Běh, to je oč tu běží. To musí být ten hlavní rozdíl mezi létáním a závěsným létáním. Zdánlivě jednoduchá činnost, ale ne tak pro každého pilota.
Běh může být různý: pomalý, váhavý, nejistý, mazácký, běh o život stejně jako běh špatným směrem. Dva posledně jmenované jsou si navíc v něčem hodně podobné. Člověk při nich totiž většinou ztrácí hlavu. No pokud jde o hlupáka, nic se neděje, ale pokud se bavíme o člověku uvědomělém, cíleně se připravujícím na start padákového kluzáku – je to velká škoda, když se k něčemu podobnému uchýlí. Kutálet se zabalený v padáku skopce nebo rozvěsit tolik milované a tolikrát vzpomínané křídlo někam na stromy, to je mrzuté. „Hergot, už jsem ho mněl nad hlavou a teď zas tohle !"
Naštěstí taková skvělá akce málokdy zůstane bez povšimnutí. Všechno to úsilí a energie při sundávání padáku z lyžařského vleku, menšího smrčku nebo trnkového keře. A toho potu a nadávek odřeného kaskadéra, co se za ním táhne nějaká pomotaná hadra zpátky na start. Nic z toho nepřijde vniveč. Jsou zde totiž diváci. A nutno dodat, že škodolibost je jejich esem v rukávu. I mlčením nebo nepřítomným pohledem dokážou nejednoho bezhlavce docela namíchnout. Ale nedá se jim přitom nic vytknout.
Takový divák totiž nemá jen své povinnosti. Tím myslím mlčet a moc do toho nemluvit, pokud je potřeba, tak pomoci narovnat padák do správného směru nebo přidržet náš poklad při startu. On má také svá práva.
Především je to právo na nějakou tu podívanou. „Víte, co to dá práce si tady počkat a ještě to nepropásnout ?“ Mají pravdu a nikdo jim trochu škodolibosti nemůže mít za zlé. Naštěstí je zde také soudnost, alespoň to tak může působit. A tak i mlčení a nepřítomné pohledy zanedlouho přecházejí v chápající postoj s přímo přátelskou náladou. Kdyby byl čas vánoční, určitě by upustili i nějaký ten dárek. Zde, byť jde o letecký sport, je třeba nenaletět. Oni totiž dobře vědí, že k dalšímu pokusu potřebujete dostatek síly a psychické podpory, že bez ní byste šli klidně na pivo a zamezili tak přísunu nových, kvalitních a dostatečně krkolomných kreací.
Nezvykle přátelskou atmosférou ukolébaný pilot totiž lehce zapomene na analýzu předešlého představení, neuvědomí si základní chyby, ba velice rád zapomene na nedávné hysterické pocity. To se hned z klidnějších, byť stále podřených úst pilota nechá vypustit nějaký ten černý vtípek, oko spočine na pomáhající ruce zdánlivě náhodného diváka, soustředěnost poleví, smysly ovadnou a je to doma.
Je nutno podotknout, že zde se nabízí jasný důkaz o nepravdivosti rčení – nestoupíš dvakrát do téže řeky. A i zde musíme dát divákům zapravdu, neboť druhé zavěšení padáku na totéž místo je skutečně daleko lepší než to první. Také opakovaná akrobatická show hodná Cirkusu Berousek má své specifické kouzlo.
Jen se bojím použít spojení „neopakovatelné kouzlo“ – bezhlavých pilotů je kolem pořád ještě dostatek. A my ostatní taky nemáme každý den posvícení.
Už jsem si nějak zvyknul připojovat podobnou krátkou větičku na konec textu a tak mi, prosím, dovolte …
Rád bych poděkoval firmě Divák a spol, bez které by tento článeček asi těžko vznikal.