Pokaždé, když se kalendář zlomí do nového roku, procházím starší fotky, koukám se na vás, kteří jste s námi byli na kurzech a říkám si, jestli se vám létáním změnil život stějně jako mi. Je to krásné období, když člověk začíná létat.
Ale jo, umět se proletět s dravci ve vysokých horách, jak to můžete vidět třeba na nových fotkách z Argentiny, to má svou konkrétní úroveň. Ale když člověk začíná, byť toho hned mnoho nezvládne, tak to je jiná písnička. Občas zažívám pocit tomu podobný, když letím v místech, ve kterých jsem ještě nikdy nebyl, ve kterém ještě nikdo neletěl, když tam jsem sám, když nemusím spěchat. Cítím tam tu hloubku prožitku a dávám si to stejně jako vy na kurzu. Nechávám se vést přírodou, proudem všeho toho dění kolem a na konci je mi strašně líto, že toho nebylo více, že to netrvá déle, že jsem tomu mohl obětovat ještě něco navíc. Protože kdo ví, kdy a jestli se tady zase vrátím.
Jen tak jsem se zamyslel u těch fotek a měl jsem pocit, že vám to musím říct. Že nejde o úroveň dovedností, ale o to, abyste stále nacházeli nové prostory ve vašich myšlenkách a abyste to zažívali s dobrými lidmi kolem sebe. Přijměte to třeba jako mé přání vám do toho začínajícího roku…
Dalibor Carbol
