Místo: Kyrgyzstán, 30 km severovýchodně od Biškeku, letecký terén Čon-taš, start s převýšením 200 metrů
Lidé posedávají okolo aut na startu kulatého vršku. Většina z nich pojídá sladký meloun nebo dýni a baví se o lítání, životě a o ženách. Tmavě modré nebe a rozpálené slunce. Ani lísteček by se na stromě nepohnul, kdyby tady nějaký stál. Je sucho a zežloutlá tráva už týdny nepamatuje vodu. Do bezvětří se nikomu startovat nechce. Nestartují, ale domů taky nejedou. Padáky jsou rozbalené a oni si prostě jenom tak přišli sníst meloun a dýni a popovídat si o lítání, životě a o ženách. A nebo něco vědí. Možná jenom tuší. V zadu na obloze se formuje zřetelná tmavá stěna. Lidé posedávají okolo aut na startu kulatého vršku. Většina z nich pojídá sladký meloun nebo dýni a baví se o lítání, životě a o ženách. Tmavě modré nebe a rozpálené slunce. Ani lísteček by se na stromě nepohnul, kdyby tady nějaký stál. Je sucho a zežloutlá tráva už týdny nepamatuje vodu. Do bezvětří se nikomu startovat nechce. Nestartují, ale domů taky nejedou. Padáky jsou rozbalené a oni si prostě jenom tak přišli sníst meloun a dýni a popovídat si o lítání, životě a o ženách. A nebo něco vědí. Možná jenom tuší. V zadu na obloze se formuje zřetelná tmavá stěna. Oči zabořené do melounu si toho všimly a koutkem sledují jestli je to ono. Stěna se přibližuje a někdo klidným hlasem informuje: „za chvíli to tady bude“. Za deset minut se zvedá lehký větřík. Slupky od melounu už dávno leží opuštěně na vyschlé trávě a piloti zapnutí do svých křídel čekají. Vítr zesiluje a hlas komentuje: „už je to tady“. Najednou všichni startují, jeden přes druhého zvedají nad hlavu křídla a motají se do sebe.
Někteří už odstartovali, ale na malém kopečku není místa nazbyt. Další padák startuje přímo do cesty letícího kolegy. Jen tak tak se vyhýbají. Občas někdo musí dosednout do svahu, to když mu jiný zkřížil cestu. Pravidla jdou stranou. Mnoho času nezbývá. Vítr stále zesiluje. Dva nešťastníci nedokázali odstartovat a vítr už je tak silný, že už to raději ani nezkoušejí. Ti co před chvílí ještě nalítávali na diváky u aut v divokých osmičkách, teď už jenom bezmocně visí ve vzduchu a každý pohyb do strany je odměněn leda zafouknutím za kopec. Kdo může, rychle sedá. Na start, pod start, vedle startu, kde se kdo vejde. Diváci pomáhají držet piloty a padáky zmítající se v silném větru. Rychle všechno balí, je slyšet křičené povely a přichází déšť a kroupy. Všichni se nacpali do zadýchaných aut a čekají. Dolů jet nemůžou. Prudká hliněná cesta se deštěm proměnila v neskutečnou klouzačku. Všichni sedí a čekají. Jen dva lidi běhají kolem Mercedesu, ve kterém si zabouchli klíče od dveří. Do melounových slupek dopadají kapky a tříští se v malých loužičkách do stran. Občas někdo zapne stěrače, aby se podíval, jak dlouho to ještě bude trvat. pilota jako daň za nevšední akrobacii.
Výsledek:
– Jeden pilot ukázkově zafouknutý nejenom za kopec, ale navíc hluboko do polí. Po dvou a půl hodinách intenzivního hledání tří aut a osmi lidí, nalezen kousek od přistávačky celý zablácený a naskrz promoklý. Sbalil si padák, našel pastevce schovávajícího se pod stromem před deštěm a spolu s ním odjel na koni nejkratší cestou podél hor k přistávačce. Bohužel se pohyboval mimo cesty a většinou skryt horizontem.
– Pilot tandemu: pohmožděná obě kolena a jedno zápěstí, pasažér: slabý otřes mozku, silně naražená žebra. Při nadlítávání místa startu jim další pilot zvedl padák přímo před nosem. Tento padák byl asi do třetiny roztrhnut a spolu s ním také několik šňůr, pilot tandemu spolu s pasažérem zamotáni do cizího křídla kontaktovali zem.
– Další pilot nezvládl přistávací manévr a nešikovně přistál přímo před nablýskaného kombíka. Silný vítr ho následně, díky nevyfouknutému padáku, přetáhnul přes celé auto. Pilot se zastavil až o nárazník auta druhého. Bolavá holení kost a několikaminutová dezorientace – Jedno auto, shodou okolností řízené tímtéž nešťastníkem, sjelo po blátivé klouzačce dolů z kopce tak kvalitně, že ho musely dva Jeepy a čtrnáct lidí vytahovat z příkopy. Příkopa měla několikametrové pokračování a hrozil pád na střechu. Vlastně šlo o velké štěstí.
– Dvě auta musela ze strachu z podobné kolize nocovat na místě startu a čekat až cesta vyschne.
Pilotů v Kyrgyzstánu není mnoho. Asi třicet. Bojím se, aby to do příštího léta alespoň vydrželo. Dva týdny po napsání tohoto článku jsem se z telefonátu dověděl, že dne 30.9.2001 se v Kyrgyzstánu stal první smrtelný úraz při provozování paraglidingu. Stalo se tak na padáku moskevské firmy, který už dlouho přesluhoval. Při velice podobné situaci, jakou jsem tady popsal, se pilot Sergej srazil v asi osmdesáti metrové výšce s druhým padákem. Na Sergejovém padáku došlo k přetržení téměř všech šňůr a roztržení padáku na několika místech. Druhý pilot stihnul vyhodil záložní padák, ale i přesto u něho došlo k těžkým poraněním.