Nemůžu se z toho vzpamatovat. Festival lítání v Őlűdeniz byl v jeho 5 ročníku až neobyčejně štědrý k našim emocím. Letecká doprava pro nás byla vysvobozením a pohodové ubytování s polopenzí byly jen třešinkou na dortu. Krásné počasí, teplé moře, start z Babadagu a přistávání na písečné pláži, to jsme tušili a očekávali. Známe to.
Novinku na nás připravil Dali Bor Ali, který nás nad mořem učil „krizovky“. Týdenní kurz začal ušima ve speedu a končil Satem. Ranní meeting provázela teoretická příprava a pak jsme vyjeli na start. Oblékli jsme si vesty a už jsme pelášili nad moře. Vesta mě štvala, to je pravda, připadal jsem si jako idiot. Jen si představte, na dvoutisícovce plné profíků a nadšenců se špičkovým nádobíčkem se proháníte v oranžové vodní vestě! Nic proti ničemu, kdybych měl brýle se šnorchlem a ploutve na nohou, to by na to koukal i Mike Kung, ale takhle?!
Guru, tak jsme tomu synkovi z Dobré začali říkat asi pátý den, kdy jsme pochopili o co jde. Vysílačkou vás navádí do čím dál náročnějších figur, stupínek po stupínku. Každý další den jsem se bál víc a víc. Když se mi něco nepovedlo dokonale a vybál jsem se zase jako čert, tak další den jsme přesně tím začínali. Vůbec nebral ohledy na můj komentář, že už to teda umím a že už to dělat nemusím. Prostě profesionálně trval na zvládnutí všech postupů a návazností bez ohledu na to, zda za tou figurkou v patnácti stovkách nad mořem viděl člověka, kamaráda, ženskou! Ilvina, členka Kyrgizského týmu přátel Elspeeda také létala jak jí Guru řekl a lítala jako by se nechumelilo!!! Byl jsem u toho, když jí Ali Bor Dali večer u piva s dokonalým úsměvěm Mony Lisy a nedokonalou ruštinou vysvětloval něco jako že když už muž nemůže, tak může ještě třikrát, a když už pak ani žena nemůže, tak ještě musí… No prostě ta mu věřila tak, že kdyby jí zahlásit ať to otočí na Perl Harbor, tak to udělá!
Když vám Guru říká něco do vysílačky, tak už prostě nepotřebujete kontakt s Bohem. Jen se soustředíte, aby z toho nebylo nějaké e-e, a pohoda. Tak se klidně pustíte i do Fullstallu a šeptáte si dolů… Do vysílačky na mě Ali řval: „Drž to, ještě, táák, drrrrrrž, kurva drž to pořádně, táák a povol!!!“ A já si vklidu šeptal: „Doprdele, doprdele, doprdele!“ no, a když jsem pak ležel s elementem Martinkou na dece u moře, tak jsem přemýšlel, jestli to je více lážo, nebo plážo, když už ten Fullstall teda umím.
Když jsme vyjížděli, tak nám Martinka dala všem věneček. Byl ukrutně sladký. Pusy nám ale nezalepila, ba naopak. Krásně se smála všem našim srandičkám a blbinkám a se sebevědomím sobě vlastním si vždy přisadila. Smáli jsme se hodně. Hodně moc! To prostě musíte zažit. Ale co už nezažijete, tak to byl její první let v tandemu. Horní start na Babadagu je hodně prudký, krátký a hlavně kamenitý. Pak už je jen skála dolů. Je zapotřebí odstartovat napoprvé, jinak hrozí zranění. Mistr Guru by mohl vyprávět. Prostě jsme odstartovali a Martinka u toho krásně křičela a jen Luboš to zpochybnil slovy: „Vždyť kvičela jako prase íííííííííííííí !!!“ Ach jo. Až teď si vlastně uvědomuji, že ten její krásný křik byl jindy. Byl jsem s ní sám…, no co vám mám povídat?! Nad lagunou jsem tandem přitáhl do spirály a takový řev jste slyšeli naposled v ZOO. Cože? Že jste ještě nebyli u porodu slona?! To jste asi dostali lístek bez DPH. A to prý měla zavřené oči! No prosím, teda ta musí být divoká!
Vidět nás všechny při západu slunce na vrcholu Babadagu bylo velmi hezké. Slunce zapadá do moře a přichází takový ten útlum. Tedy na přírodu, náš večírek totiž právě začíná! A východ slunce? Proti tomu je babí léto úplná kovadlina. Martinka se proměnila v indiánskou babičku a všichni stojíme úplně nahoře na hoře a koukáme na ty barvy, na ty změny, na první paprsky, na Martinku, jak je šťastná a jak září, sun is shining. Mě by jste v té chvíli mohli namazat na chleba. A náš Guru? Ten východ slunce prosral. Doslova. Připravoval se totiž na let a jen co slunce vyšlo, tak už nad námi kroužil. Pak si vystřihl pár parádiček, ale to vám nepopíšu. Schválně. Donuťte BobKA, aby vám zpřístupnil tuto sekvenci videa na Elspeedu. Buď ho uplaťte, a/nebo mu dejte do držky! To bych si přihřál polívku, měl jet totiž s námi!
Jedno odpoledne jsme si půjčili motorky a jeli se podívat na historii, na Mrtvé město. Ruiny velkého města v kontrastu s nádhernou přírodou národního parku. Pak jsme frčeli (to slovo to snad totálně vystihuje) do Fethyie. Guru si potřeboval koupit asi dvacátou vodní dýmku, že prý pro kamaráda. Podívali jsme se na hrobky vytesané do skály a pak jsme šli do přístavu. Společně s Toníkem začali špekulovat, jak si za pět let takovou jachtu koupí. Jak jsme je tak obhlíželi, tak jsem nabyl absolutní jistoty, že tam moje jachta prostě nekotví. Já totiž nemám tak malou jachtu!
Jen smutně vzpomenu, že poslední den se jeden člověk zabil. Smutná událost, kdy při akro lítání spadl do vrchlíku, zamotal se do šňůr a už nemohl ani hodit záložku a zřítil se do moře. I taková je tvář paraglidingu. Je to sport plný zážitků, očekávání a emocí.
A propos, poslední dva dny jsem už na padáku nelítal. Guru už nás všechno naučil. Začal jsem lítat za velmi milou, temperamentní a něžnou zároveň, právničkou z Pietersburgu. S Naděždou jsme prožili těžce romantické dny, které mě naplnili doslova štěstím a láskou. Loučení na letišti bylo šílené! Už jsme si několikrát volali, píšeme si e-maily, těším se až ji zase uvidím. Je prostě úžasná. A kdyby jste ji viděli večer na pláži jak tancuje, tak by jste cítili techno jejího těla… Do teď se z toho nemůžu vzpamatovat!