Excelentní počasí nás čekalo na Susamyru. U Kalibeka jsme odpočívali na paraglidingové základně a ladili formu. Kdyby někomu nebylo jasné, co to znamená “ladit formu”, tak vězte, že jsme Patrikovi připravovali novou helmu s kyslíkem, protože se mu ve vzduchu dělalo nějak nevolno, kluci si šli svou trasu letu nejprve projet na čtyřkolkách, no a ostatní jsme se motali kolem pinkpingového stolu a ledničkou s pivem. Mazaně jsme rozdělili piloty do dvojic, naložili jsme stany, spacáky, jídlo a vodu a vyrazili do boje. Já jsem stan zapomněl doma, takže jsem byl trochu lehčí. No vlastně ani jídla jsem moc neměl – kdyby nám u Kalibeka nenachystali svačinu, tak by bylo asi po mně. A litr vody na dva dny musí stačit. Takže jak vidíte – příprava byla kvalitní, s Borisem jsme se do toho obuli a odletěli z pěrevalu směrem na východ. Dostupy 4800 metrů, fantastické pohledy, pro mně – brutálně excelentní záležitost. Boris přistával na konci hřebenu, já jsem ještě přeskočil Susamyr a probíjel se proti větru na druhé straně údolí. s Borisem jsme se spojili ve chvíli, kdy mně začali požírat organizované skupiny hladových komárů. S třímetrovým větrem v zádech se na můj instruktorský pokyn zřítil dolů do údolí, já zařídil svoz a společně jsme se dostali zpět na základnu. Na to, že plán dne byl spaní v horách a létání bez svozu, tak jsme s tím trochu vydrbali. Pavel s Patrikem přistávali nahoře na kopci a ostatní si to nakonec ještě vyšli. Kluci si posunuli své výškové rekordy, zjistili, že létání v takových horách je ještě trochu o něčem jiném a společně jsme se začali připravovat k přesunu na Issyk-kull.
