Ahoj,
jsme dva absolventi El Speeda, kteří se rozhodli koupit starý kabriolet Citroen 2CV (kachna) a dojet s nim po pobřeží Baltského moře do Petrohradu.
Celá akce začala (jako vždycky) v hospodě někdy v zimě, kdy jsme tento plán vymysleli a plácli si na to, že ho musíme uskutečnit. Delší dobu se pak nedělo nic, protože bylo dost jiné práce. S blížicími prázdninami jsme začali zjišťovat kde a za kolik se dá takové vozítko pořídit, opravit a připravit na cestu. Nakonec nám kachnu prodal a připravil Tomáš Neruda z Jesenice a dovybavil a rady na cestu dal Karel Procházka z Palterndorfu.
Vybavení a nadšení jsme 4. srpna vyrazili. Cestou přes Frýdek-Místek jsme od El Speeda dostali pár polepů na zkrášlení auta a vyjeli jsme směr Polsko. Po bleskové návštěvě (málo času a bouřka) Varšavy vjíždíme do Litvy.
Naše kachna budí značnou poznornost okolo jedoucích automobilů, chodců a motorkářů. Fotí si nás za jízdy, na parkovišti nebo se do ní chtějí posadit. Předjíždějící řidiči na nás blikají, troubí, mávají a jinak gestikulují (zdvižený palec, ne prostředníček) nebo se třeba jen usměji. Každý přijezd na parkoviště způsobí větší nebo menší rozruch.
Zatím jsme projeli pobřeží Litvy, kousek národního parku Kuršská kosa (kde si kachna poprvé vyzkoušela plavbu po moři), Klaipédu a teď nás čeká Lotyšsko a Estonsko. Zatím máme najeto 1700 km a kachna šlape jako hodinky až na pár estetických nedostatků, jako třeba, že do ní při mistních častých a silných deštích zatéká.
Pokračování příště…
Videa:
http://www.youtube.com/watch?v=f3oadCAz_Ds
http://www.youtube.com/watch?v=kbv3H5uB3bA
http://www.youtube.com/watch?v=UFsr_NsBCXk
Dalibor Šulc a Pavel Wertheimer
Ahoj lítači,
máme tu pro vás další report z našeho letu kachnou (v nulové výšce).
Po prohlídce litevské Klaipédy už bylo na čase se po pár dnech ubytovat a spáchat hygienu. V místním kempu se před čtyřiceti lety zastavil čas – majitelka kempu (pravá čarodějnice s drápem na palci) mluví rusky, ubytovaná banda pionýrů se stravuje v červeně vyzdobené klubovné a do sprch se človek dostane po předchozí žádosti o klíček.
Pokud máte rádi města, kde pro samé turisty nenarazíte na místniho člověka, tak navštivte Palangu, mají tu písečnou pláž s molem 450m dlouhým, větrem tak silným, že do moře se nesmí a největší poćet stánků na jednoho turistu v Litvě.
Přejíždíme do Lotyšska – do Lijepáji. Město hudby, kde jsou celý červenec festivaly a koncerty. V srpnu je to slabší, ale i tak zkoušíme perkusisty v místním polosqotu. Příjemné, ale dlouhé. Mimo to tu mají největši bicí a kytaru v Lotyšsku a první Rock Café.
Mimo to, že foukal tak silný vítr, že by ani Carbola do vzduchu nevyhnal ;), každý den několikrát silně pršelo. Jak se udělalo trochu hezky, tak jsme stáhli střechu a natáčeli pro vás videa. Pavel stál, čouhal ze střechy a mával lidem okolo. Rameno zákona ovšem zrovna vjelo z vedlejší ulice před nás a pod zámikou prohlídnout si kachnu nás čekala (naštěsti) lehká silniční kontrola končící domluvou (policisty nám) a slibem (naším policistovi).
Naše devátá noc byla osudová. Spali jsme v kempu a v mistní kafeterii se dali do řeči s bandou z Rigy. Během večera nám dávali spoustu místního piva, tipů a rad na další cestu. Jeden z nich se při návštěvě Prahy naučil českou užitečnou frázi "pozor, můj komarad se pobleje!". Jak se noc krátí a hladinka stoupá, tak se rozplývá i plán na další den. Odpočiváme a pozděj odpoldedne aspoň prohlížime údolí říčky Abava.
http://www.youtube.com/watch?v=GQyNBTL4yPg
http://www.youtube.com/watch?v=RZhMATG25P0
http://www.youtube.com/watch?v=xhDcIAV_MC8
Díky a ať se daří
Ahoj,
od naší poslední zprávy jsme úspěśně projeli celý Rižský záliv. Jsme momentálně v Tallinnu, hlavním městě Estonska. Projeli jsme tři největší ostrovy Estonska, prolezli několik majáků a poprvé v životě viděli tuleně ve volné přirodě. Podle našich pozorování jsou to velmi pasivní a mrtvá zvířata.
Konečně se zlepšuje počasí a tak si užíváme rozkoše vln (na doporučení estonců) v Tůja, kam prý jezdí fotit i pro Playboy. Voda je tam konečně trochu čistší, ve velkých střediscích je pobřeží plné podivné pěny a řas.
Cestou po pobřeží si užíváme uzených ryb všeho druhu, které prodávaji všichni a úplně všude. Teď sedíme ve stylové čajokavárně, jíme místní rebarborové buchty a hrajeme na piáno – prostě pohoda.
Na konec týdne už máme zamluvené ubytování v Petrohradě, tak snad se nám podaří úspěšně překročit hranice.
Tak se mějte a držte nám palce 🙂
Dalibor a Pavel
Ahoj,
Úspěšně jsme prošli šesti zastaveními na hranicích a po slabých dvou hodinách papírování byli v Rusku. Hned za hranicema nakupujeme plnou nádrž benzínu za 16Kč a od čechů-motorkářů nakupujem rubly.
Z příjezdu do Petrohradu máme trochu strach, protože kombinace hustého provozu a pirátů silnic v žigulících je prý pro našince téměř smrtelná. Potkáváme sice obojí, ale v přiměřené míře, takže hladce projíždíme až k hostelu, kde budem bydlet.
Cestou nám praskla pneumatika a i rusa v servisu musíme přesvědčovat, že guma je v dobrém stavu a zalepení postačí. Stačilo. Začíná nám ale zlobit baterka, takže v rušných Petrohradských ulicích startujeme roztlačením.
Rozhodli jsme se, že lehce modifikujeme trasu domů, takže pojedeme přes ukrajinu a jestli budem my i auto v kondici, tak i přes Moskvu. Ozveme se tak nejspíš až z Kijeva.
Závěr
Ahoj, hned po návratu jsme vpadli zase do pracovního a školního procesu, takže závěr celého příběhu posílám až teď.
Jak jsme psali v posledním reportu, tak jsme se rozhodli pro trasu přes Moskvu a Ukrajinu. Byli jsme zřejmě po dlouhé době návštěvníci ruského hlavního města, kteří neviděli dlouhou frontu u Lenina, protože Rudé náměstí bylo z větší části uzavřené kvůli přehlídce vojenských kapel.
Na Ukrajině jsme potkali "konečně" pravý východ – policejní hlídky na každém kroku. Hledali jakoukoliv záminku, aby mohli chtít úplatek. Poprvé sice platíme, ale pak už se napálit nenecháme. Měli ještě celkem dost času, tak jsme projížděli zakarpatím a nachomýtli jsme se k oslavě vysvěcení kostela. Zakoušíme tak typické ukrajinské pokrmy, jako je vodka se špekem.
Pak už nás čekaly hranice. Celníci nás i kachnu šacují opravdu poctivě a tak po několika hodinách vjíždíme do evropské unie. To už nás čekal jenom průjezd kolem Tater ze severní strany a prohlídka Krakowa. Pak už hurá domů.
Celá cesta nám trvala 37 dní, najeli jsme 7500km a projeli 7 států. Kachna byla připravená dobře, za celou dobu nebylo potřeba větších oprav než je výměna dvou zadních pneumatik, žárovky a utažení zemnícího kolíku baterie.
Tak díky za podporu a někdy na viděnou
Dalibor Šulc a Pavel Wertheimer
