To je děj v porovnání s teplou frontou dynamičtější a zajímavější. Studený vzduch na svém postupu před sebou vytlačuje teplý a současně jej zvedá do výše, sklon frontální plochy vůči zemskému povrchu je větší, kolem tří stupňů a studená fronta má proti teplé frontě mnohem rychlejší postup. Proto dokáže být mnohem záludnější a nese sebou některé nebezpečné jevy, hlavně bouřky. Studená fronta se dále dělí na dva typy, podle rychlosti postupu a souvisejících jevů.
Studená fronta 1. typu
je fronta, která přechází pomaleji a je méně dynamická. Velmi často připomíná opačně jdoucí teplou frontu a dosti často se obejde bez bouřek (ne však vždy!!). Protože postupuje pomalu, stíhá před sebou vytlačit veškerý teplý vzduch, občas až po tropopauzu, a zde spočívá její největší nebezpečí: v čerstvém studeném vzduchu za frontou tudíž občas chybí zádržná vrstva, která brzdí rozvoj termiky, a tak může za frontou konvekční oblačnost přerůstat do bouřek. Naštěstí, studená fronta 1.druhu přes naše území chodí nejčastěji přes chladnější polovinu roku, nebo poblíž středů tlakových níží, kdy toho stejně moc nenalétáme.
Studená fronta 2.typu
se od studené fronty 1.druhu liší hlavně rychlostí postupu. I v podmínkách našeho mírného klimatického pásma to může dělat až 80 km/h! Od toho se pak odvíjí další rozdíly. Především je to souvislý PÁS BOUŘEK na jejím čele. Proto se této frontě taky někdy, byť neodborně (nebo ve starší literatuře) říká fronta bouřková.
Jedno z nebezpečí bouřek spočívá v tom, že vertikální pohyby vzduchu jsou velmi silné, stoupavé i klesavé proudy mohou dosahovat (a také běžně dosahují) už pod základnou cumulonimbu rychlostí okolo 20 m/s, v samotném bouřkovém mraku pak až 50 m/s. Mezi těmito stoupavými a klesavými proudy se pak pochopitelně vyskytují oblasti silných turbulencí, které dokážou rozlámat i dopravní letadlo. Dopravní letadla mají především z tohoto důvodu na palubě meteorologické radary a do bouřek nelétají – no a my bychom si z nich měli vzít příklad..To, že nás může bouřka vtáhnout do sebe, vynést až po tropopauzu (kde si můžeme dobrovolně vybrat akorát to, jestli bude příjemnější zmrznout nebo se udusit) potom nás úhledně zabalit do vrchlíku jako bonbónek a vyexpedovat zpátky na zem je až ten sekundární problém. Větší problém je, jak se tomu vyhnout, a v tom je pes zakopán: Fronta totiž při svém velmi rychlém postupu vytlačuje teplý vzduch do výšky už poměrně daleko před vlastní čarou fronty, a tím vytváří ROZSÁHLOU OBLAST STOUPAVÝCH PROUDU (Z vlastní zkušenosti to mohu odhadnout na 15 – 20 km.) V této oblasti už může být docela problém vyklesat, tzn. včas přistát, pokud neumíte ostrou spirálu. A pokud to včas nestihnete, máte druhý problém: několik málo kilometrů před vlastními bouřkami se nalézá oblast prudkého nárazového větru proměnlivých směrů. Jednou z jedné strany, za okamžik z druhé strany a poryvy můžou dosáhnout síly okolo 20 m/s. Podstata vzniku tohoto větru je jednoduchá: silné klesavé proudy narážejí na zemský povrch, rozlévají se po něm a vytvářejí silné turbulentní poryvy větru, které současně pomáhají odtrhávat stoupavé proudy ať už v samotné bouřce či v jejím okolí, což dynamiku jevu ještě zvyšuje. Tenhle jev se nazývá HÚLAVA a pokud vás chytne, můžete se akorát modlit, aby vás to v závěru neřízeného, protože neřiditelného letu hodilo na stromy nebo do lesa, tedy do relativně měkkého..
Jaká je pomoc? Před létáním SLEDOVAT SYNOPTICKOU PŘEDPOVĚĎ a pokud se blíží studená fronta, hlídat si stranu, odkud má přijít. Vidíte-li v tomto směru NA OBZORU souvislý pás oblačnosti, nečekat až se přiblíží a OKAMŽITĚ PŘISTÁT!
Studená fronta druhého typu má však i své světlé stránky: přechází poměrně rychle a hlavně vyčistí vzduch, vymění totiž původní teplý vzduch za studený, který je instabilní a může se od země, která se většinou nestihne zcela vychladit, dobře prohřívat a tudíž obnoví výborné termické podmínky. Navíc při svém rychlém postupu nestihne vytlačit původní teplý vzduch po celé výšce troposféry, ale podaří se jí to jen do výšky 3-4 km a tím nad sebou zanechá poměrně mohutnou výškovou teplotní inverzi, která pak slouží jako výborná zadržovací vrstva a brání tak převývoji termických kumulů do bouřkových kumulonimbů. A do třetice všeho dobrého, velmi často vytlačí část teplého vzduchu před sebou nikoli dopředu, nýbrž nahoru, tím vytvoří jakoby vyšší kopec vzduchu a ten se pak začne sesedat a vytváří za frontou tlakovou výši.
