Projet Kazachstánem do Ruska, Ukrajiny a ČR, to znamená vybrat si jednu ze dvou cest – severní nebo jižní. Před rokem jsme jeli severem. Ve složení Lukáš Skrbek a Dalibor Carbol jsme se po výživném létání v horách Kyrgyzstánu vydali domů znovu na Uralech, ale tentokráte cestou jižní.
Při létání na této akci jsme kromě Kyrgyzského hřebenu popojeli také k prvním letům v oblasti severního břehu Issyk-kullu. Dost zvláštní příchuť měla situace, při které jsem omylem přistál hned vedle prezidentského sídla, ve kterém byl zrovna president Kazachstánu Nazarbájev na návštěvě u Kyrgyzského presidenta Akajeva. Výslechy, výslechy a výslechy, měli mě za teroristu, kterému se něco nepovedlo. No a pak podepsaný dokument se slibem, že už nikdy nepoletím ani já, ani kterýkoliv člen mojí rodiny směrem na toto prezidentské sídlo. Prostě svéráz jak má být.
Cestou jsme využívali zkušeností z loňského roku, ale to neznamenalo, že šlo všechno hladce. Hlavně pro to, že jižní cesta je v mnoha místech Kazachstáni jen vyjehou dvoustopou kolejí. Neměli jsme zaplacenou registraci v Bishkeku a tak jsme Kyrkyzsko-kazašské hranice překročili raději mimo celnici – tedy nelegálně. To se nám málem stalo osudným, když jsme nebyli schopni na Kazašsko-ruské celnici doložit, jak jsme se vlastně do Kazachstánu dostali. Už podruhé v jednom měsíci jsme byli za teroristy. Nakonec drobný úplatek řešil situaci. Při průjezdu Kavkazem se nám ještě podařilo najít přítelkyni Blanku, která tam byla v té době jako průvodkyně se skupinou turistů. Sice mně hned nepoznala, ale to už je život.
Akce se obešla bez větších zranění, cestu i opravy jsme si užili dostatečně.
