Paraglide nebo Single-skin? Jak to létá a v čem je problém?

Chtěl bych vám představit můj pohled na problematiku certifikace a školení na nových konstrukcích kluzáků.

Pro co si do vzduchu jdu?

Motivace k létání na nových konstrukcích je důležitá a já s klidem mohu konstatovat, že si do vzduchu chodím pro radost, pro odpočinek, estetiku a alespoň elementární dávku dobrodružství.

Zajímá mě odletěný a zdokumentovaný soutěžní výkon – už dávno ne.

Zajímá mě další poznávání vlastních limit při letu – už ani ne.

Zajímá mě let za peníze – minimálně.

Zajímají mě nové letecké destinace – to docela ano.

Zajímá mě let s přáteli – stále rozhodně ano.

Zajímají mě vlastnosti jednotlivých typů kluzáků – stále více ano.

Tenhle zkrácený rozklad motivů uvádím proto, abych vám ukázal, v jakém vnitřním prostoru žije pilot, kterého velmi baví létat na single-skinu. Podotýkám, že ne na takovém single-skinu, který se některému výrobci nepovede, protože to neumí a pak musí ostatním vysvětlovat, jak už to měl před desíti lety a kdyby chtěl, tak…

Já se bavím o několika málo, ale stále přibývajících, skutečně povedených, jedno-potahových konstrukcích, které jsou na trhu k dispozici, a které se prostě povedly.

Co to je single-skin?

Jedno-potahová alternativní konstrukce padákového kluzáku, která vykazuje specifické letové vlastnosti. Mimo ně se vyznačuje větším plošným zatížením, nízkou váhou a vysokou skladností.

Je mylné a zavádějící se na všechny single-skiny dívat jako na jeden typ kluzáku. To by byl, stejně jako u dvou-potahových křídel, příliš zjednodušený až nekompetentní pohled.

Po několika desítkách let vývoje máme ve dvou-potahových padákových kluzácích kategorie jako rekreační, soutěžní, vhodné pro motorové létání, akrobatické, speedglidy, miniwingy… Každá z nich má svou cílovou skupinu a vykazuje specifické letové vlastnosti.

A stejně tak je to je i u single-skinů. Jen ten vývoj, který někam vede, je aktuálně v jednotkách, ne desítkách let. Single-skiny jsou prostě mladší a jejich potenciál se stále zajímavě posouvá.

Jak single-skin létá?

Letové vlastnosti jsou rozdílné u různých konstrukčních variant singl-skinů. A to velmi výrazně. Bohužel je prakticky nereálné mít dostatečný nálet u všech variant, které nově přicházejí na trh. A určitě je také nereálné mít nějaký kloudný nálet na single-skinových pokusech výrobců, kterým to konstruování jedno-potahu moc nejde. Proto se budu vyjadřovat konkrétně k jednomu modelu, se kterým mám nalétáno více jak 100 hodin a to v různých podmínkách, včetně svahování, termického létání a menších přeletů. Jde o model LEMMY, výrobce El Speedo. A že jsem majitelem této firmy, rovnou vám řeknu jak to bylo…

Na začátku roku 2019 bylo jasné zadání směřované konstruktérovi Alexeji Rakovovi z firmy Sky Country, se kterým spolupracuji už přes 11 let:

Potřebuji malý, lehký a velmi bezpečný jedno-potahový kluzák pro svého desetiletého syna. Jestli to bude stát za to, vybavím tím i školu singl-skinu a budeme na tom trénovat. Rozšíříme nabídku tréninkových produktů a vytvoříme alternativu k paraglidu.

Alexej je špičkovým konstruktérem jak paraglidingových kluzáků, tak i kitingových křídel. Za rok mi do rukou přišel nový kluzák, na kterém jsem odlétal firemní testy a nadšeně jsme jej začali vyrábět. El Speedo i Sky Country pod svými obchodními jmény.

Už od začátku výroby jsem chtěl tento nový kluzák použít i jako nástroj k obrození velmi zaprášeného českého certifikačního předpisu PL-2. Vytvořili jsme zařízení pro zátěžový test kluzáku, snažili jsme se jednat s LAA ČR o změnách nebo doplnění stávajícího předpisu PL-2. Vytvořili jsme novou metodiku výcviku pro jedno-potahové kluzáky, žádali jsme o uvedení této osnovy do předpisového balíčku LAA ČR. Když jsem viděl, jak se to vleče, poslali jsme LEMMYho do Švýcarska a úspěšně absolvovali zátěžový test. Aktuálně stále o jedno-potahových kluzácích v českých předpisech bohužel nic.

Proč jsem byl v klidu ohledně bezpečnosti?

Protože starty a létání s LEMMYm ve slabých až středně silných podmínkách se mi jeví snazší než u školních paraglidingových kluzáků. Kompletní letové vlastnosti jsou popsány v letové příručce, není místo to tady přepisovat, ale snad jenom výčet několika zajímavých vlastností:

při vytahování do letové polohy se nic nenafukuje, je to rychlejší a snazší, v silném větru je pak třeba rychlejší reakce
má viditelnou chuť počkat nad hlavou při málo dobrzděném předstřelu při vytahování do letové polohy,
při letu jde přesněji za rukou,
při letu je pilot jakoby součástí aerodynamiky, poskytuje to daleko více čitelných neutlumených vjemů, pilot letí na jedno-potahovém kitu a je to znát,
při nuceném předo-zadním rozhoupání se sám dynamicky zastaví ve 30° před pilotem,
díky dlouhým nylonovým strunám a turbulentnímu proudění ve spodní části nedochází k zaklopení náběžné hrany,
díky vyvázání A a B řady do jedné nejde zaklopení ani simulovat, vrchlík se jenom brutálně zdeformuje, ale nezaklopí, to samé platí o pokusech o zaklopení uší – prostě to bez zásahu do konstrukce nejde,
jakékoliv zhoupnutí mají na kratších šňůrách LEMMYho slabší dynamiku,
jediným sestupovým prvkem je sestupová zatáčka s přetížením okolo 2G, spirálou bych to tedy spíše nenazýval,
sestupová trajektorie je při přistání snadně udržitelná a i při nervóznějším zásahu do brzd prakticky bez nebezpečných předo-zadních kyvů.

Paraglide nebo Single-skin?

A jestli jde o legislativu, tak k jedno-potahovým kluzákům nemám, jakožto inspektor provozu paraglidingu, v našich předpisech k testování či školení na něm žádnou směrnici, žádný předpis, žádné doplnění. Stejně tak jak je tomu u kitů, speedglidů nebo miniwingů. Jednáme o změnách a doplňcích ve stávajících předpisech, ale moc se to neposouvá.

Že by se měl také LEMMY vydávat za paraglidingový kluzák, protože někteří jiní výrobci s některou konstrukční variantou nechali protestovat svůj výrobek paraglidingovou certifikační osnovou – s tím už jsem se u některých provozních inspektorů paraglidingu setkal.

Nic lepšího, než půjčit jim LEMMYho, ať si na něm nejprve paraglidingovou certifikační osnovu sami vyzkoušejí, mně nenapadlo. Zatím jsem jejich reálný zájem v tomto směru nezaznamenal. To hovoří samo za sebe.

S motorem OK, bez motoru problém?

Snad nejblíže má jedno-potahový LEMMY paradoxně k aktuálním předpisům pro motorový paragliding, podle kterých LEMMY (s platným zátěžovým testem, ale klidně bez jakéhokoliv letového testu) v kombinaci s motorem – po zalétnutí inspektorem techniky může legálně létat, dokonce se na něm může i školit. Samozřejmě se zde vkrádá otázka, proč to tak nejde i bez motoru, což by měla být snazší varianta…

Měnit konstrukci jedno-potahu kvůli úspěšnému letovému testu pro certifikaci v paraglidingové kategorii?

Pokud by změna konstrukce za účelem možnosti provedení byť části letového testu znamenala zhoršení letových vlastností jedno-potahu – tak rozhodně konstrukci neměnit a trvat na tom, že úřad, úředník, předpis nemůže po konstruktérovi takovou změnu vyžadovat. Protože to by byl krok zpátky.

Jsem přesvědčen, že budoucí praxe by měla být taková, že konstruktér a výrobce nejen nových alternativních konstrukcí, jako je jedno-potah, přinášejí výrobek s platným zátěžovým testem na trh, ti mají v letové příručce přesně popsat letové vlastnosti výrobku, organizace typu LAA ČR by měla mít skrze inspektory techniky možnost ověřit pravdivost a korektnost letové příručky a potvrdit to případným certifikátem.

Vlastně nevidím důvod, proč by tomu tak v budoucnu nemělo být i u paraglidingových křídel. Celou dobu se bavíme o zvýšení kompetentnosti pilotů a toto by byl jasný krok vpřed a odpoutání se od zastaralých kategorií, které se výkonově o bezpečnostně tak překrývají, že už je to spíše obchodní problematika.

Učit na single-skinu nebo ne?

V alpských zemích jsou školy pro jedno-potahové kluzáky vidět. Proč tomu nepomoci i v ČR, když tady je výrobce, který navíc disponuje vlastním školícím centrem s více jak dvacetiletou praxí? Proč nepomoci rozvoji tomuto leteckému odvětví samostatnou výcvikovou osnovou, která je stavěná přesně na míru single-skinům? Vadí to někomu? Kdo ještě v ČR jedno-potahové padáky vyrábí a kdo další by chtěl na jedno-potahu létání vyučovat? Já zatím nikoho takového dalšího v ČR neznám. O to by to mohlo být jednodušší, ne?

Slyšel jsem i argument, že je špatné něco takového dělat jen pro jednoho žadatele. Bylo to od jednoho provozního inspektora – funkcionáře LAA ČR. Tímto by se, podle mně, LAA ČR velmi odchýlila od jasně deklarovaných důvodů zřízení. Protože by to bylo ne pro jednoho, ale pro všechny, kdo by měli zájem, uměli to a chtěli to.

Naopak, pokud by LAA ČR na požadavek svého člena směřující k rozvoji letectví zaujala pasívní postoj, tak v tom případě letectví nepodporuje, nerozvíjí, ale tlumí a brzdí.

A v tomto bodě bych rád zašel ještě kousek dál:

Většina zemí, ve které je paraglidingové létání nějak organizováno, má nějak nastaveny výcvikové standardy. Licence, kterou v těchto zemích můžeme získat, je licence národní. Aby byla uznávaná v jiných zemích, dokupujeme si k ní IPPI kartičku za 200 Kč a necháváme si ji inspektorem provozu potvrdit s poměrně nepřesným stupněm zkušeností. Tím se naše oprávnění stává mezinárodní.

To je mechanismus, jak si jednotlivé země udržují svou suverenitu a pravomoc měnit tréninkové postupy, protože každá země má trochu jiné terénní, organizační a právní dispozice.

Byl bych strašně rád za sebevědomou organizaci LAA ČR, která by měla jednu univerzální tréninkovou metodu a zároveň by umožňovala školám si zvolit i jinou – vlastní, ale správně zdokumentovanou, popsanou a inspektorem provozu garantovanou tréninkovou metodu, která je v jejích terénních a organizačních dispozicích lepší, efektivnější, bezpečnější. Když to jde mezi zeměmi, proč by to nemohlo jít i mezi regiony, mezi jednotlivými školami?

Možná je to myšlenka pro někoho příliš troufalá. A možná je právě nová jedno-potahová konstrukce a zájem o školení na ní bez historického balastu zajímavou šancí organizovat profesionální výuku lépe a se skutečnou podporou rozvoje letectví.