Tak dnes poprvé se hlásíme z dějiště letošního českého mistrovství, z oblasti protkané skalnatými hřebeny a všude přítomnými jezery, z Italského Cornizzola.
Sobotní tréninkový den byl pro nás, kteří jsme v této oblasti ještě nelétali, velmi zajímavý. Dali jsme si malý přelet a koukli se u toho na všechna ta jezera. Je jasné, že v průběhu závodu přes ně budeme přeskakovat sem a tam a že to bude ve spěchu, o to už se postará celá česká špička spolu s italskými, polskými, ruskými a ostatními mimogalaktickými piloty. Prostě to bude mela a všichni to ví :o) …
Neděle 20. 7.
V neděli nám příroda nadělila až příliš vysokou pravděpodobnost bouřek a tak bylo kolo raději zrušeno. Snad také díky nedávnému drsnému závodu Světového poháru ve Španělsku, po kterém se v nemocnici sešlo 5 polámaných pilotů a pro jednoho pilota skončil závod tragicky. V rámci bezpečnosti se proto musíme v našem Campu odepsat i v případě, že je kolo zrušeno. Takže jsme si prolétli kus rovinek kolem jezer, po přistání jsme se odepsali a šli na pivko. Škoda, že podobná bezpečnostní pravidla nebyla zavedena i pro náš camp, neboť v době našeho letu se ze stanů ztratily 2 notebooky, balík El Speedo triček a další drobnosti. Prostě useknout ruku a nakopat do hader!!!
Pondělí 21. 7.
Už v pondělí ráno bylo jasné, že větru je dost. Jak říká Patrik – foukalo jak mamutovi ze zadečku. Takže jsme volili nedaleké Lugano pro brutální zevling, romantická Lukášova duše zavelela k vodopádům, no a tak nějak jsme ten den doklepali.
Úterý 22. 7.
A dnes ráno? No zase mamutův větříček, splašené kumuly a rotor, do kterého se nechtělo fakt nikomu. Jenom mi to připomnělo moje začátky, kdy jsem se jako samouk snažil odstartovat do čehokoliv a strašně jsem se potom omlácený na zemi divil, proč to šlo dolů tak rychle a proč to tolik houpalo…
Kolo bylo zrušeno, kdo nesedí nejede…
Tak se těšte na zítřek. Někde jsem slyšel, že se prý poletí…
Středa 23. 7.
Tak jak se mělo letět, tak se i letělo. Ale ne až tak moc. Nejdelší let zvládnul jeden nejmenovaný padák a to celých 164 metrů! Na let bez pilota to byl docela slušný výkon. Ale byla to pěkný hyena, protože pořád klapal… Až na zem.
Další výkon jsme zaznamenali za dalších 15 minut. Asi 9 sekund letu a necelých 115 metrů. To byl druhý a dnes i poslední výkon padáků bez pilotů.
Piloti se dnes do závodu bohužel nedostali. Byla sice vyhlášená dvaapadesát kilometrů dlouhá trať v rovinách, ale jak už jste asi pochopili, dnešní závodní kolo se proměnilo v disciplínu Chyť si svůj padák . Čertíci na startu se vyblbli a někteří piloti z toho měli i docela těžkou hlavu. Vítr chodil z různých směrů a tak to pořadatelé ve 14:30 odpískali. Auta nás svezla dolů a Ondra už nás začal nahánět na pizzu, páč má z nás největší hlad. Pár nevybouřených pilotů se rozhodlo dolů letět, ale jak tak koukám na občasné poryvy u země, tak to bude asi dobrá loterie, jestli se trefí do větru nebo do klidu. Ale odvážným štěstí přeje a tak o co jde, že jo…
Za zmínku ještě stojí včerejší večer. Pořadatelé pro nás připravili pohoštění. Kuřátko, těstoviny, hranolky, fazolky a rizoto. Spláchli jsme to trochou vínka a koukali na projekci leteckých akrobatů. Kamery byly umístěné na křídlech, u kabiny i přímo v ní. Asi nejlepší byly záběry do tváře akrobata při extrémním zatížení. Sluchátka musel mít zavázané šňůrkou pod bradou, brýle se mu samy překlápěly z nosu na čelo a naduté líce střídaly vyceněné zuby. Prostě paráda!
Už hledám vhodnou kameru, která bude snímat tvář pilotů při našich SIV kurzech. Patrik doplnil, že je potřeba hledat kameru i se zvukovým záznamem. Jen pro lepší autentičnost :o)
Jo, a zítra se prý letí, tak jak se něco bude dít, tak vám dám hned vědět.
Čtvrtek 24. 7.
No a dělo se… Ráno ještě trochu pofukovalo, ale předpověď vypadala celkem v klidu. Pořadatelé zahlásili trať zalomenou přes 3 otočné body o celkové délce 63 kilomentrů. Vypadalo to fakt pěkně. Modrá obloha, sice slabé stoupáky se silnými snosy, ale jinak konečně letovo.
A ve vzduchu se to tedy zahemžilo padáky, kdo na to neměl nervy, tak si taky trochu zanadával a ve 14:30 jsme se vrhli do otevřené startovní kružnice. První smečka padáků vystřelila na trať, karty byly rozdány. První otočný bod byl ale bohužel tou limitou, která rozhodla o průběhu celého kola. Silný vítr, ufouknuté stoupáky a nemožnost přistání daly podnět k několikerým dotazům na bezpečnost na trati. Po dalších 20ti minutách bylo kolo zrušeno.
Byla to docela sporná situace. Ale vzhledem k tomu, že došlo k poranění páteře u jednoho z předních polských pilotů a k několika zavěšením na strom či na jiné překážky, lze zpětně říct, že šlo o rozhodnutí správné, bohužel trochu pozdní.
Volba tohoto prvního otočného bodu se vzhledem k prognóze větru ukázala jako ne zrovna nejlepší, ale to je příroda, to jsou závody a všichni do toho jdou se stejnými podmínkami. Kolo je zrušeno a my máme poslední 2 dny na to, abychom zvládli ulítat minimálně 1500 bodů, což by údajně stačilo na vyhlášení mistra ČR na rok 2008. No a taky bychom si u toho snad i trochu zazávodili!
Ráno jsme dostali lístek na pizzu a pivo v nedaleké hospůdce, tak snad nám bude chutnat. Protože zítra má být nejlepší počasí z celé naší celozávodní dovolené a my se budeme na zítřek tak těšit, až se asi někdo opije. Oba dva El Speedo týmy však mají jasnou instrukci od našeho team leadera Ondry: V deset do spacáků a ráno v plné zbroji na kopec! . To je jasné, ne?
Těšte se zítra…
Pátek 25. 7.
Něco je špatně. Tyhle Cornizzolské rána začínají stále stejně. Budí mně stejně otravné slunko na pravém uchu, stejní komáři, co mně dožrali včera, žrali mně i dnes, obloha zase nechutně modrá a pocit, jako bych usnul před hodinou. Na snídani stále stejná organizátorská houska se šunkou, k tomu stále stejně rozteklý sýr a stejně vlažná voda v půllitrovce, ze které se bublinky vyčadily někde do megaprostoru. U přežvykování koukám na stejné lidi, co jim jde stejná pěna od pusy, jak si drbou kartáčkem zuby. No a do toho všeho mi hraje pořád tentýž Lenny Kravitz, protože nějak nemám sílu vyměnit ho v autorádiu za něco nového. A za chvilku odjíždí bus na start, takže bych měl s tím žvýkáním asi pohnout. Je to děs…
Teď jsem si právě uvědomil, že to chce změnu! Vyměním Kravitze :o)))
20 minut do odjezdu, musím valit, vypadá to na pěkný letík…
A je to tady, první platné kolo letošního mistrovství je na světě! To čekání v brutálním horku se dnes skutečně vyplatilo. Byla vypsána 60ti kilometrová trať přes 7 otočných bodů. První polovina se odehrávala v horách a druhá pak v rovinách. Přehřátý vzduch napovídal, že to dneska bude skutečně těžké. Už zvednout se od startu znamenalo pro mnoho pilotů slušný problém. Ale kdo se po prvním otočňáku dostal přes Garlatské jezero k horám, měl před sebou 2 poměrně jednoduché otočňáky v horách, ke kterým jsme střídavě točili a svahovali. Byla to svižná jízda, v horách to chodilo poměrně slušně, ale návrat k jezeru znamenal zpomalení tempa, většina pomalejších dohnala první skupinku a začínalo se znova.
Pravda je taková, že taktika vyčkávání a sledování ostatních dnes zase nesla ovoce. Stoupák nad městem, ve kterém jsme se pomaličku zvedali byl až příliš slabý a tak jsem hlasoval pro rychlou akci. Přes jezero jsem přelétával za prvním Ondrou Dupalem a dalšíma dvěma piloty, za mnou vláček několika dalších pilotů pokračoval a bylo jasné, že tímhle riskem buďto definitivně odlétneme pelotonu nebo prostě vyhnijeme. Druhá část pelotonu se právě začala formovat u kopců, dále od jezera. To, co v horách nasbírali se jim pak velmi hodilo když po dvaceti minutách přeskakovali místo, na kterém jsme už 20 minut seděli na zemi. Prostě to nechodilo tak jak bychom si přáli. A tak i většina z těchto pilotů sedá přibližně 3 kilometry za námi. Často si říkám, že bych neměl tolik spěchat, ale asi by mně to jinak moc nebavilo. Každopádně musím zahlásit, že ERIS 3, když jsem ho zatížil na horní hranici, klouže jak čert a konkurenčním závoďákům stíhá úplně v klidu. A co musím také pochválit, to je jeho stoupavost v termice a na tuto kategorii jednoznačně jeho bezpečnost. Moc pěkně se mi s ním letělo.
Vítězem dnešní disciplíny se stal Tomáš Brauner, kterého trpělivost s dnešními stoupáky bezmezně obdivuji. Je to borec a tak si právem dnešní vítězství zasluhuje. Do cíle doletěl jako jediný. Výsledky jsem ještě neviděl, ale odhaduji, že druhý v pořadí zůstal tak 20-25 kilometrů od pásky.
Tak na to, jak mi to ráno připadalo ujeté, tak se z toho vyklubal pěkný den. A co je nejdůležitější, konečně jsme si trochu zazávodili :o).
A zítra má být prý zase letovo. Poslední kolo těchto závodů je tedy nejspíš ještě před námi.
Sobota 26. 7.
Večer byla na nedaleké farmě pořadatelská párty a jak jsem se z ní vracel, zaparkoval jsem auto opačně, než jak celých šest dní stálo. To jste mě měli vidět, když mi došlo, že hory jsou na druhé straně. Jak mi ranní slunce nebodalo do ucha, tak jsem se i prospal a v klidu odpočíval s pocitem, že kopce nejdou přes mlhu vidět a na start se tedy nepojede :o))). To jsou ty stereotypy!
Už před devátou začalo kapat a tak se odjezd přeci jenom odložil. Satelity ale ukazovaly výrazné zlepšení počasí v odpoledních hodinách, přesněji mezi druhou a třetí, a protože jsme tady přijeli závodit, tak jsme už po desáté hodině zase seděli v autech a fičeli na start. Teda kromě těch, kteří už to zabalili, neboť možnost na odlétnutí druhého platného kola prostě neviděli.
O to více mně pořadatelé překvapili, že už ve 2 hodiny všechno pískli a vyhlásili alespoň závod v přesnosti přisání o nějakou finanční částku. Ze vzduchu jsem hledal nějaký terč, nebo alespoň jeden výrazný bod. Namísto toho tam pořadatelé postavili 4 papírové krabice, dotknout se nestačilo, krabice musela být rozšlápnuta. No a to se piloti ale dozvídali až na zemi, tak teda nevím. Prostě Italové…
Už v době přistání sluníčko zase ohřívalo zem, kumuly se objevovaly nad horama a tak jsme jen mávli rukou, rozloučili se a vydali se na cestu. Závod tedy skončil s jedním platným kolem a v pořadí tří nejlepších:
1.místo – Tomáš Brauner (Česká republika)
2.místo – Patrucco Pierandrea (Itálie)
3.místo – Marchetti Roberto (Itálie)
Mistra na rok 2008 tedy nemáme, ale počasí je už někdy takové…
Mrkněte na fotogalerii, kteoru jsem pro vás připravil.
Mějte se a už teď se těšte na příští mistrovství!
Dalibor Carbol
