na zalití vařící vodou a ořechy. Ty mají velmi vysoký poměr energie/váha. Taky dětský sunar je velmi výživný. Jestli plánujete delší výlet, nezapomeňte na vitamíny a tablety na vyčištění vody. Ne v každém horském potůčku teče dobrá voda. Pokud jsou nad vámi pastviny s ovcemi nebo krávami, tak bych si pití téhle vody dobře rozmyslel.
Lékárnička
Nemoci a úrazy vám mohou velmi zkomplikovat situaci a tak by se na vašem samostatném výletu mohlo hodit:
– balíček s antibiotiky,
– něco na bolest v krku a na tlumení kašle,
– tlakový a krycí obvaz pro případ úrazu typu otevřené zlomeniny nebo hlubší rány,
– náplasti na puchýře,
– silnější analgetika typu Zaldiar,
– Brufen a něco silného na průjmy.
Létáním se váš zdravotní stav zlepšovat nebude. Tak opatrně…
Foťák
Na focení běžně používám zrcadlovku Canon EOS 650D s bateriovým gripem na 6 tužkových baterek, s objektivy Canon EF 70-200/4,0L IS USM a Sigma 10-20/4-5,6 ASP. S externím bleskem a brašnou to dělá něco kolem 3000g. V rámci odlehčení na cesty jsem pořídil Sony Cyber-Shot DSC-RX100, který má sice slabší rozsah zoomu, ale jinak fotí skvěle – cena 9800 Kč a váha 240g. Ušetřeno 2500g.
Dobíjení
No a všechny ty elektronické hračky potřebují šťávu a je fajn, když s sebou nemusíte tahat několik nabíječek a vystačíte si s jednou. Jak si to nakombinujete, to už nechám na vás. Použití solární nabíječky je taky možné, ale zatím jsem se bez ní obešel. Minimalismus je cesta.
Ať vám to létá
Dalibor Carbol
