Díválí – svátek světel

Hello my friend, how are you ? Where are you from ? Ptá se tmavý obličej bílého turisty. Podél jeho hlasu se proplétají různozvučné klaksony. Jako šílené křičí jeden přes druhý na zastavený provoz ve zmatené ulici. Lidé kolem sebe ve spěchu procházejí, těsně míjejíce tříkolové motorikše, auta, cyklisty a všechny, kteří se v tomhle ranním dusnu potřebují dostat odněkud někam. Úzký přeplněný chodník už dávno lemují prodejci knih, košil, ručníků a obuvi. Proto je chůze po cestě rychlejší. Žebrající děti loudí jakýkoliv peníz z procházející turistovy kapsy a polehávající bez domova se zmůžou jen na lehké otočení hlavy a téměř nepřítomný pohled hodný zkouřeného člověka. Staré Dillí má svůj pravidelný chod, stále stejný, tak jako střídající se světlo dne se zástěrou noci.

To se ve vedlejších uličkách každé ráno otevírají početné restaurace, jejichž jídelníček a kuchyňské vybavení si náš bílý turista s úsměvem a jistou dávkou odvahy tiše prohlíží. Je si jistý, že by si z této kopky nikdy nic neobjednal, leda že by mu hrozila smrt. Ironicky se usměje a jeho pohled na chvíli spočine na několika osobách, tlačících své dřevěné stánky – obchůdky na kolečkách. Na nich banány, květáky, pomeranče a mandarinky, pražené oříšky a dnes, v míře nevšedně velké, též řetězy zářivě žlutých květin, svázaných do propletenců a doprovázejících onu velkou věc, která se s dneškem spojuje. „Dneska máme velký svátek, svátek Díválí“ – řekne vám každý, koho se na důvod barevného přehršle zeptáte.

Tak jako Navatátrí – svátek na památku velkého vítězství bohyně Durgy nad bůvolím démonem Mahišou nebo jarní svátek Hólí při kterém si ženy a příslušníci nižších kast na krátko zaměňují role s muži a váženými občany, tak i Díválí – svátek světel patří k nejvýznamnějším svátkům, které slaví téměř celá hinduistická komunita.

Díválí je typické rozsvěcováním svíček, olejových lampiček a nejrůznějších ohňostrojů a to na počest Lakšmí – bohyně štěstí a též na oslavu Rámova návratu z vyhnanství. Vedle rozsvěcování všemožných světel, které mají Lakšmí ukázat cestu do jednotlivých příbytků, oslava zahrnuje i rodinné návštěvy a vzájemné výměny dárků, ale také přinášení obětin ve formě potravin. V hlavní den oslav se rozdávají dárky na počest štědrosti krále Balí a poslední, pátý den, je dnem sester. To sestry a sestřenice dostávají dárky a dávají požehnání bratrům. Celý svátek je doprovázen nekončícím zvukem petard a rachejtlí, světly ohňostrojů a prskavek, konzumací alkoholu a hašiše, tedy i uličním řáděním, což se může dít ještě i týden po oslavách.

Ze zapadlých koutů druhé, podstatně klidnější a bohatší části indické metropole, známé jako Nové Dillí se už začínají ozývat petardy, zvuky vystřelivších světlic a křik rozjařených dětí. Večerní obloha se občas rozsvítí a proudy světélkujících paprsků hned padají zpátky k zemi. Světlo, to je to, o co tu dnes jde. Lidé se v klidu procházejí kolem Brány Indie, indického symbolu ve středu města, pozorují oblohu a tiše si přemýšlejí o tom, jaké asi budou ty jejich světlice, až je budou po návratu domů zapalovat. Malý klučina se cvičenou opičkou se snaží s turistou usmlouvat dobrou cenu za pořízenou fotografii a prodavač balónků nehnutě pozoruje plynule procházející postavy a jejich protáhlé stíny na dlažbě dlouhé promenády. Nebýt oněch vzdálených zvuků, vypovídajících o nemalých obchodech s domácí pyrotechnikou, byl by to jen obyčejný příjemný večer strávený v centru města. Dnes tedy navíc okořeněný statutem skutečně zvláštního dne.

I ve Starém Dillí si jsou všichni vědomi jedinečností dnešního večera. Čas pokročil, i poslední ozvěny slunce už ztratily cestu do zapletených uliček chudé části města a přesto se všude objevují proudy ostrého světla. Je jedno jestli ony proudy tryskají z malých nádob v několikametrových pramenech nebo padají v provazech z oblohy do zakouřeného polštáře ulic. Tak či onak se odráží v bezpočtu rozjařených očí. V zavřených uličkách se třaskavý zvuk odráží s úplně jinou razancí. Pro turistu, který by snad přivřel oči a snažil by se zaposlouchat do hlasu města, to musí znamenat jen jedno – válku. A pokud se k tomu ještě přidá křik běžících dětí a smrad spálené síry z třaskavin, je takový obraz docela přesvědčivý. Většina lidí postává před domy, před svými zavřenými krámky, ze kterých se po jiné večery ozývají zvuky nejrůznějších řemesel. Dnes tiše zavřené, s lhostejností nepozvaného svědka, vyhrazují prostor pro pouliční řádění.

Je velký den a to vědí i lidé v těch nejmenších uličkách, kde se domy málem dotýkají, jak blízko to k sobě sousedi mají. Asfaltový chodník se plynule změnil v hliněnou cestičku. Podstatu hlíny tady ovšem zneucťuje všechen ten nepořádek zašlapaný do země. Těch lidí a té bídy kolem. Špinavé kopky a v nich polehávající lidé si ani nevšimli houfu, který se kolem už neklidného turisty vytvořil. Před chvíli zabočil tam a tu zas onam, teď lehce v rozpacích pokračuje dál. Petardy si do toho vesele třaskají a světlice, nemajíce jiného východiska, se odrážejí od vystouplých zdí a vracejí se zpátky k zemi. Tady sklízí velký úspěch hlavně u těch, kteří musejí uskočit, přikrčit se nebo alespoň uhnout hlavou na stranu. Turistův zrychlený krok je to jediné, co tady nepatří. Ví to on a ví to i všichni kolem.

Ráno, dřív než stihla z hlav oslavujících vyprchat síla alkoholu a drog, nastoupili uklízeči s dlouhými košťaty a nechávali za sebou jen velké hromady včerejšího svátku. Krámky se začaly pomalu otevírat a ulice se už zanedlouho zaplnily oním lidským hemžením a mnohonásobným nervózním troubením v ucpaných ulicích. Tak, jak se na velkoměsto sluší a patří.

Svoboda končí při poznání hranice. Tihle lidé žijící v bídě znají jen malý prostor kolem sebe, pak už je jenom temno. A temno, to není hranice. Temno je především neznámé. V tomto smyslu se zdá být spodina Starého Dillí stále svobodná. Daleko svobodnější než náš procházející se bílý turista.

Zanechte komentář

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

Máte dotaz?

Zrovna někde lítáme, ale pokud nám chcete zanechat vzkaz, napište nám! :)

0

Začněte psát a klikněte Enter