Nedávno jsme se s Patrikem dívali na Tvé přelety a bylo z toho vidět, že máš v létání jasno. Myslím, že by i ostatní zajímalo, jak k létání přistupuješ, co Tě motivuje a žene dopředu. Ale pojďme postupně. Kolik Ti je let?
Filip Bušo: No v dubnu mi bude 20.
Dalibor C.: Často Tě vidím na kopci s Tvým otcem, kdo začal s létáním dříve?
Filip Bušo: Dříve začal tatík.
Dalibor C.: A jak dlouho tedy létá on a jak dlouho Ty?
Filip Bušo: On už asi šestou sezónu a já tak pátou.
Dalibor C.: Byl to otec, kdo Tě k létání přitáhnul?
Filip Bušo: Jo jo, byl to táta, ale nás dva k tomu přivedl strejda, který už létal v 92., pak toho sice nechal, ale to se nezapomíná.
Dalibor C.: Bavili jste se někdy o tom, proč to udělal? Nebo máš na to nějaké svůj názor?
Filip Bušo: Tak on vždycky sportoval, ale když jsme byli s bráchou malí, tak se věnoval spíš nám. No, ale jak jsme vyrostli, tak si chtěl najít nového koníčka, a protože to kdysi viděl u strejdy, tak to chtěl taky zkusit. No a jak se říká, když už to jednou zkusíš, tak už pak musíš.
Dalibor C.: Kdo z vás létá lépe? Nebo jaké jsou mezi vámi rozdíly v létání?
Filip Bušo: To je těžké říct. Každý z nás preferuje jiný styl létání. On má radši tu kochačku, pohodičku, jakože poletím tam, pak zas támhle si něco vyfotím a pro něj je tohle úplně nejlepší polítání. Pro mě je to taky zábava, ale raději mám, když se za něčím ženu udělat nějaký výsledek. To mě baví víc. Samozřejmě výsledkem nemyslím jen určitý počet kilometrů nebo bodů.
Dalibor C.: Jak Tvůj otec reaguje, když zaletíš nějakou delší nebo pěknější trať než on?
Filip Bušo: No myslím, že z toho má větší radost než já, protože já se už soustředím na nějaký další větší cíl.
Dalibor C.: Tenhle přístup je skutečně super. Jakou leteckou oblast máš nejraději?
Filip Bušo: No určitě Greifenburg. Už je to taková srdcová záležitost.
Dalibor C.: Jakou svou trasu v té oblasti považuješ za nejlepší či nejhodnotnější?
Filip Bušo: Já myslím, že každá trasa je pro mě něčím výjimečná, protože se pokaždé podívám jinam na nová místa, a když už letím trať stejně, tak se stane vždy něco zajímavého, něco nového.
Dalibor C.: Myslel jsem, jestli máš v téhle oblasti zalétnuto něco konkrétního, na co jsi hrdý?
Filip Bušo: Tak vždy je co zlepšovat, ale asi nejlepší trať, kterou sem tam uletěl, byl můj první kilán, nemám jich sice zatím tolik, a doufám, že jich tam ještě pár skousnu, ale ten první se nikdy nezapomíná.
Dalibor C.: Přes co nebo jak zalomené jsi to letěl?
Filip Bušo: Letěl jsem to uplně klasicky, nevím, jestli to tam znáš, přes „krkonoše“ a Lienz, pak jsem ale pokračoval dál za Lienz asi ještě deset kilometrů možná víc. No a pak jsem se vracel zpátky, zase přes Lienz, kde mě málem přibila údolka a po hodině a půl jejího svahování jsem se z ní zase dostal a doletěl jsem to zpět. Teď už bych to takhle neletěl.
Dalibor C.: Jak plánuješ další trasy? Co na nich preferuješ?
Filip Bušo: No hodně se dívám na PG web a na lidi co tam uletěli nějakou zajímavou trať, kterou bych si chtěl taky zaletět. Pak je srovnávám s Google Earthem, abych věděl, jak a kde přeskakovali údolí a podobně no a nakonec si vypíšu do GPS otočníky, přes který bych to měl letět, aby to bylo co nejoptimálnější, no a na kopci dám navigoval a letím. Neřekl bych, že preferuji kopce nebo roviny, ale v kopcích mi to jde asi lépe.
Dalibor C.: Už nějakou dobu se společně potkáváme u nás v El Speedu na kurzech. Jaké to má pro Tebe význam?
Filip Bušo: Dává mi to hrozně moc. Škoda, že toho loni nevyšlo víc. Je tam super atmoška a navíc si i zalétám, přitom vydělám nějakou tu korunu na další výlet. Hodně se tam učím od zkušenějších pilotů.
Dalibor C.: To je příjemné slyšet. V čem se na kurzech cítíš nejjistější a v čem nejslabší?
Filip Bušo: No nejslabší asi v učení teorie neumím moc dobře mluvit před lidmi, tak aby jim to dávalo smysl. No a nejsilnější, to je těžké říct, to by měli asi posoudit jiní, ještě se mám hodně co učit.
Dalibor C.: Všichni se stále učíme. Ve výuce i v létání. Máš nějaký cíl, čeho bys chtěl v létání dosáhnout?
Filip Bušo: No určitě se chci stále zdokonalovat a poznávat nová místa, ale cíl žádný nemám. Mám strach, že když si dám cíl a dosáhnu ho, tak mě to pak přestane bavit. Vždyť koho by bavilo něco, u čeho dosáhl toho vysněného maxima, už by tam nebyl ten pocit, co mě žene vpřed.
Dalibor C.: A nějaká nová oblast, do které by ses chtěl v nejbližší době podívat?
Filip Bušo: No je jich strašně moc a peněz a času málo. No ale určitě mezi ně patří třeba Brazílie, Afrika, Austrálie a třeba i Kyrgyzstán, kde bych chtěl udělat nějaký ten bivak. No ale to je všechno strašně daleko a možná, že se tam ani nepodívám.
Dalibor C.: No když to shrnu – za chvilku 20 let, první stokilometrové přelety za sebou, doma Tě v létání podporují, Tvá chuť do létání se nedá přehlédnout – myslím, že to bude ještě hodně zajímavé.
Filip Bušo: No nechme se překvapit, kam mě ten vítr jednou zavane.
Dalibor C.: Ok. Přeji mnoho štěstí a držím palce, ať máš vždy dost síly k těm správným rozhodnutím, které Tě povedou při letu i v životě. Díky za rozhovor.
Filip Bušo: Já taky děkuji.
