Rumunsko bývá vždy intenzivní a vždy v něčem překvapí. Zvláštní, že tyto expedice kumulují takovou skvadru, se kterou si člověk může dovolit prakticky cokoliv. A tak jsme Lanďáky tahali klády z lesa, ve dvou litrech dělali oheň a užívali si nekonečně svobodné přírody, po půlnoci si vyšlápli na vrchol blízkého kopce, koukali na měsíc v úplňku a dobře se při tom bavili. Maximálně jsme využívali toho, že disponujeme takovýmito terénními auty. Prostě jeli jsme, kam jsme chtěli. Tak jsme polétali ve vyšších polohách nad pásem lesů, pak se letem spustili dolů ke krásnému jezeru a vybydlenému hotelu. Létali jsme v národním parku s vrcholem Kozia i na pohodovém kultovním místě blízko Simerie. No a uzavřeli jsme to v bezejmenné jeskyni. Bouřek jsme viděli tolik, co jiný za několik let, ale bylo to výživné. Díky a držte se…
