Už od rána jsme postávali na startovačce na Javorovém u Třince, foukalo tak půl metru od jihozápadu, předpoklad termiky byl, ale nedávali jsme tomu na severním kopci moc naděje. Asi hodinu jsme se rozhodovali, jestli radši nepřejedem na Skalku, která je na JZ vítr ideální. Nakonec jsme zvolili variantu pokus omyl, skočíme do toho, ať stihnem lano v 11 a pojedem do Frýdlantu. Rychlá příprava, ještě poslední poštelování speedu a hop tam. K mému překvapení to začalo v gajblíku napravo nosit, jedna dvě otočky a byl jsem nad startem, tak to zase není tak špatné, jenže to mělo dva háčky, kvůli rychlému startu jsem si nevšiml prošlé A-čkové šňůry od ucha přes popruh a navíc jsem si nezašel na záchod, jenže přistávat na startu se mi moc nechtělo, už kvůli tomu že partička která odstartovala hned po mě, se už nezvedla. Nebylo to zadarmo, asi půl hodiny jsem bojoval nad vysílačem, než jsem konečně dotočil základnu a že to pustím na Řeku a když se povede, poletím dál. Jenže ve výšce foukaly asi 4m/s od západu, takže proti větru, ale vzhledem k tomu že jsem u sebe neměl ani korunu, na Slovensko se mi moc nechtělo, nebyla jiná varianta. No nebylo to zadarmo. K hřebeni u Řeky jsem doletěl asi ve 100 metrech ale díky bohu jsem uškudlil nuličku a po chvilce se pěkně zvedal v jedničkovém stoupáku. Podmínky nebyly zrovna ideální, silnější stoupák jsem až po Lysou nepotkal, tak jsem na každém hřebínku bojoval o drahocenné metry, ale byl jsem široko daleko sám, celé Beskydy pro sebe, paráda.
Na Lysou jsem doletěl asi v úrovni vysílače a konečně nejhezčí stoupák dne, v JZ kotli se urvala pěkná šestka, ve které jsem si to vyšrouboval až do základny, která byla ve 2600m. A další zážitek, základny toho dne byly ve 2300m, jen ta na Lysé byla o 300m výše – úžasný pohled na ploché kumuly zhora, ale dost romantiky, rychle na Smrk. Údolí mezi Lysou a Smrkem mě celkem kvalitně spláchlo, ale před Smrkem jsem se chytil a skákal na Kněhyni. Tady začal boj, díky tomu že jsem si neodskočil před startem, příroda zavolala a bylo po srandě. Tak co teď, jelikož zkusit to ze vzduchu nebylo pro mě moc reálné, protože bych si to pustil přímo do pytle, tak jsem si řekl vydrž! Celkem rozbitá termika na Stolovce mi dala na chvilku zapomenout na plný měchýř, tak jsem bojoval. Novou motivaci mi ale přidaly padáky na Skalce, které padaly k zemi jak pytle hrušek, přeci jen ten Jawec nebyl tak špatná volba. Na Radhošti už ale tlak dosahoval maxima, ani dobraná základna mě nedonutila pustit to do gatí a frčel jsem dolů, Dlouho jsem vybíral přistání, ale nakonec jsem zvolil benzinu ve Frenštátě, aspoň se bude dobře stopovat. Na Jawec jsem se dostal chvilku před pátou hodinou, kde zrovna sedla bandička kamarádů, ideální den. No 40 km za 3 hodiny není nic moc, ale byl jsem spokojený, proti větru a ve slabé termice to nebylo zadarmo, jenom mě mrzí že jsem nefotil, snad příště.
