B.A.S.E. Jumping
Pokud je některý z extrémních sportů skutečně vysoce riskantní, pak jím je B.A.S.E. jumping. Pro ty, kteří toto slovo ještě neslyšeli, na vysvětlenou dodáme, že se jedná o zkratku složenou z počátečních písmen čtyř anglických výrazů. B jako Buildings, tedy budovy. A jako Antenna Towers, televizní věže. S jako Spans, mostní oblouky. E jako Earth, čili země, její útesy a skaliska. Tyto čtyři kategorie zahrnují místa, odkud lidé provozují tento sport skáčou dolů. Pro ty objekty je společné, že obecně nejsou příliš vysoké. To znamená, že ihned po seskoku musíme velice reagovat a otevřít padák. Jinak vám hrozí smrtelná srážka se zemí.
Podle americké parašutistické příručky Skydiver´s Handbook lze kořeny B.A.S.E. jumpingu nalézt už před sty lety. Neuvádí se, zda tito historičtí skokané přežili a zda v této činnosti pokračovali. Moderní éra B.A.S.E. jumpingu se datuje od roku 1978. Tehdy se první odvážní parašutisté pustili dolů z útesu El Capitan v americkém národním parku Yosemite do hloubky 915 metrů. Toto místo se stalo jakousi Mekkou amerických fandů B.A.S.E. jumpingu.
Termín B.A.S.E. jumping vymysleli Američané Phil Smith a Jean Boenish, původní průkopníci tohoto sportu. V lednu 1981 oba jako první mohli o sobě prohlásit, že zvládli skoky ve všech čtyřech kategoriích, a založili americkou asociaci B.A.S.E. jumpingu. Každý, kdo od té doby skočí ze všech čtyř druhů objektů, má právo na své B.A.S.E. číslo. Jednička patří Philu Smithovi. Ještě v dubnu 1995 tvořilo tento klub po celém světě jen 450 lidí. O rok později už jich jenom ve Spojených státech amerických přibylo na tři a půl tisíce.
B.A.S.E. jumping nebo, jak se mezi jeho příznivci říká, prostě B.A.S.E., je mnohde zakázán a jeho provozování je nezákonné. Jsou ale i státy, kde je povolen, třeba Francie, Norsko a Brazílie. Jeden z nejodvážnějších a ve Spojených státech také nejznámějších kousků předvedl John Vincent z New Orleans v Louisianě. John pomocí přísavek vyšplhal na vrchol mostního oblouku v St. Louis a skočil dolů. Později ho FBI zatkla kvůli skákání z národních památek. John strávil 90 dní ve federální věznici. Provozování B.A.S.E. jumpingu je v USA trestné. Můžete za něj dostat až rok vězení nepodmíněně a pokutu 5000 dolarů.
Každý, kdo uvažuje o tom, zda se pustit do B.A.S.E. jumpingu nebo alespoň zkusit některou z jeho součástí, by rozhodně měl mít za sebou nejméně stovku klasických seskoků s padákem. Je nutné, aby do nového dobrodružství vstupoval se zkušenostmi a podrobnými znalostmi, jak pracovat s parašutistickým vybavením. Jen člověk, který parašutismus skutečně ovládá, může vyzkoušet tuto novinku. Při B.A.S.E. jumpingu není čas na váhání. Pokud se vám padák neotevře hned nebo se otevře špatně, nesmíte zpanikařit, musíte vědět, co v takovém případě dělat, a hlavně rychle jednat. Jinak by se skok mohl stát vaším posledním.
Základní vybavení pro B.A.S.E. jumping se v podstatě neliší od parašutistického. Při B.A.S.E. jumpingu ovšem na všechno máte mnohem méně času, takže klasická výstroj musí být upravena. Příkladem je tzv. řídící padák, který se používá k otevření hlavního padáku. Řídící padák skokani většinou drží v ruce. Při delších seskocích však mohou nechat řídící padák v lehce přístupné kapse hlavního padáku. Na výběr máte mezi malým a velkým řídícím padákem, to podle toho, jak dlouho poletíte dolů. Při volném pádu z výšky nepřesahující sto metrů jste od země jen několik vteřin. Při nich skokané většinou drží řídící padák v ruce, aby vyloučili riziko, že se jim ho nepodaří rychle vytáhnout.
Při delších skocích lze skákat i se sbaleným řídícím padákem, například z venezuelských vodopádů Angel, jež mají výšku 915 metrů.
Je to trochu jiný druh skákání než při klasickém parašutismu a jsou k němu potřeba také trochu jiné padáky. Je životně důležité, aby se vám padák otevřel správně a v pravý čas. Většina skokanů na B.A.S.E. jumping používá tzv. padáky typu křídlo. Otvírají se rychleji a dají se lépe ovládat než klasické kulaté padáky. Právě tyto vlastnosti jsou klíčové, pokud skáčete z televizních věží, jejich povrch je pod vysokým napětím, nebo z útesů a musíte se vyhýbat nebezpečným místům. Když se nad vámi otevře padák typu křídlo, můžete si být jisti, že nedojde k dramatické změně směru. Další významnou výhodou je možnost padák ve vzduchu řídit a dokonce se vyhýbat předmětům na zemském povrchu, třeba řece … nebo čekající policii. Je jisté, že seskok z Empire State Building přináší zážitky jiného druhu než z třísetmetrového vodopádu. Součástí B.A.S.E. jumpingu je rituál výstupu do bodu, z kterého se potom skáče dolů.
Tento proces se skutečně váže k B.A.S.E. jumpingu jako sportu, nikoli jen ke skoku. Jde o to, že cestou nahoru musíte hodně přemýšlet, pečlivě zvažovat, co a jak udělat. Když si seskok představíme předem, v hlavě vám zůstane krok za krokem odvíjející se scénář akce. To je skutečně důležité, protože v okamžiku, kdy se řídíte k zemi, už nemáte na přemýšlení čas.
V B.A.S.E. jumpingu je každý skok unikátní. Před každým z nich musíme předem zvážit jeho aspekty. Nesmíme přehlédnout žádné riziko, protože pokud byste se s ním potkali cestou dolů, šlo by vám o život. Jedině po opravdu poctivém průzkumu situace může skokan učinit klíčové rozhodnutí, jestli skákat nebo ne.
Schopnost poznat, kdy lze skočit dolů, ačkoliv by člověk stokrát chtěl, je tím nejdůležitějším uměním každého skokana. Svůj život musíme mít ve svých rukou. Nesmíme ho dávat v šanc osudu. Naopak správným rozhodnutím si můžeme zachránit kůži.
Ačkoliv lidé, kterým B.A.S.E. jumping učaroval, jsou obvykle opatrní, je tu stále vysoké procento nehod s osudnými následky. V USA se při B.A.S.E. jumpingu v posledních dvou desetiletích zabilo dvacet lidí. V této statistice přitom nejsou zahrnuty případy, kdy lidé vyvázli se zraněním poté, co se jim padák otevřel špatně, nebo se neotevřel vůbec. Tato čísla mohou být podstatně vyšší.
Jednou jsme se spolu s Philem Smithem seznámili s jistým Rickem Harrisonem, který skočil z vysoké budovy, zamotal se mu padák, a po pádu přišel o nohy. Statečně se přes to přenesl a dnes už skáče dál. Musíme bohužel počítat s tím, že počty zranění i smrtelných nehod porostou. Pokud si myslíte, že B.A.S.E. jumping by mohl být sportem pro vás, nejprve vyhledejte někoho s pořádnými zkušenostmi nebo rovnou organizaci, která se tomuto sportu věnuje.
Autor si rozhodně nemyslí, že B.A.S.E. jumping je bezpečný. Vyzkoušet ho mohou jenom ti, kteří mají za sebou poctivou průpravu z parašutismu, jsou v dobré fyzické kondici a schopni střízlivého úsudku. Jestliže se rozhodnou pro, přeji jim hodně štěstí.
(čerpáno z knihy encyklopedie extrémních sportů)