Jakýkoliv typ bezpečného startu na paraglidingovém padáku má 3 přesně definované fáze:

  1. Příprava a vytažení vrchlíku do letové polohy

  2. Kontrola a nastavení do směru startu

  3. Rozběh a odpoutání od země

1. Příprava a vytažení vrchlíku do letové polohy

Příprava a správné rozložení vrchlíku je pro bezproblémový start zásadní. Střed vrchlíku, vaše tělo a směr větru musí tvořit jednu přímku. Vzhledem k ní pak musí být vrchlík rozložen symetricky na obě strany. Pilot stojí při startu pod středem odtokové hrany, se šňůrami A řady mírně napnutými. Pokud má pocit, že šňůry jsou na jedné straně více napnuté než na druhé, stačí udělat úkrok stranou tak, aby se tah ve šňůrách symetricky vyrovnal, tím se automaticky vystředí přesně do výše popsané přímky.

Přední popruhy je třeba držet pevně a až u jejich konce, případně přímo za karabinky, pokud má padák rozdělené popruhy na tzv. „střední a krajní“ A popruhy doporučujeme brát do ruky pouze ty „střední“. Takto na startu táhnete pouze střed padáku, který vystupuje rovně nad hlavu, rozhodně lépe, než kdybyste drželi současně i ony „krajní“.

Rozběh musí být dynamický a směřovat přímo vpřed po spádnici svahu. Ruce je přitom potřeba nechat natažené za sebou a snažit se počáteční odpor překonat především tělem. Vrchlík postupně vyjede nad pilota, ten vypustí A popruhy a krátkým přibrzděním zamezí případnému předstřelu vrchlíku. Kontrolním pohledem se ujistí, že je vrchlík v letové pozici a že jsou všechny šňůry v pořádku. Poté pilot provede řízením korekci směru rozběhu, postupně povoluje brzdy a zrychluje svůj běh. Po dosažení dostatečné rychlosti se zvýší také vztlak a pilot přechází z běhu do letu. Po vyletění se startovního sektoru si pilot upraví svůj posed v postroji a pokračuje v letu.

2. Kontrola a nastavení do směru startu 

Tahle část startu bývá piloty bohužel často opomíjená, ale je třeba si uvědomit, že v ní má pilot poslední reálnou šanci na bezpečné přerušení startu. Protože pak už následuje finální rozběhne a odpoutání od země… 

Začátek této 2. fáze je spojený s krátkým, ale dostatečně razantním přibrždění vrchlíku, který jsme tahem A popruh a rozběhem dostali nad hlavu do letové polohy. Vrchlík totiž nad hlavu vylétnul po kruhové trajektorii určitou rychlostí a k celkové rychlosti pohybu vrchlíku se přičítá také rychlost pohybujícího se pilota. A po vytažení do letové polohy je potřeba tyto dvě rychlosti rychlosti srovnat, aby nedošlo ani k výraznějšímu předstřelu vrchlíku před pilota a aby ani přebrzděný vrchlík nepadl zpátky za pilota. No a to může pilot vyřešit buďto rychlou změnou rychlosti svého pohybu nebo právě zásahem do řídících šňůr. 

Výhodou přibrzdění je také to, že se po něm vrchlík do značné míry uklidní, stabilizuje a pilot dostane s mírně přibrzděným vrchlíkem možnost k závěrečné vizuální kontrole šňůr a vrchlíku. 

Poté přichází na řadu velmi důležitá kontrola a případná korekce směru startu. Jde o to, abychom nestartovali směrem na překážky, které bychom museli ihned po odpoutání od země nebezpečně míjet. Takže si pilot řídícími šňůrami nastaví vrchlík do nejlepšího směru startu a připraví se tak k 3. závěrečné části startu.

Pokud je cokoliv špatně, ve šňůrách je uzel, klacík nebo jsou špatně připnuty, vrchlík je zavlečený do šňůr, sedačka není správně zapnutá nebo směr startu není optimální, razantním stáhnutím řídících šňůr vrchlík zabrzdíme a start zrušíme.

3. Rozběh a odpoutání od země

Příprava a správné rozložení vrchlíku je pro bezproblémový start zásadní. Střed vrchlíku, vaše tělo a směr větru musí tvořit jednu přímku. Vzhledem k ní pak musí být vrchlík rozložen symetricky na obě strany. Pilot stojí při startu pod středem odtokové hrany, se šňůrami A řady mírně napnutými. Pokud má pocit, že šňůry jsou na jedné straně více napnuté než na druhé, stačí udělat úkrok stranou tak, aby se tah ve šňůrách symetricky vyrovnal, tím se automaticky vystředí přesně do výše popsané přímky.

Pilot může v průběhu startu udělat několik chyb:

Nedotáhnutí vrchlíku do letové pozice
Pokud pilot vypustí A popruhy příliš brzo, tedy dříve, než bude vrchlík v letové pozici nad hlavou pilota, je velmi pravděpodobné, že vrchlík spadne zpět na zem a celý start bude potřeba opakovat. Při startu zpočátku vrchlík vzhledem k jeho pozici vytváří velký čelní odpor. Postupně, jak se vrchlík dostává výš a výš, čelní odpor se snižuje až na zlomek původního. Pilot tento úbytek odporu velmi dobře ucítí a teprve když pilot nepotřebuje na startovní běh větší sílu, než je běžná pro běh z kopce, je vrchlík ustaven nad pilotem v letové pozici a chce letět.

Nesymetrický tah rukou, start s bočním větrem
Pokud pilot „tahá“ popruhy pokrčenýma rukama, zavádí často do průběhu startu chybu, protože většinou netáhne oběma stejně. Vrchlík se pak nakloní na tu stranu, kde pilot táhne méně (tento náklon může být způsobeno i bočním větrem). V takovém případě je třeba změnit směr běhu a začít podbíhat pod tu stranu, která je níže. Čím rychlejší reakce bude, tím rychlejší bude náprava pozice vrchlíku. Když je vrchlík nad hlavou, pustí pilot A popruhy, udělá řízením korekci směru, kterým se rozbíhá a pokračuje ve startu.

Nevypuštění A popruhů
Pokud včas nevypustíte A popruhy a váš tah bude pokračovat i po ustavení vrchlíku do letové polohy, velmi pravděpodobně dojde k zaklopení náběžné hrany, okamžité ztráty veškerého vztlaku, který se právě začal na vrchlíku generovat a také k okamžité neschopnosti vrchlíku pokračovat ve startu. Tato situace je velmi nebezpečná, neboť pilot najednou zrychlí a při běhu z kopce zpravidla upadne. Pokud přitom vběhne do padajícího vrchlíku, bývá situace na první pohled komická, ale ke zranění pilota pak rozhodně není daleko.

Nepřibrždění předstřelu
Prakticky stejný průběh, jako nevypuštění a další stahování A popruhů má také nepřibrždění případného předstřelu. Pokud vrchlík v první fázi startu vyjíždí nad pilota dynamicky, je nutné počítat se setrvačností, kterou bude mít i po dosažení letové polohy. V takovém případě je potřeba vrchlík včas a dostatečně krátkým přibrzděním zastavit v letové poloze přímo nad pilotem a teprve poté pokračovat kontrolním pohledem a dalšími startovními úkony.

Start bez kontrolního pohledu na vrchlík
Pokud jste ještě na zemi, máte možnost kdykoliv start zrušit. Když se dostanete do vzduchu, na zrušení startu je už pozdě. Proto je nutné důsledně zkontrolovat šňůry a celý vrchlík ustavený do letové polohy kontrolním pohledem. V průběhu startu si mírně přibrzdíte, nohy však pokračují v běhu, krátkým pohledem na vrchlík a šňůry se ujistíte, že je vše v pořádku. Pokud ano, pozvolna odbrzďujete a zrychlujete běh. Start se zamotanými šňůrami nebo zauzlovanou řídičkou je velmi nebezpečný.

Příliš pomalý běh
Pokud pilot při startu zvolní svůj běh, dojde s největší pravděpodobností ke „změknutí“ vrchlíku a jeho zaklopení. Citlivým, ale včasným přibržděním zdravé, nezaklopené části doprovázené stálým během je možno vrchlík nad hlavou regenerovat a poté pokračovat ve startu. Pokud dojde k výraznější změně směru startu, doporučujeme start zrušit.

Naskočení do postroje
Toto je častá chyba, která likviduje zvláště spodní část sedačky a nervy instruktora. Pokud se pilotovi přestane chtít běžet nebo usoudí, že běhu bylo dost a už potřeba letět, koleduje si o dlouhou jízdu po zadnici. Pokud jsou na startovišti občas kameny či pařezy, může taková situace jednoduše skončit zraněním. Padák potřebuje rychlost na to aby letěl. Pokud pilot vzletové rychlosti ještě nedosáhnul, je důležité stále běžet a zrychlovat. Mírné přibrždění k vytvoření dostatečného vztlaku většinou postačí. Pokud však pilot naskočí do postroje, dojde k výraznému nárůstu zatížení a pilot se i s padákem prosedne zpravidla až na zem. Svým tělem pilot zažíná o zem brzdit, až ho vrchlík předběhne, zaklopí se a spadne na zem před pilota. Pilot měl tedy běžet tak dlouho, až se odlepí od země – bez naskakování do postroje!

Běh se stálými zásahy do řízení
Je často komické sledovat pilota, který při startu v běhu stejně jako nohama pohybuje také rukama. Na tom by nebylo nic divného, kdyby v rukou nedržel řídící šňůry a celý vrchlík se tak nehýbal stejně jako jeho ruce. Možnost klidného startu je v takovém případě horší, neboť generování vztlaku na stále se měnícím tvaru vrchlíku je prakticky nemožné. Nezapomínejte, že nohama při startu běžíme a klidnýma rukama řídíme.

Rozběh špatným směrem
Ať už bude v průběhu startu potřeba udělat cokoliv pro ustavení vrchlíku do letové polohy, je vždy potřeba kontrolovat situaci kolem sebe a finální rozběh spustit až po již několikrát zmiňované korekci směru rozběhu. Na většině startů jsou po stranách nějaké překážky a odlepit se od země a letět rovnou na strom či sloup lyžařského vleku, to není rozhodně nijak příjemné. Kontrolujte tedy při startu neustále prostor kolem vás a směr vašeho běhu.

Tak to bylo jen na připomenutí. Pokud byste si to chtěli s námi osvěžit také prakticky, pravidelně organizujeme jak kurzy Perfektních startů, tak kurzy termického létání s přívlastkem Perfektní starty. A samozřejmě se bezpečnému startování věnujeme také v Pokurzovkách i v našem dvouletém tréninkovém programu HAWK. Jestli si svými starty nejste jisti, přijeďte k nám a začněme na tom společně pracovat.

Máte dotaz?

Zrovna někde lítáme, ale pokud nám chcete zanechat vzkaz, napište nám! :)

0

Začněte psát a klikněte Enter