Poslední dobou často přemýšlím nad tím, kam mě to létání zase dovedlo. Možná je ten správný čas o tom napsat pár vět.
Letos se totiž skutečně dařilo. Po několika letech jsme s Ďurem zase společně vyrazili do akce. A cíle nebyly zrovna malé.
Cítím skoro stud, když mám vyslovit to, že jsme jako první doletěli ke K2, že jsme rekordní výšku nastoupali jen tak mimochodem, že jsme občas měli půlky těsně u sebe, ale neskutečně jsme si to užívali. Že jsme domů dovezli fotografie z míst, která jsou tolik známá, ale nikdo jiný je neměl možnost vidět z naší perspektivy. Tak zatraceně blízko stěnám, tak vysoko nad vrcholy, tak ztraceni v obrovském prostoru, osamoceni, unavení, žízniví, hladoví a zároveň tak spokojení. Ptám se, jak o tom mám povídat horolezcům, kteří v těch horách nechali kus života, lidem, kteří tam ztratili své blízké, všem, kteří tam zažili tolik nebezpečí a to všechno proto, aby svět viděli z větší výšky? Z té výšky, ve které jsme se po dvoudenním letu několik hodin proháněli sem a tam a opíjeli jsme se pohledy na překrásné, stále se měnící hory kolem Baltoro ledovce.
Paragliding a horolezectví měli k sobě od počátku velmi blízko. Slétávalo se dolů z kopců, pak vše začalo dostávat nový rozměr. Vývoj paraglidingu probíhal mimo nejvyšší hory světa. Teď se paragliding dostává i do míst, která jsou po desetiletí zasvěcená jen horolezectví. Něco se změnilo. Cítíte to?
Nesu připravené fotky a krátké video k promítání. Beru za kliku a vcházím dovnitř. První pohled na prostor, lidi a na atmosféru. Vím, že nesu něco velmi zvláštního. Vím, že i tento večer budu muset velmi ostražitě vybírat slova, věty a hlavně příhody, o kterých budu povídat. Naivně hledám způsob, jak to sdělit. Často se o tom s Ďurem bavíme, a vždy to dojde do stejného bodu – je to nesdělitelné. I tak se o to snažíme, ale je jasné, že něco takového se hlavně musí zažít!
A vím, že podobné pocity lidé zažívají při prvních letech, jsou to pocity podobné těm při prvním vytočení stoupáku pod mrak, při prvním přeletu. Je to přesně to, pro co piloti létají.
Takže u všech akcí a situací, které se prostě musí zažít, nebo jen tak na kopcích se na vás budeme s lidmi v El Speedu těšit i v roce 2012.
Pěkné svátky
Dalibor Carbol
