Tenisti mají loket, já mám létací palec…

Otevřel jsem Prosecco, pustil hudbu a procházel jsem vaše vzkazy. Ne, nejsem tak sentimentální, ale přijela se nám tady na Silvestra ubytovat partička lidí a já jsem se trochu začetl. Líbí se jim tady, ale ještě asi neví, jak s tím prostorem naložit. Vypadají, že si poradí. Nechávám to plynout. Jako list spadlý do řeky :o)))

Hele nechci nikoho unavovat, ale tohle je extrakt z letošního roku. Rád bych se s vámi o tu energii podělit…

Váš paraglidingový kurz byl tím nejlepším zážitkem, který jsem za posledních x let zažila, úžasná zkušenost, poznala jsem partu skvělých lidí, naučila se něco nového a rozšířila si škálu emocí, protože to, co člověk zažívá nahoře ve vzduchu se ani slovy popsat nedá. 🙂 Rozhodně nelituji toho, že jsem tento týdenní kurz vyměnila za dovolenou někde u moře a ráda se k Vám budu vracet. 🙂 Michaela Seidlová

Moc vám fandím a určitě se brzo uvidíme, chybíte mi :-). Jan Cibulka

Kurz byl pro mě mimořádným zážitkem. Martin Nežádal

Bylo to úžasné, díky moc. Michal Stuchlík

Těším se na další lety s El Speedem. 🙂 Odpověď, která teoretická část dělala problémy neodpovídám záměrně. Během kurzu mi bylo podáno dostatečné množství praktických i teoretických informací potřebných k pochopení letu a jeho podmínek. Vítek Kratochvíl

Děkuji moc všem instruktorům: Dali,Míša a Tado! Dali jste do výuky nejen naplno energie a odhodláni ale hlavně ještě i srdce! Toto bylo opravdu nade všechny očekávání!  Zázemí flight parku je opravdu dobře vymyšlené, organizované a postaveno! Nemůžu se dočkat dalších akci! Míťa Sichmanter

Chci určitě moc poděkovat za skvělé zážitky a přístup všech zúčastněných instruktorů, pro mě byla nejdůležitější důvěra v instruktora, že ví co dělá a nenaháže nás do podmínek, na které ještě nejsme připraveni. Budu Vás chválit, kudy budu chodit 🙂 Uvidíme se na Pokurzovce. Díky Martin Šebesta

Ta meteorologie byla výborná a chtěl bych ji ještě víc. Jinak kdyby někdo nasel moje hodinky, tak mi dejte vědět. Javor Javor

Díky za lidský, vstřícný a přátelský přístup, který nás z vaší strany provázel po celý týden. Kurz jsem si užil do poslední chvíle, oceňuji hlavně trpělivost a profesionalitu Tadeáše s Míšou, kteří vždy poskytli objektivní zhodnocení a cenné rady v oblastech, které bylo potřeba vypilovat. Jan Coufalík

Kurz předčil očekávání! Naučila jsem se víc, než by mě kdy napadlo.. Děkuji, zase brzy na viděnou… 😉 Eliška Sýkorová

Všechno bylo super. Jedinou výhradu bych mel ohledně nástupního místa pro moravskoslezsky kraj. Flight park Javorový je sice super, ale pro nás co nemáme auto nebo možnost aby nás tam někdo hodil je to celkem z ruky. Bylo by fajn mít nástupní místo ještě bud ve Frýdku, nebo alespoň v Třinci. Jinak parádní výlet jako vždycky a budu se těšit na další 🙂 Aleš Dener

Byla to paráda. Lukáš Rundt

Po základním kurzu vystrašené kuřátko, po Pokurzovce kohout, do orla to má ještě daleko, ale díky Vám se tam určitě časem dopracuji :). Díky za krásně strávený víkend plný dojmů, uvidíme se v Bassanu. Martin Šebesta

Díky za skvělý kurz, nejvíc jsem (jako dost opatrný a ne zrovna odvážný člověk) ocenila pocit bezpečí, který jsem s instruktory měla. Vždycky nám řekli o všech úskalích, celou dobu nás měli na vysílačce a když se jim počasí úplně nezdálo, tak nás do vzduchu nepustili. Velmi profesionální! Ani maminka se o mě nebála, když jsem jí o tom psala :)))) Těším se na další setkání v Beskydech! Marie Braná

Obdivuji co jste vybudovali, tak ať se daří dál! Silvano Martini

Jste skvělí! Terka Legová

Míša, Tado a Pavel byli skvělí. Vycházeli nám maximálně vstříc. Věnují se našim všetečným dotazům i po kurzu. Velké díky všem… Michaela Fraňková

Jste super parta a jsem moc ráda, že jsem měla možnost s vámi strávit týden v Beskydech (i když je to pro nás čecháčky krapet z ruky 😉 Tereza Schiffnederova

Teším sa na budúce stretnutia. Marián Baník

Není co vytknout, naprosto báječný týden plný zábavy, létání a především bezvadných lidí. Vždy se k El Speedu ráda vracím. Tereza Toušková

Přeji Vám, ať elán s kterým svou “práci” vykonáváte a životní styl vedete, za nic nevyměníte 🙂 Díky Petr Fiala

Prší, hudba hraje a já si to s vámi znova prožívám. A docela zvesela :o)))

Ale co mně dostává, že ta letošní sezóna byla hlavně zase jiná. A víte proč?

Nejdříve jsme totiž s Beskydskou školou létání učili 10 let na lyžařské chatě na vrcholku Javorového. Byli jsme první a dlouho jediní, kdo na Javorovém začal stabilně působit. To byl parádní čas. Většinu času jsme tam byli sami, sledovali jsme počasí shora, užívali si horské atmošky a kdykoliv jsme luskli prstem, mohli jsme jít s žáky létat. Co bylo slabší, to byly ty zdlouhavé vývozy zpátky na chatu po večerních přistáních. A taky když byl na kopci mrak, tak jsme byli v mraku taky. Slabší byl taky fakt, že ani město ani nájemce nechtěl do té naší školní chaty investovat a tak postupně chátrala, až to bylo dost smutné. Pak přišel nový nájemce a dostal nápad, kterého jsme se na Javorovém neměli účastnit. Změny jsme se nezlekli a spustili plán B.

Tím byla nová chata v areálu U Haliny. Pamatuji si, jak mě Martin areálem prováděl a ukazoval mi chatky, ve kterých bychom mohli mít školu. Chatky v pohodě, ale na učení a večerní akce to chtělo něco jiného, většího. Vybral jsem tu nejvýš položenou, dost zdemolovanou, kterou vlastně nikdo nechtěl a navrhnul Martinovi deal. Na vlastní náklady chatu vybouráme a přestavíme, v létě bude naše a v zimě areálu. Tak jsme na 7 krásných let přišli ke školní chatě pod Javorovým. Martin a Darča jsou lidi úplně jinak nastavení než to, na co jsme byli zvyklí na chatě na Javorovém. Kupa srandy, grilovaček i koupaček v sudu… Navíc jsme začali objevovat do té doby nám skryté výhody školy umístěné pod kopcem. Všude bylo blíž, v horším počasí jsme v mraku neseděl a mohli rychleji řešit jiný trénink, piloti k nám měli blíž. Jenom se areál postupně za ty roky zaplňoval, až nám všem došlo, že náš společný čas se pomalu krátí. A tak konečně dozrál čas na projekt, který jsem v sobě nosil už od roku 2001, kdy jsme půl roku cestovali po Novém Zélandu a snil jsem tam o vlastním paraglidingovém centru přímo na přistávací ploše. Stejně, jak tomu je pod Coronet Peakem na jižním ostrově. 

4 roky jsem to ladil a když z úřadu přišlo stavební povolení, tak jsme do toho vlítli ve velkém stylu. A celou zimu až do kolaudace dřina. A pak na každém kurzu taky.  Makali jsme ráno před výukou, po večerech a občas i po nocích. Zásada byla, že se tou stavbou chceme bavit. Prostě že to musí být veselé nehledě na to, jaká to bude dřina. A co bylo neskutečné, kolik lidí se přidávalo a pomáhalo. Pak šílený měsíc před kolaudací a zase kupa práce. Sezóna začala, létalo se a každý den jsme chatu vylepšovali. Do toho žáci přistávali a já se s nimi vítal. Abych mohl o přestávkách makat, zůstával jsem dole jako přistávající instruktor. Letos nově za ty roky, zůstával jsem pravidelně dole a staral se o trénink přistání.

A odnesl to můj palec. To nadšení nových pilotů, ten pevný stisk ruky, tolik energie. Prostě mě jeden den došlo, že už delší dobu se bolest v palci nezlepšuje a chvilku trvalo, než jsem pochopil proč. Netušil jsem, že se něco takového může stát, ale mě ze samého toho vítání opuchl palec a já se tomu mohl jenom smát.

Palec už je zase v pohodě a já už se těším na tu další sezónu s vámi.

Díky a ať se vám všem v novém roce daří. A pak taky :o))) 

Dalibor