Vím o stovkách pilotů, kteří za posledních 25 let kvůli kurzu paraglidingu přijeli na týden do Beskyd ze severu, západu i jihu Čech. Nevybavuji si nikoho, kdo by za stejnou dobu z moravsko-slezského kraje odjížděl na sever Čech kvůli kurzu paraglidingu. To není náhoda.
Argument – jdi do školy tam, kde bydlíš, budeš létat v místech které znáš a budeš moct létat se svou školou i po Základním výcviku mi prostě nesedí. Praxe je totiž taková:
- Velmi pravděpodobně nebudeš chtít létat jen v jednom místě, naopak budeš hledat další a další letecké terény.
- Pokud nějaká škola má pokračovací trénink ve stejné oblasti, ve které bydlíš a kde by ses jako měl učit létat, tak stejný pokračovací trénink můžeš využít i po Základním výcviku jinde a každá taková škola tě ráda přijme – je to její práce a má na tom velký zájem. Jinak by to nedělala. V takovém případě tak dostaneš možnost poznat další leteckou oblast pod dohledem dalších instruktora. A to je velmi žádoucí a zajímavá zkušenost a cesta.
- Pokud nějaká škola pokračující trénink ve tvé oblasti nenabízí, tak ho ani nemáš jak po Základním výcviku využít. Představa, že zrovna s tebou bude nějaký instruktor jezdit ve svém vlastním volnu po různých kopcích je velmi naivní.
- Vyzkoušením více škol získáš lepší přehled o kvalitě tréninku, ale také tím nevědomky zvyšuješ tlak na vyšší kvalitu výuky těch slabších škol.
- Možnost seznámit se s místními piloty a létat v menší či větší skupince – ta je tady vždy a v každé letové oblasti, nezávisle na místě konání tvého Základního výcviku. Piloti jsou lidi, kteří mívají větší nadhled než běžní po zemi chodící a s trochou slušnosti a empatie jsou velmi otevřeni tvému novému příběhu. Už jen proto, že to samé také zažívali.
Toto všechno mně vede k přesvědčení, že argumenty pro nejbližší školu jsou liché oproti argumentu kvalitní a komplexní přípravy hned od začátku. Prostě za požadovaným tréninkovým přístupem a tréninkovou atmosférou se vyplatí si zajet. I stovky kilometrů za to stojí.
Dalibor Carbol