Rád poslouchám hudbu. Nástroje, rytmus, styl, atmosféra – všechno je možné. Je krásné, když někdo něco skutečně umí. A ty lidské hlasy…
Když má člověk krásný hlas – to je obrovský dar. Pianista, kytarista, bubeník – všichni můžou hrát jak bohové, ale když nemají nástroje, tak se možnosti rychle ztrácejí. Ale zpěvák? Kdekoliv a kdykoliv nám může udělat radost, může nás překvapit, naladit, rozezpívat. Nástroj má v sobě.
Já takový pěkný hlas nemám. Dětem zpívám rád, hraju jim u toho na kytaru nebo na klavír. Děti to snesou a snahu ocení, ale na nic jiného se to nehodí. Kamarád David mi říkal – to musíš zkoušet, pořád zpívat, neboj se toho, ono to přijde.
No zpěvák ze mně už nebude, ale já vím, že mám v sobě i jiné možnosti, které stojí za to rozvíjet. Každý v sobě máme nějaké schopnosti, kterými můžeme své okolí potěšit, překvapit nebo naladit. Každý v sobě máme nějaký nástroj.
Chtěl bych vám do nového roku popřát hodně vnitřní síly k nalézání a rozvíjení svých vnitřních nástrojů. A chtěl bych vám taky popřát dostatek posluchačů, jejich radost a nadšení. A když se to třeba zrovna moc nedaří, tak si vzpomeňte na Davida – nesmíme se toho bát, musíme to pořád zkoušet, zpívat a ono to přijde.
Držte se
Dalibor
