Sledujte aktuální reportáž Tomáše Ledníka z Mistrovství Světa v přesnosti přistání !
Do městečka Niska Banja v Srbsku se sešlo 53 závodníků z 11. zemí, aby se poměřili v přesnosti přistání na paraglidingových padácích. Startuje se z nedalekého kopce s převýšením 310 metrů, prolétává se nad městem směrem k fotbalovému stadiónu místního fotbalového klubu KOCA. A právě na hřišti je terč pro přistání spolu s doskokovými komisaři. Jde o přesnost, jde o nervy.
Za Českou republiku nás přijelo reprezentovat 7 pilotů:
Tomáš Ledník (Cima – SKY Paragliders)
Kamil Konečný (Fides 2 M – SKY Paragliders)
Libor Jiroušek (Fides 2 M – SKY Paragliders)
Matěj Černý (Lucky – MAC)
Michal Šnejberg (Bright – Gradient)
Míla Pokorný (Trend 3 – MAC)
Markéta Tomášková (Fides 2 S – SKY Paragliders)
Příjezd
Z Frýdlantu jsme poprvé vyjížděli kolem osmé hodiny večer. Na hranicích nás celník taktně upozornil že Kamil má už půl roku propadlý pas. Narazili jsme na dobrého celníka. Radil nám, ať se v Bratislavě nebo v Budapešti stavíme na české ambasádě a nahlásíme ztrátu pasu. Vystaví nám náhradní papír a na ten to můžeme zkusit do Srbska. Zvolili jsme variantu vypůjčení pasu od kamaráda a vsadili tím na nepečlivost celníků. Vyšlo to. V Bělehrade jsme navštívili ambasádu a nahlásili ztrátu pasu. Po šesti hodinách nás konzulka vyprovodila až k našemu autu a popřála nám šťastnou cestu. Pak už bylo vše v pohodě a v 10 večer jsme na privátě zalehli do postele.
Dnes jsme zvládli 4 tréninkové lety, registraci, která proběhla velmi příjemně a bez větších výtek… Oficiální otevření proběhlo rychle a bez dlouhých vykecávání. 53 závodníků z 11ti států se shromáždilo v místním parku pro oficiální Open ceremony. Nemam tyto ceremony příliš v lásce, asi nemusím vysvětlovat ze které doby to ve mě zůstalo. K mému údivu ceremoniál proběhl velmi pružně, rychle a s pěkným ohňostrojem na závěr. Zítra začínáme snídaní před osmou, brífingem v osm a první let se ještě bude počítat za oficiální tréninkový. Pokud počasí dovolí (což dle momentální předpovědi nevypadá) mělo by se hned navázat závodními koly.
První den
Jelikož to byl první závodní den organizace startu a vývozy třema vojenskýma náklaďákama byla ještě neutřesena protáhlo se kolo až do západu slunce. Já osobně jsem už mel ideální podmínky, téměř bezvětří a hlavně bez termiky. Ještě můj osobní stanovený cil byl šlápnout všech 12 soutěžních přistání na placku. Najel jsem do finálního sestupu, v tom tichu jsem slyšel tlukot svého srdce, musím se přiznat, byl jsem nervózní jako hrom, dokonce více než při letu posledním kdy jsme útočili na lepší pozici . Šlápnutím na placku padla 12 a sní i má nervozita. S výsledkem jsem rozhodně nebyl spokojen. V té chvíli jsem si ještě myslel že o vítězi budou rozhodovat centimetry.
Druhý závodní den
Ráno bylo plné sluníčka, obloha bezoblačná a lehký vánek si pohrával s větrnými indikátory. Organizace na startu se zlepšila tak ze jsme mohli ten den zvládnout 4kusy, dva před obědem a dva po obědě. Ten den byl pro mě rozhodující. Krutě se mi nezadařilo a výsledky cca 150, 250,350 jsem definitivně pohřbil své přáni pokusit se o bednu v jednotlivcích. Když ne jednotlivci tak team. Rozhodne jsem se nijak nevzdával a nepodléhal pesimistickým náladám. Před posledním letem toho dne jsem se hluboce nad problémem zamyslel, to se mi často nestává… J, v klidu jsem si prohledl techniku přiblížení na cíl u Slovinského a Anglického teamu. Oba zmiňované teamy to mají perfektně najeté a mají velmi propracovaný systém. Cestou na start jsem si v hlavě několikrát přistání zkusil. Koncentrace a příprava před letem přinesla ovoce. Ten let jsem si neskutečně užil a při finálním sestupu jsem už 100% věděl že to bude dobrý výsledek. Možná jsem tímto letem prolomil smůlu, nebo jsem jen prostě věnoval předletové přípravě větší důslednost. Na displeji se rozsvítila dvojka. S dvacátého místa jsem se pomalu začal propracovávat do přednějších pozic…
Třetí den
Opět nádherně téměř shodne pěkné počasí jako den před tím. To jsem ještě netušil, že pro mě bude nevesele. Přesnost přistání mi šla jako po másle a s výsledky jsem byl spokojen až mi to pokazila skutečnost že mi přes oběd ukradli moji kameru. Musím přiznat barvu, tak trochu jsem ji daroval. V tom spěchu při obědě jsem při odchodu nechal kameru pověšenou na opěradle židličky. Pravda vrátil jsem se za 3min zpět a pravda byli jsme v restauraci do které jsme chodili 3 krát denně, ale nic to nezměnilo na skutečnosti že kamera byla nenávratně fuč co hůř i s 6 kazetami naplněnými zajímavým materiálem. Večer jsem sedl k PC a vytvořil leták s fotkou mé kamery kde jsem nálezce prosil aspoň o ty kazety, veškerá snaha byla marná… Ten den se pro poruchu vojenského náklaďáku odlítly pouze tři kola.
Čtvrtý den
Třemi soutěžními lety si organizátoři splnili plán s tím, že nám zůstal jeden finálový na patek. Pravda je že i kdybychom chtěli tak se čtyři ten den neudělají, protože nás z na startu odpoledne pozlobily závany větru do zad…
Pátý den
Na ranní obloze byly citelné příznaky přicházející fronty v podobě vysoké oblačnosti která malinko přibrzdila projevy termiky. Rozhodne jsem nikomu nepřál špatný výsledek jen jsem si tak trochu myslel ze se z toho třetího místa pohneme ještě o kousek nebo dva kousky výš. Výsledky byly velmi vyrovnané a já jsem už zažil několikrát, že rozhodlo poslední psychicky nejnáročnější přistání. Ale ono nic a my vstanuli na vybojovaném třetím místě. Odpoledne organizátor vyhlásil závod sponzora, tzv. rychlá smrt o televizor. Jeden let a kdo nejlíp. Všichni se snažili víc než při mistr. Světa. Po tomto kole se na prvním místě objevili 3 piloti z výsledkem 2cm. Jeden s nich byl i Libor, který ale při riskoku pro zesilující vitr nedoletěl na stadion. Organizátor už to neřešil a tak Slovinec s lepším výsledkem si televizi odvezl.
V sobotu šestý den nás už čekalo pouze vyhlášení výsledku a závěrečný ceremoniál. Vše proběhlo bez zbytečného protahování. Na samotný závěr nám připravili ohňostroj. Hned po ukončení jsme nasedli do auta a vydali se na cestu zpět směrem k domovu.
