Převzato z časopisu Cross Country April-May 2002
Volný překlad a úprava: El Speedo team
Zasažení boční strany hlavního víru termiky
Na stranách hlavního víru je proudění vzduchu sestupné. To znamená, že první známky stoupavého proudu jsou spíše klesající, než stoupající. Pozdější střídání propadů a vzestupů je dané vzduchovými turbulencemi. A tak propady, stejně jako turbulence často znamenají přítomnost termiky.
> Turbulence, způsobené termikou nejsou vždy zcela nesmyslné. Často se zdají být pravidelným střídáním vzestupů a propadů vysílaných z termického jádra – jako jakési vlnění, které tvoří například tekoucí voda při narážení do kamene. Takové vlnění pak může poskytnout informace o tom, kde se stoupavé proudy právě nacházejí. Jestliže dojde k zasáhnu vlnění bokem, bude logicky postižena jedna stranu kluzáku jako první. Točení směrem k zasáhnuté straně většinou umožní vniknutí do jádra termiky.
V praxi to znamená, že se kluzák nejprve propadne pak stoupá a opět propadne. Nejlépe je přes tyto většinou malé propady proletět a zaměřit se na střed jádra stoupavého proudu. Obvykle, když ucítíte propad jedné půlky křídla, je dobré k němu zatočit a pokusit se vniknout do jádra termiky tímto směrem.
Kolem silných termických proudů se ale objevují i slabší stoupavé proudy. Je to na umění každého pilota, aby včas odhalil, točí-li v tom skutečném jádru proudu. Jde o směs intuice a schopnost nebát se prozkoumat okolí prvně nalezeného proudu. Ale ne vždy může takovýto průzkum vést k nalezení silnějšího proudu. A výškovou a časovou ztrátu si pilot někdy skutečně nemůže dovolit. Na druhou stranu, když se něco takového povede, tak si pilot prostě předplatil lístek do rychlejšího výtahu. A to není k zahození. A jestli se na taková rozhodnutí dá připravit ještě před letem, tak alespoň tím, že si pokusíte propracovat obrázek očekávané termiky (její strukturu) pro daný den. Jestliže během leteckého dne jsou očekávány nejlepší stoupavé proudy kolem 7 m/s, znamená to, že stoupavé proudy kolem 3m/s jsou spíše doprovodné a vyplatí se v jejích blízkosti hledat jádro samotné.
Zasažení tažného jádra stoupavého proudu
Pod hlavním vírem bývají menší turbulence, a stoupavý proud je v tomto místě méně obklopen klesavými proudy. Tady je vzduch jakoby vtahován do stoupavého proudu a často se stane, že kluzák, hledající termiku, je doslova vtažen do jádra termiky.
V tomto případě by se měl kluzák rozhodně nechat natáhnout vzduchovým proudem a zajistit si tak cestu nahoru. Jakmile je zasažen hlavní vír nebo tažné jádro stoupavého proudu, bude se jeho centrum vyznačovat rotujícím jádrem, jako je tomu například u prachových vírů, tady však samozřejmě s menší koncentrací energie. Lítání přes toto rotující jádro je doprovázeno unikátními pocity, když kluzák doslova twistuje v doprovodu rotujícího vzduchu. Je to skoro jako by měl kluzák díry. Toto malinké vyvedení z rovnováhy vypovídá o pravém ustředění jádra stoupavého proudu. Nezkušený pilot se v tomto případě často věnuje křídlu a termice. Ale v tuto chvíli je neméně důležité sledovat terén a jeho reliéf, jelikož tak často dochází k zanášení. Toto sledování může usnadnit GPS nebo je třeba se prostě koukat.
> Většina pilotů má tendenci následovat při točení směr toku vzduchu. Najdou se ale i tací, kteří preferují protisměrné otáčení. Je to téma k nejedné diskusi, a tak výhodnost toho, či onoho směru točení tady řešit nebudeme. Jen bych doporučil sledovat přírodu, tedy dravce točící v termice. Pokud v jejich chování najdete smysl, máte vyhráno.
Stoupavé proudy ve větru
Termika může být někdy skutečně silná a stává se, že svou velikostí přivede do pohybu i běžný vítr. Jiná termika může naopak vítr zablokovat. Tím nemám na mysli jen situaci v horách, kdy termické proudy stoupají po svazích a doslova se přetlačují s vyšším větrem obtékajícím kopec nebo jeho hřeben z druhé strany. Podobné efekty vznikají i v rovinách. Je třeba si uvědomit, že stoupající termika má svou rychlost a směr, tedy vlastní energii. Díky ní může dojít k dočasnému a většinou jen částečnému zablokování větru. V silném větru ale termika energii rychle ztrácí, až dojde k jejímu jakémusi vyhoření. Tvar takového stoupavého proudu se dá přirovnat ke kouři vycházejícího v silném větru z komínu. Pak můžete být v termice, ale tento proud je natolik nakloněný, že kluzák při jeho točení bude třeba i klesat. Důležité ale je, že za určité situace může zeslabení větru signalizovat přítomnost termiky někde vpředu před kopcem a pak se může hledání v tomto místě vyplatit.
Jak ostře bychom měli točit ve stoupavém proudu
Je zapotřebí točit dostatečně strmě, aby kluzák zůstal v nejsilnější části stoupavého proudu. Obvykle nezkušení závodníci na národních úrovních nezatáčí dostatečně strmě, aby bylo možné stoupat v hejnu. Tímto nedostačujícím točením se ale dostávají dál od hlavního stoupavého proudu jádra, kde můžou překážet zkušenějším pilotům, točícím uprostřed.
Odpověď na to, jak ostře bychom měli zatáčet, je závislá na směsicí nejrůznějších faktorů. Základním se zdá býti charakteristika termického proudu. Je neefektivní točit ostře ve slabé termice velkého průměru, tak jako točit jemně okolo silného úzkého jádra termiky. Navíc každý padák má jinou charakteristiku zatáčení. Jde tedy o to kombinovat náklon v sedačce s lehce přibržděným křídlem i na vnější polovině, se schopností odhadnout sílu a velikost stoupavého proudu. V celém výsledku termického letu je ale asi důležitější se soustředit na hledání jádra stoupavých proudů, než si dělat starosti s úhlem náklonu při otáčení. Na to, jaký úhel náklonu je pro vás a váš kluzák nejvhodnější začnete přicházet hned, jak se naučíte stoupavý proud ustřeďovat. Vždy je třeba ale hledat lepší stopy ve stoupání, ale jen tak, abyste neohrozili, ani neomezili ostatní piloty. Podle nich lze pak jednoduše sledovat, máte-li tu správnou dráhu otáčení nebo ne.
Pokračování příště…
