Je to už 13 let, co Ďuro zemřel. A několik let pak za mnou chodil do snů. Někdy jsme si povídali, jindy jsme jen mlčeli. Tak, jak se to dělo, když ještě žil. Do snů znenadání přicházel a znenadání se z nich vytrácel. Znova a znova.
Často jsem přemýšlel, proč se tak děje. Ale tak či onak mi tím bylo připomínáno, jak neuvěřitelnou část našich životů jsme společně zažili. Ale každou myšlenku, každou vzpomínku na tu dobu přirozeně doprovázely otázky.
A sny – ty mi už dříve pomáhaly lépe pochopit i to, co jsem si myslel, že už mnou pochopeno bylo. V bdělosti jsem se k tématům vracel, znova se nad nimi zamýšlel, dával je do nových souvislostí. Tak jsem se učil udržovat si uvnitř čistotu. Učil jsem se přijímat svět, přijímat sebe, nenechávat myšlenky v šedé zóně nepochopení.
Při takovém vnitřním úklidu mi pak stačily dvě hlavní krabice – dobrá a špatná. Pravda – lež. Vím, tohle škatulkování může být dost velká mizérie, protože je tam vždycky vkrádá záludnost v podobě rychlého nepřesného soudu a taky rozdíly jsou někdy sotva rozeznatelné a vždy záleží na kontextu. Na druhou stranu mi to dávalo možnost v nových situacích se rychleji rozhodovat, rychleji reagovat. Rizika jsem znal a proto jsem taky sporným situacím věnoval mnoho času. Více, než by se čekalo. Moc se v tom rýpeš – komentoval to pak Ďuro. Potřebuju to pochopit celé – odpovídal jsem.
Samozřejmě začalo jít o to, v jaké šíři jsem to chtěl nebo měl pochopit. A tady začínaly naše rozhovory. Tady vznikal prostor pro nové úhly pohledů, pro vlastní pocity i pocity druhých, pro komické situace i tragické konce bez povšimnutí. Bavili jsme se o světě kolem nás. Asi trochu hlouběji, ale o to raději. Jezdili jsme se do hor bavit o životě. Přijmout ho i sebe.
Poslední roky jsem se začal cítit unavený touláním se v myšlenkách, v tak schovaných zapadlých uličkách. Zvlášť když už člověk, se kterým jsem na to byl zvyklý, který nejlépe mohl pochopit kam otázka „z hor“ směřuje, se kterým bych to rád sdílel – už nežije.
A tak čistím prostor, dávám ven videa, návody…
Připravil jsem sérii článků, návodů, videí a myšlenek z expedice ke K2.
Je to vzpomínka na Ďuru, vzpomínka na jednu z expedic, vzpomínka na staré časy bez kyslíkových přístrojů, natáčení videa z ruky a létání v místech, ve kterých před námi ještě žádný člověk neletěl…
Dalibor