Tak jestli si myslíš, že létání je o létání, čeká tě ještě dlouhá cesta. A pokud si myslíš, že je o něčem jiném, tak ta cesta bude ještě delší. A jestli z ní chceš alespoň kousek pochopit, tak tě na tu naši zvu. Pokusím se alespoň trochu přiblížit jeden zážitkový den z našeho expedičně poznávacího výletu na Fuerteventuře .
Ráno vyrážíme ze severu natěšení na blbnutí s padáčkem na plážích a karavana čtyř Seatů a jednoho Opla (jak se později ukáže naprosto dokonalá auta do pouště) s patnáctičlennou posádkou na jih. Auta mají nízký podvozek se spojlery a proto si svištíme po krásných zdejších cestách. Odbočka z hlavní na prašnější a posléze na písčitou cestu značí mnoho jízdních zážitků. Dalík hledá cestu k pobřeží a myslím, že všechny posádky si užívají jízdy na písku + naše heslo je: auto z půjčovny ! Dorazíme na pobřeží s krásným výhledem na pláže a moře pod námi, napravo hory, nalevo poušť a hory, úžasné, fotím skály v dálce a vůbec nevím, co naše karavana domluvila.
Po pár minutách zvedáme kotvy a vyrážíme nalevo, ze začátku jasnou cestou (tady bych rád podotknul, že ze začátku je každá cesta jasná, ale její průběh a konec s tím začátkem nemá nic společného) k radosti všem zůčastněným.
A tady to začne! Cesta je strmější, písek hlubší, ale auto je přece z půjčovny! Dalík s Ráďou mizí v dáli, ale po chvíli auta zastavují a vůbec né proto, že by to chtěli jejich řidiči. Následně stříbrná Cordoba před námi se ve svahu zahrabává zručností pštrosa bořícího hlavu do písku. No paráda, beru foťák a fotím, v galerii budu na 100% viset hned vedle Hanzelky se Zikmundem a zcela určitě zastíním jejich cestu po Asii. A už se tlačí, kolektivní pomoc navozuje pocit legrace a o tu při létání přeci jde, né? Podaří se nám (teda jim, já fotím) auto vyprostit a někdo mi ukazuje kostru zdechliny v písku, to bude fotečka, jako že tu šlo o život!
Dostaneme se na rovnější cestu, což nás mrzí, auta jsou přece z půjčovny! A jedeme dál. Cesta pevná, rovná, ale co se to děje na začátku karavany? Seat s Corsou opět stojí a my víme, že nemá cenu pospíchat, tak jdu lovit fota. Nedočkavost se nevyplácí a Cordoba nevydrží a opět po chvíli pštrosuje, chce tak moc projet, že pokud by byla opravdu pštros, tak už mu čouhá jenom prdel. Bandička jásá, já fotím a už se začíná rozumovat. Tolik hlav a tolik chytráků, každý ví jak z toho ven a co musí ten druhý udělat a mě nezbývá než se zeptat: Když všichni víte jak na to a co ten druhý má dělat jinak, tak proč kurva stojíme s pěti zahrabanými auty v poušti bez jediné lopaty!!! .
Dalík s Ráďou se vydali na průzkum a přicházejí s naprosto razantním rozhodnutím. Všichni odevzdají pitnou vodu, jídlo a nože, jídlo a voda je od teď na příděl, zbraně vám vrátí Slávek, až bude po všem :o)))! Rozdělily se funkce a já mám udržovat dobrou náladu, i když si nejsem jist, jestli se to bandičce bude líbit, oni makaj a já fotím, což přináší dobrou náladu mě. Cordoba nás slušně zaměstnává a vypadá to na dýl, tak pro jistotu vytahujem výstražný trojúhelník, kdyby tu náhodou někdo v rychlosti projížděl!? Pak postupujem za Seatem a Corsou a pouštíme se do svahu. Je pevnější a Dalíkovi i Ráďovi se podaří vyjet do půli kopce. Jelikož jsem přiložil ruku k dílu a při hrabání kol lítal písek všude, odložil jsem si foťák do Daliho auta, a tak běžím po svahu za klukama na kopec, zdejší jízda v tomto terénu s tímto řidičem by mému foťáku nemusela prospět. Cestou cedím písek odevšad a to doslova a do písmene, jsou místa, kde se vyloženě drží – zuby, oči, vlasy, uši, ale i místa, kterým unikli jen trenýrkáři a tangařky, protože my s boxerkama nemáme volně nohavičky!
Beru si foťák, Dalík odjíždí na průzkum a dál se bojuje o výjezd do půli svahu. Dřina a dřina, auta bojují s námi, spojky smrdí, motory řvou a to, že jsou z půjčovny, už nám je jedno – my chceme pryč! Střídám se s našim řidičem, i když mám strach, že se mu písek zarve do ortézy a on nám tu do konce zájezdu bude skřípat a naprosto drsným výjezdem vyjedu po směru mávajících postaviček na zpevněnou cestu a mám pocit, že kdyby měl Lopraiz tenhle tým, žádná poušť by mu nebyla dost dlouhá, hluboká ani suchá!
Tak a máme vyhráno! pouštíme se dolů podél kopce a hurá na pivo. Po chvíli nás ale Dalík vysílačkou informuje, ať všichni ještě počkáme, že cesta, která byla ze začátku zcela jasná, je…
Zastavujem na kopci a sledujeme, jak kluci dole hledají průjezd, vše nám Slávek zprostředkovává vysílačkou a mně napadá, že mám v báglu buráky (ty mám moc rád a nejvíce ve volné přírodě, kdy šlupky házím pod nohy a vítr si je bere, ve městě to působí jako nepořádek, ale tady na poušti jsou šlupky součástí přírody, jako my) tak je načnu a už s klukama burákujeme. Po třiceti minutách vysílačka hlásí, máme průjezd i cestu. Je načase, protože světla už ubývá a za chvíli bychom taky mohli hledat místo na spaní.
Tak to je rodeo! Věřím, že zdejší trasou nešel nejen Fuerťan, ale ani žádný nomád, bedujín, či samotný padišáh. Opět naprosto perfektně funguje signalizace mávajících postaviček vykukujících mezi keři, Seat lítá a skáče přesně jako auto z půjčovny a mně napadá, zda jsme ho přeci jenom neměli připojistit na totální odpis. To určitě prolítlo hlavou i Dalíkovi, který se před námi z písku zpátky do kopce nemůže vyhrabat a po nalezení hrubého směru k cestě to naplno rozjel do keřů s tím, že keře jsou nejpevnějším místem široko daleko! Obří skoky, tohle auto to už v životě nezažije, a je u spojnice.
Dorazíme na pevnou cestu a v dáli vidíme silnici, teď už jen zbývá vyřešit, jak se na ni dostat, když nás od ní dělí plot, ale to už je pro naši kvalitní karavanu hračka, od teď nám pouště budou říkat pane! U silnice letmý pohled na poušť a část dne je za námi a už jedeme na večeři, kterou jsme si všichni (kromě Rádi) podstivě zaplatili. A tady končí příběh písku, který máme všichni všude a až se jednou sejdeme u Dalíka s Blankou na zahradě a zatančíme, tak jsem si jistý, že vytřepeme celkem solidní základ na pískoviště pro prcka, no a možná zbude ještě něco na hřiště pro plážový volejbal.
Děkuji celé karavaně za celistvost a odvahu, rady i pomoc, a že mi nikdo nerozšlapal foťák. Dík! A ptáš se mně na létání? To je jednoduché, musí jen foukat ten správný vítr.
Tak ať na cestách v poušti, pralese i na moři vás provází lidé, kteří společně hledají tu správnou cestu.
Dikec
Lukin
P. S.: Vzkaz pro pojišťovací společnost a agenty z Fuerteventury:
Všechny osoby, jména, názvy jsou smyšlené, všechny fotky jsou fotomontáže a celý příběh vymyšlený, na celém světě nikdo nenajde takové blázny, co by tohle absolvovali.
