SIV – bezpečnostní trénink organizovaný El speedem od 19. – 22. 7. 2010 v Rakousku v nádherném prostředí Halštatského jezera. Byl jsem tam a ještě dnes mi to všechno běží hlavou, celý průběh, všechno co se dělo.
Všude kolem jsou vysoké hory, kousek dále je vrchol Dachsteinu, na kterém ještě leží sníh. A blíže k nám je vrchol Krippensteinu, ze kterého budeme startovat.Na vrchol se dostáváme dvěma lanovkami, první trvá 5 minut, druhá 6 minut a jste na kopci. K dispozici máme podle síly a směru větru start přímo u lanovky nebo 500 metrů po cestičce k travnatému startovišti, ze kterého jde vidět celé jezero.
Příprava – padák, sedačka, kombinéza, kamera, vysílačka, hands free. Kontrola funkčnosti vysílačky, zapnutá přilba, zapnutí sedačky a čekáme na signál ke startu od instruktora, který řídí intervaly letů. Instruktor Slávek Tmej znova kontroluje zapnutí mojí sedačky a uložení záložního padáku.
Připravený – tak startuj. Padák se nafukuje, běžím a za chvíli letím. V hands free slyším Slávkovy instrukce – „drž směr letu více napravo“. Šum větru, ostré slunce, přede mnou v údolí padák, který zrovna provádí své manévry. Zapínám osobní kameru. Letím směrem nad jezero a blížím se k jeho břehu. Uprostřed jezera vidím záchrannou loď. Výška 1100 metrů nad hladinou. Jsem uprostřed jezera, v hands free slyším hlas. Jarek Borowiec říká, co mám udělat. „Sláwku, udělej drženou asymetrii na pravou stranu.“ Snažím se klidně uchopit A popruhy, dynamicky je stahuji dolů a držím. Padák se roztáčí na pravou stranu. Přenáším váhu těla na levou stranu a přibrzďuji levou řidičkou. Slyším další instrukce od Jarka – „udělej to samé na levou stranu“. „Vypusť to, teď si procvičíme houpačku.“ Snažím se rozhoupat padák dopředu a dozadu. Další instrukce – Front stall. Dále „zatáčka 90 stupňů doleva na kameru, klapni uši a sešlápni speed systém“, instrukce, instrukce, instrukce… „Teď samostatně na přistání.“ Přistávám, sundávám přilbu a rozepínám kombinézu a jsem mokrý – přemýšlím na tím, asi proto, že je tak horko. Balím rychle padák a spěchám k autu, které nás převáží k lanovce. Lanovka, startoviště, předletová příprava, a čekám znova na signál. Start, let nad jezero, instrukce, manévry. Přistání, balení padáku a znova nahoru. Lanovka startoviště, příprava, dál už to víte.
Po posledním letu dostávám informaci od instruktorů – v 6 hodin budeme mít analýzu chyb a přípravu na další den. Jsem trochu unavený. Už v 6 hodin mají instruktoři zpracované záběry z osobních kamer a připravené spolu s filmem z hlavní kamery z přistávací plochy. Kamera z přistání ukazuje, co se děje s padákem, osobní kamera, kterou jsme měli upevněnou na koleně, zaznamenávala, co jsme při manévrech skutečně dělali. Poslechli jsme si také celkovou analýzu dne a popsali jsme figury na další den i s praktickou přípravou. Bohužel na trenažéry jsme se nakonec nedostali, protože místí rakouská škola je právě používala. Vracíme se do stanu a večer jsme poseděli a bavili se různými vtipy. Raději jdeme brzo spát – ráno je potřeba vstávat kolem šesté hodiny, abychom už v sedm byli připraveni na opakování toho, co budeme dělat – jejda, jako v armádě.
Noc, hádejte, co se mi zdálo. V sedm ráno instruktáž – znova toho, co a jak dnes budeme dělat. Dále bus, lanovka, startoviště, let nad jezero… Teď už v hands free už slyším hlas Dalibora – „KPZ“, čili krátká negativka v zatáčce, teď to je teprve jízda. „Udělej to znova na stejnou stranu, teď na levou, znova, pravá, levá, pravá a raději znova, aby pilot skutečně věděl, kde je ten bod odtržení proudnic. Přistání. Zase nahoru – startoviště, let nad jezero a zase hlas Dalibora. „Negativka 180 a full stall“, teď už to je fakt velká jízda. „Drž ruce symetricky, drž tu pravou. Povol a předstřel přibrzdi.“ „Musíš ty ruce držet ve stejné úrovni“ – takové informace jsem dostal hned po výstupu z této figury. A zase – „negativka 180 full stall“, zase povel – „drž ruce symetricky, povol a předstřel přibrzdi, pusť to a nech to letět“. Letím už na přistání a adrenalin pomalu klesá. Mám stres, nemůžu říct, že nemám. Další jízdy nahoru, další starty, další negativky a full stally. Nakonec cítím unavené ruce.
Kamarád Marek, dlouholetý parašutista s 240 seskoky povídá, že to jsou úplně jiné zážitky. Získal obrovský respekt k provádění figur. 4 dny intenzivního výcviku, 3-4 lety za den a litry potu. Starali se o nás tři instruktoři a dva asistenti. Celý výcvik byl připraven velmi profesionálně, teoretická příprava, praktická příprava, kontrola sedačky a uložení záložního padáku, plná koncentrace instruktorů a perfektní vedení obtížným výcvikem. Moderní způsob registrací záznamu dvěma kamerami – osobní kamerou a kamerou z přistávací plochy k pozdější analýze na velké 42“ obrazovce. Asistenti se starali o přípravu vysílaček a kamer, starali se o vývozy pilotů k lanovce – starali se o mnoho důležitých detailů. Bylo vytvořeno mnoho zajímavých fotografií, které budou určitě super památkou pro každého z nás.
Můžu v klidu říct, že celý trénink byl připraven a prováděn skutečně velmi profesionálně. Doporučuji ho každému, kdo si chce natrénovat nestandardní režimy letu, sestupové či únikové manévry a zvládnutí padáku při jeho přetažení. Doporučuji ho každému, kdo chce bezpečně létat.
Děkuji Daliborovi, Jarkovi a Slávkovi
Děkuji El Speedu
Sławek Domański
