Když jsem si jednou takhle z vesele poletoval nad kopcem, z čista jasna, jak se docela často stává jsem narazil na solidní klesák a pár desítek metříků se propadával… Jelikož v takovém klesáku čas utíká docela pomalu, napadla mě myšlenka o propadání. Ale né jen tak ledajaké propadání o několik výškových metrů za letu, nýbrž obyčejně se propadnout do země. V tu chvíli se mi vybavila jeskyně. V jeskyni snad byl už každý z nás a aby to byla nějaká ADVENTURE akce zvolil jsem jeskyni nepřístupnou veřejnosti.
Jelikož mám pár známých jeskyňářů, nebyla organizace zas tak složitá. Vybrali jsem si opravdu silné sousto a to Rudické propadání, které se pyšní druhým nejdelším jeskynním systémem chodeb (12 km) a zároveň nejhlubší propastí (153 m) v ČR. Také se zde nachází nejvyšší podzemní vodopád (35 m) a nejmohutnější podzemní prostor v ČR. Celou tuto podzemní nádheru vytvořil za dlouhá staletí Jedovnický potok, kterým se celou cestu jeskyní brodíte. Do jeskyně se tedy normálně vodí lidé, ale není to klasická, jako např. Punkevní jeskyně, kde zaplatíte čtyři pětky, pochodujete po vybetonovaném chodníčku a všechny krásy máte v záři reflektorů. Tady se brodíte vodou, lezete po žebřících a někdy i plazíte v bahně.
V sobotu ráno bylo maso naloženo, pivo nakoupeno a tak vše připraveno k odjezdu. Rudice se nachází v Moravském krasu a protože o víkendu panovala nechutná vedra, cesta byla docela unavující. Když jsme dorazili na místo, původně jsme měli v plánu zalézt si na nedalekých skalách, ale vzhledem k rekordním teplotám jsme raději zvolili místní zatopený kaolínový lom. Voda měla barvu jako presso s mlékem a vedro bylo fakt úmorné. Pak jsme ale objevili nedaleko teplou louži s pěkně mazlavým bahénkem a to byla neskutečná výzva… Jelikož do naší Elspeeďácké rodiny nedávno přibyl člen Kryštůfek, chtěli jsme zjistit jak si takový vepřík vlastně žije. A tak jsme se váleli a váleli dokud nezačalo všem skřípat blátíčko mezi zuby. Po odstranění hrubých nečistot z našich těl jsme se odebrali do domečku, ve kterém jsme byli ubytováni, osprchovali se a pak začali grilovat a následoval poklidný večírek.
V neděli jsme museli docela brzy vstávat, protože sraz s jeskyňáři byl domluven na devět hodin ráno, proto ten poklidný večírek. Po seznámení s průvodcem jsme nafasovali helmy, svítilny, rybářské gumáky, někteří zapomnětlivci overaly (nepromokavá kombinéza), ale bohatě stačila alespoň mírně nepromokavá šusťáková bunda a kalhoty. Vše jsme posbírali a netrpělivě utíkali ke vchodu, kde na nás čekala cca pětihodinová návštěva jeskyně. Po otevření vrat se všem zatajil dech. Následovalo cca 100 m kolmých kaskádovitých žebříků až na dno Jedovnického potoka. Všude bylo mokro a tak všechno suprově klouzalo, což s kombinací vlastní svítilny na helmě byl docela strachuplný zážitek. Pak se šlo celkem klidně korýtkem potoka, sem tam nás od vody v gumácích dělily jen centimetry. Tu a tam se objevil nějaký žebřík nebo lanový most, tím myslím jedno lano na držení a jedno na šlapání. Cestu zdobily různé stalaktity, stalagmity, stalagnáty různých tvarů a velikostí. Ženy nejvíce zaujal jeden stalagmit (rostoucí vzhůru) nazývající se dívčí sen. Také zde byla tzn. kašna, ze které čerpá obec vodu, mohli jsme se tedy i občerstvit. V půli cesty jsme narazili na obtížnější část. Byla to cca 40 m dlouhá chodba kulatého profilu v průměru kolem jednoho metru, kroutící se všemi směry, nazývající se chodba vzdechů, my jsme si pojmenovali prostě: „Na Kryštůfka“. Kousek za ní následoval konec, kde prohlídka končí, ale jelikož bylo málo vody, tak jsme se mohli podívat ještě dál. Mělo to však jeden, no vlastně dva háčky. Dvě takzvané „plazivky“ každá dlouhá kol osmi metrů, kam se člověk musí vtěsnat pod půl metru vysoký strop. To by nebyl zas takový problém, kdyby zde ještě neteklo dvacet centimetrů vody. První plazivku někteří zdatní jedinci vyklikovali, ale v té druhé už vodu nabral definitivně každý. Stálo to za to, protože tímto trápením jsme se dostali do onoho Obřího dómu, největšího v ČR. Tady byl definitivní . DruhýJkonec, dál už následoval sifon a do toho už se nikomu nechtělo východ tohoto propadání se nachází až za tímto sifonem a několika dalšími kilometry chodeb, museli jsem se proto vrátit stejnou cestou na povrch. Dole se sice teplota pohybuje okolo 8°C, ale cestou jsme zahřáli dostatečně. Nejhorší byl návrat z výborně klimatizovaných prostor zpět na denní světlo do třicetistupňových veder. Pak už jsme jen vrátili věci, dali si sprchu a zapili to správně vychlazeným pivem. Všichni byli nad míru spokojeni a už se nemůžu dočkat až zase naplánujeme další ADVENTURE akci.
Jestli máte zájem toto zažít tak se jen stačí domluvit s jeskyňáři s Rudice (www.speleorudice.cz) a dojet, jen tak pro informaci, prohlídka stojí 850 Kč na osobu. A nebo bych chtěl ještě jednou podniknou tuhle akci někdy na přelomu srpna a září, tak když tak dám info, ale je to omezeno počtem lidí.
