Dalibor C.: Dnes ráno jsme si sednul k počítači a v mailu se mi objevilo Tvé video. První české skutečné Infinity Tumblings na videu!!! Co to pro tebe znamená?
Tonda P.: Když to takhle napsal Hoffi – vlastně mne to na chvilku zaskočilo. A hned pak jsem si řekl no a jooo, já jsem vlastně první! Tomáš Brauner mi před časem poslal nějaké své fotky, video z jeho pokusu ale žádné, nechce to dát z ruky. Tedy nechci se ho už na to ptát, je to můj letitý kamarád a doufám, že to tak zůstane :O).
Dalibor C.: O co vlastně v téhle figuře jde?
Tonda P.: No to je ti snad jasný, udělat několik, co nejvíc otoček vzhůru nohama ne… :O)
Dalibor C.: Mě ano, ale popiš to i pro ostatní trochu více.
Tonda P.: Infinity je vlastně nejobtížnější akrobatická figura na padáku. Její princip spočívá v otáčení padáku nikoliv podobně jako ve spirále horizontálně, ale v otáčení vertikálním, padák naprosto přesně v ose letí pod tebe a s odstředivou silou těla pilota, se točí jako salto, několik salt třeba podobně jako při skocích do vody nebo na trampolíně
Dalibor C.: Jak dlouho ses na to připravoval? A jak jsi na to šel?
Tonda P.: Trénoval jsem to dva roky. Jsou na to dvě možné cesty. Buď být kaskadér- hazardér a prostě roztočit spirálu doleva a poslat tam Tumbling doprava vypustit a čekat, že ti v hlavě dojde, jak máš dělat korekce, než si spadneš do plachty. Vím, že je několik pilotů, kteří to takhle dokázali. Já mám moc hezký život, jsem šťastný, nesmím a nechci si ho podělat zbytečným riskováním.
Druhou metodou a to o hodně zdlouhavější ale bezpečnější, je učit se krok za krokem vyšší a vyšší Rythmic Sat… Dobře tam pochopíš, co ten rytmus znamená, jak to ukončovat, jak cítit nedostatek energie, prostě začneš časem rozumět tomu pohybu, co padák dělá, co mu vyhovuje… Podobně jako v Helikoptéře, časem z kostrbatých negativek začneš mít hezké Helico..
No a v jednu chvíli, když už cítíš, že jsi dost vysoko, se svým Rythmic Satem, začneš přesouvat váhu z vnitřní strany více a více ke středu. Najednou zjistíš, že už to lítáš opravdu mimořádně vysoko, že od svislé osy tě dělí jen pár úhlových stupňů. Tady to tedy fakt bylo pro mne psycho. Padák, když je pod tebou, nemá moc energie, díky předchozímu tréninku cítíš, že tam není moc dalšího tahu ve šňůrách, že ti někdy upadává třeba vnější ouško. Pak zase za pár tréninkových letů se rozhodneš, že když budeš cítit dost tahu, přeci jen to necháš do další otočky letět samotné. Bez tvého přikrmování řidičkou. Rozhodnutí je jedna věc, a když máš změklý padák pod sebou, tak to skutečně udělat je věcí druhou :).
Nakonec ta touha to umět je silnější a pustíš to samotné. Když jsem poprvé uslyšel ten zvuk – zašustění a mlasknutí padáku, který si sám zapulzoval v Infinity, strašně jsem se toho lekl, a hned to zastavil. Samozřejmě, že ne moc dobře, s ukončením mám ještě potíž.
Držím si nabržděný padák, abych moc neklesal, výšky mám dost, jen potřebuji strávit, co se to stalo – ty vole to bylo ono!!! Nech to v tom ještě. Ještě několikrát jsem to celé zopakoval s různými chybami, než jsem to pustil do dalších dvou otáček. Do teď je to pro mne emotivní zážitek, když to nechám rotovat, nebo jen opravuji-koriguji směr.
Dalibor C.: Jde to cítit, že je to hodně čerstvé. Padal jsi při tomhle tréninku do vody? Co se přesně dělo, když se to nedařilo, když to bylo skutečně nebezpečné?
Tonda P.: Moc to ještě neumím, bojím se pořád, abych to nezkazil, těším se na ten zvuk – ten fakt miluji a když to mám zastavit říkám si: teď!!! Ne – teď ne raději příště! Další otočku – znovu teď – ne ještě jednu – no je potřeba se ve stejný okamžik kdy padáku přidáváš korekci, když je pod tebou – tak v tenhle okamžik se to musí zabrzdit – pak je to čisté ukončení bez rizika kolapsu. Když to propálíš jen o desetinku sekundy – je z toho masivní předstřel jaký nikomu nepřeju.
Do vody jsem při akrobacii spadl vícekrát, při infiniti ani jednou. Musím říct, že nejtěžší na té figuře je opravdu to ukončení. Už se mi také povedlo to zkazit tak, že jsem letěl kolem vrhchlíku a měl šňůry všude kolem, to už se nesmí stát! Při ukončování jsem měl dvakrát velké kolapsy se zavlečením kdy to na záložák a sušení opravdu vypadalo.
Dalibor C.: Už jsem tě viděl přistávat s uzlem uprostřed padáku. Vypadalo to jako motýlek na krku. Tebe se do té vody fakt nechce!
Tonda P.: Ta figura je dle mé zkušenosti ne až tak těžká na učení – Helico to Helico je možná těžší ale to ukončování – to fakt musíš cítit a vědět, kde ten padák je, kdy je ten okamžik to zastavit. Už jsem udělal mnoho hezkých ukončení – ale jistotu v nich nemám – to je nejbližší úkol.
Do vody? Vždycky koukám, kolik mám výšky, a jestli mám šanci ještě něco vybojovat. S nějakým menším zavlečením z Infinity ukončení jsem také už přistával – Walter trochu nevěřícně kroutil hlavou – já vykroucený v sedačce na tu zdravou stranu – přistál jsem uprostřed louky, bezpečně a suchý. Je to tak tři čtyři dny zpět.
A ten uzel na padáku, ten už jsem zažil podruhé, prvně v Oludeniz – opravdu křídlo prolétlo přesně středem, a byl to prostě uzel. To co jsi viděl, to si také pamatuji, jen ten uzlík nebyl tak úhledný, až tolik v prostředku.
Dalibor C.: Já byl i při tom uzlíku v Oludeniz. Prostě mám na tebe štěstí…
Tonda P.: No vidíš, tak Oludeniz – to jsem pozapomněl, že jsi byl u toho. Alespoň víš, že nekecám, tam ten uzel byl hezčí.
Dalibor C.: Vždy, když se spolu na tréninku bavíme, jde z tebe cítit obrovské nadšení nebo takový zvláštní smutek. Nic mezi tím. Vždycky nad tím přemýšlím, kde pořád bereš tu chuť to zkoušet znova a znova…
Tonda P.: Mimořádně nerad věci vzdávám – mám životně vyzkošeno, že buď do toho jdeš vším a je vysoce pravděpodobné, že se ti cíle podaří dosáhnout – mám to téměř za jistotu. Když je to jen na půl plynu, je to přesně naopak, úsilí třeba i dlouhodobé nepřinese nic… Mám to tak se vším co dělám – ne jen se sportováním… Mám dojem, i přesvědčení, že se mi to takhle vyplácí.
Jo a mimochodem, zrovna infinity – to mi dalo tolik zabrat, že se mi přeci jen v hlavě honily černé myšleny, že to prostě neumím, že ti mladí jsou více šikovní, mají více citu, snadněji se učí nové věci a že bych si měl stanovit hranici, kdy si přiznat že na tohle prostě už nemám. Hranici – tedy časovou jsem si už stanovil několikrát. A vždycky ji ještě o kousek posunul. Loni jsem končil sezonu s tím, že letos to musím dát. A letos s tím mým úrazem to vypadalo, že dead-line posunu na příští rok.
Dalibor C.: Se Slávkem se občas bavíme o tom, jak jde bezpečně trénovat nějakou ne zrovna základní akrobacii a stále docházíme k tomu, že instruktor může natočit, zanalyzovat, poradit, podpořit, ale pilot musí jít krok za krokem, musí si to prožít naplno, pochopit, mít na to čas. Mít vysílačku v ruce a diktovat – teď to zatáhni, teď povol, více, méně, atd. – to nám připadá, že si spíše něco dokazuje ten instruktor. Ale je to velmi zajímavé téma a rád bych se na to zeptal – jaký ty máš vztah k takovému tréninku dalšího pilota?
Tonda P.: Jako vodit ho na vysílačce? Je to přesně jak říkáte se Slávkem. Musí si to ten kluk prožít, nejde přeskakovat. Jen se podívej, jak dlouho lidem trvá, než se naučí poctivou spirálu. Přitom ji nutně potřebují. Snad ani nejde lépe vytrácet výšku. Uši piloti také dělají malé, neumí v nich zatáčet, nikdo je to neučí. Jestli mám vytratit výšku před bouřkou nebo kvůli silnému větru nesmím se bát dát velké uši a sedačkou do spirály. To dělá jen pár pilotů v Republice, myslím, že já to znám a umím zrovna jen díky Ďurovi. Piloty moc nebaví cvičit Ground handling. Přitom tady nejvíce pochopí jak se padák chová.
Dalibor C.: Absolutně souhlasím, na našich tréninzích to vyučujeme – přidáváme k tomu ještě speed :O). Ale najdou se i výrobci, kteří to nedoporučují, že to není testovaní, že to protahuje šňůry atd…
Tonda P.: no možná to může protahovat šňůry, dobrý je, že když to umíš, protáhne ti to i život :O).
Dalibor C.: Jak dlouho vlastně létáš?
Tonda P.: Létám tuším 18let
Dalibor C.: Tondo, kolik je Ti Let?
Tonda P.: Ty vole to je tajný! Teď mi napsal Radar – Ti to také pošlu, jo… „Nározky máš každej rok a pomalu přestávají být důvodem ke gratulaci :O). Tohle je jiná kaše, to je návrat do arény!!! Vždycky jsi dokázal dotáhnout věci do konce a tradice není porušena. PS: Trochu to vypadá, že si při tom ještě zpíváš :O))). Asi pochvaly! Radar
Dalibor C.: Krásně to Radar napsal. Je to jeden z instruktorů, se kterým se dá fakt normálně bavit. Chybí mi v tom našem létání více těchhle chlapů, kteří dokážou práci posunout stranou a nezapomínají, že nás létání tolik spojuje. Další takový byl třeba Jarda Grulich.
Tonda P.: Na Jardu si také často vzpomenu. Byla s ním legrace i když byl větší cholerik než já :O). „Pravou, pravou ty vole, křičí Jarda na navijáku do vysílačky na žáčka ve vzduchu. A pak řve ještě víc do té vysílačky – no pan inženýr, dvě vysoký školy a neví která je pravá!!!“
Dalibor C.: Jaké sporty jsi dělal před pg?
Tonda P.: Spoustu let jsem zápasil, asi od osmi do jedenadvaceti let a býval jsem v tom dobrej :O). Několikrát jsem vyhrál Republiku. Jinak to různě v životě s vedlejšími sporty střídám, squash mne držel asi tři pět let, fitko – tam chodím pořád, poslední roky chodím celkem pravidelně běhat.
Dalibor C.: Na čem létáš a proč?
Tonda P.: Celou svoji závodní – sportovní karieru létám výhradně na padácích od Gradientu. Důvodů je více. Gradient je jedním z nejvýznamnějších světových výrobců kluzáků a to právě i díky podpoře závodní činnosti a zpětné vazbě, kterou od závodních pilotů mají. Gradient mne dlouhá léta v mé závodní činnosti podporoval, a když jsem přestal létat mezinárodní závody a více se věnoval akrobacii, pak jsem stále zůstal pilotem, který se na Gradient a na Ondru může kdykoliv a s čímkoliv obrátit. Navíc, je tu určitá možnost, že se ještě někdy do nějaké větší závodní aktivity třeba ještě pustím. Právě pro tu letitou vzájemnou podporu bych své závodění chtěl znovu jen s Gradientem. Kdo mne zná, je mu to celkem jasné :O).
Dalibor C.: Chtěl bys pilotům, začínajícím akropilotům či už zkušeným akropilotům něco vzkázat?
Tonda P.: No zkušeným bych se moc neodvážil do toho mluvit, snad jen to, že mám za správné, aby věci, které ti zkušenější umějí, předávali dál těm, co se ptají, co o to stojí. Kdo si jde za svým, nedostatek informací ho možná zpomalí, ale nezastaví. Když ti šikovnější vyklají, co umějí, můžou být u toho tak trochu pochvalně za borce, než když se zbytečně mlží. No a těm co mají nadšení? Nevzdávejte to, a i když to ne vždy umím, buďte opatrní :O).
