O extrémním závodě štafet – Dolomitenmanu se říká, že je velkou komerční bublinou, kde závodnická čest ustupuje sponzorovi. Někteří se o něm vyjadřují s despektem, jiní jej ověnčili "vavříny nepoctivosti". Změny v pravidlech, krácení tratě, podvody – to vše pro zajištění vítězství určitého týmu. Z výsledků závodu posledních šesti let se zdá, že tým Red Bull patří k absolutní špičce. Je to ale opravdu tak, nebo jak se říká "vyhravá za každou cenu"? Jedno je jisté – letos patřilo první místo týmům českým, a to jak v kategorii profesionálové, tak v amatérech. Že by zákulisí jednoho z nejsledovanějších štafetových závodů skutečně nemělo nic společného se shnilým jablkem? Nebo je to jen dobrý tah na uklidnění spekulací?Pravdou je, že čeští reprezentanti patří k našim nejlepším sportovcům, a bylo by jen logické, že se po letech snažení dostali na samý vrchol tohoto závodu. Zajímalo nás jaký pohled mají na Dolomitenamnna a letošní zvrat výsledků ti, kterých se týká bezprostředně – sami závodníci a Česká asociace extrémních sportů, jež je do boje vysílá.
"Rozhodně se jedná o nesprávný pohled na sportovní akci" sdělil nám předseda ČAES Marek Hájek a pokračoval:
"Díky obrovskému zájmu sponzorů je jejich prezentace viditelná, ale v dnešní době také nutná. Především v profesionálním sportu se bez sponzoringu nedá tak náročná akce uspořádat a vlastně ani absolvovat. I české týmy vděčí za podporu a vlastně možnost účasti na tak náročném podniku sponzorům. Bez nich se ani náš Outdoor eXtrem sport neobejde.
Závodnická čest, resp. fair-play přístup je otázkou každého závodníka. Pokud jde o Českou asociaci extrémních sportů, je dokonce její prioritou a pokud by čeští reprezentanti tento axiom nedodrželi, už by s naším týmem nikdy nemohli závodit.
Letos to byl již 16. ročník závodu a je pravdou, že v prvních ročnících především týmy hlavního sponzora závodu byly pořadateli protěžovány. Dokonce se projevila i nefér podpora např. zkracování tratě při běhu i na MTB, tahání kajakářů na laně při výjezdech, pomáhání s rozmotáváním šňůr u paraglidingu… V posledních třech letech, kdy je Dolomitenmann monitorován jako Mistrovství světa extrémních štafet nic takového neregistrujeme a dokonce sami pořadatelé by měli velký problém u hlavního sponzora, kdyby praktikovali nesportovní podporu závodníků.
Každopádně se jedná o vynikající sportovní akci, kde sportovní náročnost a atmosféru nepřekryje ani velká komerce.
Samozřejmě pokud pořadatelé změní např. trasu disciplíny musí se s tím závodníci vyrovnat a pokud to jde, trať si při tréninku vyzkoušet. Samotný závod je ale pro každého nováčka naprosto ojedinělým sportovním zážitkem. Především tratě běhu a MTB nemají svou extrémností ekvivalent, a pro paraglidisty i kajakáře je trať proložena prvky, které na jiném závodě nepřipadají v úvahu – výběhy s padákem, plavání a běh, skoky na kajaku (6m), přenášení kajaku… Pro každého závodníka navíc do hry vstupuje odpovědnost k týmu/štafetě, což je u individuálních disciplín neznámý prvek, který se projevuje na psychice a pro závodníky znamená odpovědnost, vůli k výkonům na hranici jejich možností.
S českými reprezentačními týmy jsme byli v Dolomitech pošesté a české profi týmy se o vítězství pokoušeli pojedenácté. Ve sportu není předem ztraceno nikdy nic a už jen samotné absolvování závodu, které je velkým sportovním zážitkem vyváží všechnu vloženou energii, finance, tréninkovou náročnost i doslova fyzické utrpení při závodě. Něco jiného byl pocit frustrace, když v minulosti závodníci i doprovodné týmy registrovali nespravedlivé protěžování závodníků RED BULL, nebo diletantské pořádání technických prvků při paraglidingu… V takovém případě musel převážit zážitek ze sportování v Dolomitech, který po několika týdnech hořkosti nakonec přešel do další registrace v příštím ročníku. Poslední roky se ale situace obrátila a závod je ‚ čistý".
Tvrdím, že nešlo jen o zvrat, ale několikaletou práci, koncepci… a hlavně o sport. Ve sportu, štafetě se třemi technickými disciplínami se může stát cokoliv. České štafety patří ve světě k absolutní špičce, což dokazují vítězstvím nejen v Dolomitech, ale i na Světovém poháru, Outdoortrophy a jiných… V Dolomitech v profi kategorii (open, kde mohou startovat týmy složené ze závodníků z více zemí) jsme v r. 1998 i 2001 vedli na posledním MTB úseku. V obou případech nás technické závady (přetržený řetěz a neopravitelný defekt) kol stály vítězství.
Samozřejmě, že pro vítězství je nutné sportovní absolutorium. Vždyť v běhu do vrchu, paraglidingu i kajaku jsou naši závodníci absolutní světovou špičkou již několik let. Také v MTB se v posledních letech vyprofilovali čeští závodníci, kteří se na extrémně náročnou trať dokáží připravit na úrovni světové špičky. Dokazuje to ryze český profi tým, který dojel na skvělém 4. místě a po čtyřech hodinách prohrál bronzovou medaili ve finiši na cílové pásce.
Letošní vítězství – Double v profi i amatérské kategorii nebyla žádným fatálním zvratem, ale spíše po jedenácti letech snahy se podařil cíl, který je jen těžko opakovatelný. Je to zásluha závodníků, jejich nadstandardní sportovní výkon, sportovní štěstí… Navíc v kategorii amatérů jsme vítězství obhájili. Je pravdou, že v profi kategorii jsme letos do vítězného týmu angažovali Slovince Jureho Golčera, který je bikerem světové extratřídy, ale k vítězství je nutné podat vyrovnané výkony na každém úseku štafety" zakončil Marek Hájek.
Dalibor Carbol – paraglidista z amatérského OpavaNet týmu to vidí následovně:
"Je to jedinečná možnost, jak si poměřit síly v netradičním extrémním závodě. Neznám nikoho, kdo by tak obrovskou akci zorganizoval bez sponzorů a následných reklam. Navíc necítím žádnu závodnickou čest, ale vlastní morální kodex. A ten mi žádná komerce nebo zajímavý sponzor vzít nemůže. A věřím, že to tak cítí většina účastníků tohohle šíleného závodu. Myslím, že každý, kdo se závodu zúčastní, rychle pochopí, že jde o hodně zajímavou věc, při které se dotýkáte svých hranic a riskujete více než jindy. Děláte to ne pro sponzory, ale pro ty další tři borce v týmu, pro lidi, kteří vás sledují a fandí, děláte to pro intenzívní pocit. Z pohledu závodícího o žádnou komerci nejde. Většinou je to obrovská výzva, která se v chodu času a událostí proměňuje v jedinečnou zkušenost. Mám rád ty situace, kdy si člověk vybere směr, nechá se klidně unášet a problémy řeší až přijdou. Samozřejmě se na tento závod musí každý stoprocentně připravit. Ale on je natolik dynamický a plný napětí, že se situace stále mění a je třeba se tomu neustále přizpůsobovat, v rychlosti reagovat a nechybovat. A kdo na to není dostatečně připraven, stává se nebezpečný. Pro tým a taky pro sebe. Dolomitenmanna jsem se zúčastnil podruhé. Loni se nám zadařilo a byli jsme mezi amatéry první. Letos se nám toto vítězství podařilo obhájit. Z mého pohledu rozhodně nešlo o předem ztracenou věc. A i kdyby to tak bylo, tak jenom za tu možnost se o něco pokusit by to určitě stálo.
V žádném případě bych nesnižoval sportovní výkon týmu Red Bull. Téměř bezchybně zvládnout takovýto závod a následně vyhrát, to není jen tak. Na to musí celý tým neskutečně dřít. Tenhle závod jsem absolvoval jen dvakrát a tak nevím co bylo dříve, ale loni se skutečně objevily situace, které organizátor odmítal řešit a myslím, že tím před veřejností paradoxně poškodil i onen sportovní výkon Red Bull týmů.
Osobně jsem se stal svědkem situace, kdy loni tři padáky nevletěly do vytýčeného sektoru a tak ani nemohly udělat žádané fotografie z něj (což byla povinnost). Ale tato loni nová část disciplíny byla natolik zmatená, že otevřením protestů na toto téma by musel sám pořadatel přiznat, že šlo o věc ne příliš dobře připravenou, a asi by musel diskvalifikovat větší počet týmů a to třeba i z důvodu jejich špatné informovanost. Přitom tím nevlétnutím do sektoru si pilot mohl pomoci maximálně o jednu minutu. A kvůli takové pitomině odpálit x dalších týmů a zničit tak jejich úsilí, no sám nevím co by bylo lepší. Jenom podotýkám, že loni prvního týmu (Red Bull) se toto netýkalo, ti měli tuto disciplínu v pořádku. Pamatuji si to u druhého a třetího týmu. Dokonce jsme měli k dispozici i jejich špatně nafocený otočný bod. Nicméně časový odstup našeho prvního týmu by to určitě nevymazalo, i kdyby do toho sektoru ti druzí a třetí vletěli.
Faktem ale zůstává, že jsou Red Bull týmy hodně dobré. To i české týmy už měly několikrát vítězství nadosah, ale asi jim chyběla ta trocha štěstí, která zrovna pomohla jiným. Není to jednoduchý závod a vymlouvat se na to, že organizátor nechce nechat vyhrát jiný tým, to je hodně naivní a levné. Co by ale tyto diskuse na téma sportovní kvalita závodu mohlo uklidnit, to by asi bylo zavedení dopingového testu, větší počet traťových komisařů z dalších zemí a reálná možnost protestovat proti porušení pravidel. Zbytek jsou jen dohady a nepodložené informace."
A co na to ten, který je přímo oním "železem v ohni" spekulantů:
"Rozhodně nevypadá věrohodně, když závod vyhraje tým sponzorovaný Red Bullem" říká Marek Teyssler zástupce firmy Red Bull pro Českou republiku:
Osobně jsem ani netušil, že kolují nějaké spekulace o Dolomitenmannu. Fakt, že posledních několik ročníků vyhrál tým, který měl v názvu jméno Red Bull je podle mého názoru daný tím, že byl složený ze špičkových sportovců, kteří třeba měli výhodu domácího prostředí, měli možnost si trať, terén okouknout ještě před závodem, protože pocházeli z dané oblasti. Ale tuto možnost mají i ostatní týmy pokud vím, a mohou si trať i vyzkoušet. Nemyslím si, že by tým hlavního sponzora vyhrál proto, že někteří jeho jezdci přijdou za pořadatelem a řeknou, že tenhle kopec se jim zdá moc strmý, a kvůli nim se změní trať. Mě osobně se spíš nelíbí, že je z tohoto závodu tak trochu cirkus – spousty reklamních banerů, nad tratí se vznáší nafukovací vzducholodě, hostesky rozdávají propagační letáky… Dolomitenmann je tak mediálně zaběhnutá akce, že už tam ten sport asi není na hlavním místě.
V poslední době se snažíme, aby se jméno Red Bull objevovalo i na akcích, které jsou hlavně o sportování třeba Vulcano a jiné akce v Čechách, kde je k reklamě přistupováno citlivěji, tak aby byla vnímána jako doplněk závodu, ne obráceně. Bohužel s tímto přístupem je všechno mnohem složitější, a takové akce nemají patřičnou mediální podporu."
Převzato z časopisu OUTDOOR
Beskydská škola létání