Jednoho krásného dne vznikla myšlenka založit školu létání pro mladé lidi kteří chtějí zažít něco nového, nevšedního k čemuž paragliding jistě patří. Vznikl tedy název ALTO studentská škola paraglidingu, ale ještě ji chyběl domov. Ne nadarmo se říká, že Brno je studijní město, ve kterém shodou okolností také studujeme. Následovalo několikatýdenní surfování na internetových stránkách realitních kanceláří, čtení inzerátů a hledání vhodných prostor pro náš nový kanclík. Není jednoduché najít ono dokonalé s vyhovujícím prostorem, v dobré lokalitě a za rozumné peníze. Po několika návštěvách a prohlídkách různých míst jsme našli to co nám vyhovovalo ze všeho nejvíce. Nebylo to zrovna v centru Brna, ale ulice na které se nacházel byla skvělá, bylo tam úplně všechno: potraviny, pekárna, malířství, podlahářství, textil, pošta, hospoda, restaurace, PC obchod, servis na Opel. Přiznávám, že to mělo i nějaké mouchy jako například: vzdálené sociální zařízení, horší dostupnost MHD, ale ta hlavní, že majitel považoval paragliding za né příliš bezpečný sport. Z vlastní zkušenosti, když kdysi na výletě v Beskydech viděl Tomáše Lednika dělat svoje akro figury. Řekl nám tohle: „To ani nemusíme podepisovat nájemní smlouvu, když se za chvíli někde zrakvíte, co?“, ale jinak to byl moc příjemný pán. Už jsme měli vše domluvené, sbalené kufry že se nastěhujeme, když tu se nám naskytla mnohem lepší nabídka, vše je skvělé což můžete posoudit sami nyní. Mohly tedy začít vybavování.
Výběr barev zdí byl jasný a to stejný jako barvy školy. Nejdříve jsme si chtěli namíchat odstín barev sami, ale po spotřebě několika bílých Primalexů a tónovacích barev byl výsledek víc než hrozivý. a tak doporučení pro vás: obětujte pár korun navíc a nechte si to namíchat u profesionálů, nakonec jsme to tak udělali a výsledek je skvělý. Jedno pozitivum to ale mělo. Barvy jsme nakupovali v předvánočním období, a v té době probíhala akce: při koupi nad 500 Kč dostanete 1,5 Kg kapra, no a jelikož jsme tam byli dvakrát,tak jsme si udělali předčasnou štědrovečerní večeři. Největší adrenalin byl při samotném malování. Jsou tady starší zdi z několika nátěry, které se po přejetí válečkem rády odlupují, nesmíte váhat zavřít oči a ono už to nějak dopadne. Nakonec se nám to chytlo jen jednou což byl úspěch, protože kdyby se to loupalo pořád nezbylo by nic jiného než slopat všechny zdi, což je zábava tak na dva týdny. Po prvním nátěru vypadaly zdi dost hrozivě, tak následoval druhý ještě adrenalinovější nátěr. Ani jsme nestihli dotřít poslední kout a už jsme nasedali do auta natěšení koberec. To jsme ještě nevěděli, že je v dnešní době takový problém sehnat pětimetrovou šířku koberce. Po několika hodinovém hledání po všech různých prodejnách, marketech v Brně jsme pořídili za trošku vyšší cenu, než jsme předpokládali, sice čtyřmetrový, ale za to super zátěžový koberec, který výdrží přechod desetitisíc lidí, teda alespoň to říkal prodávající, takže si děláme čárky pro případnou pozdější reklamaci. Budeme rádi, když se stavíte a přispějete tak k našemu pokusu. Přivázat koberec na zahrádku v -10°C taky není žádná sranda. Kupodivu nám vyšel pěkně natáhnout, ani ty rozměry místnosti jsme nespletli, i když na prodejně to vypadalo, že se kvůli tomu popereme, ale hold člověk si musí stát za svým názorem.
Abychom měli vše podle svých představ, nakreslili si plány nábytku s rozkreslením všech částí a valili jsme ke stolaři. Ten z nás 28. prosince nebyl moc nadšený, byl by ochoten nám cokoli udělat, ale problém byl v zavřeném skladu, takže jsme museli počkat až na nový rok. Po sklopení sedadel se nám kupodivu všechny povedly nacpat do auta a i když blatníky málem dřely o pneumatiky, dorazili jsme bez potíží před dům. Než jsme vše vynosili do 1. patra tak se nám ruce protáhly minimálně o 5 cm. Pak jsme jen řezali, vrtali, šroubovali a krom jediného škrábance, by to bylo dokonalé. Už jen vysát, pověsit kombinézy, doplnit poličky a následovalo několik kolaudací, o kterých se teď nebudu zmiňovat.
Těšíme se na Vaší návštěvu
ALTO team
