Jsou recepty, které se rychle ztratí a jsou i recepty věčné. Moje babička uměla péct jako málokdo. Výjimečné věci se daly ochutnat, když se chytla pečení. A co víc – vůbec ne podle receptu. Prostě do těsta od oka tak dlouho něco přidávala, až to bylo ono. A dokud babička žila, tak jsme se u ní celá rodina vždy před Vánocemi scházeli a ochutnávali, jak se to babičce zase povedlo. Teta Maruška peče taky výborně. Tu schopnost přirozeně podědila po babičce. Peče tak výborně, že se i u ní holky scházely a společně koláčky pekly, učily se a zkoušely, jak to udělat ještě lépe. Letos je akce našeho rodinného předvánočního pečení u tety odložena na neurčito, přišlo mi to líto a tak jsem pro vás připravil tohle…
Teta kdysi vytiskla recept na ty své koláčky a ten se ke mně dostal přes mou sestru. Volal jsem tetě, jestli ji nebude vadit, že ten recept nabídnu plotům a pilotkám k vyzkoušení. A teta mi to vysvětlila. Ten recept není ani od babičky – ta to ladila bez receptu, není ani originál od tety. Tenhle starý recept je ze 70. let. A paní, od které ho teta má, už nežije. Ale že to taky není vždy jistota, protože mouka už je jiná, ingredience jsou jiné, pokaždé to nevyjde, hlavně tam nepiš moje jméno, opovaž se! :o)))
Udělejte si čas, i když jste nikdy nepekli, nastudujte si jak na to a vyzkoušejte tenhle recept od tety Marušky. Já ho budu o víkendu určitě zkoušet, upečme si doma tuhle dobrotu, přinesme lidem okolo nás koláček, udělejme si radost. A jestli do toho půjdete, udělejte, prosím, foto a váš pocit z pečení klidně popište. Myslím, že je dobrý čas na novou dávku jemného soustředění, empatie, sdílení inspirace, pozitivní nálady.
Je zásadní, jak se na situaci díváme, z jakého úhlu ji chceme vidět. Tak se držte, koukejte na to ze správné strany a věřte, že váš koláček udělá radost. Kdykoliv.
Dalibor
