Bylo to dost osobní, plné zajímavých situací, lahodného vína a výborných steaků. Létání tam bylo taky, to rozhodně a ne ledajaké.
Právě mi začal na střešní okno v pracovně tlouct déšť, do sluchátek pouštím Jima Morrisona a jsem tam. Bouřka vysoko v horách, stan a dva dost otrlí v něm. Spousty vody kolem a v puse sucho. Přes noc jsme se střídali a snažili se udržet stan, ať se nepoláme, spacáky jak hnůj a z mobilu The Doors. Pak šílené hledání cesty na sestup, průlet zakrouceným okénkem v mraku a dole – to přežití nešlo neoslavit. Slušný výstup z hor.
Střídaly se chvíle obrovské otevřenosti, útočného letu, vyblbování se ve vzduchu i na zemi a večerního degustování. Je mi smutno, že už Ďuro není mezi námi.
Jestli u vás taky prší, přečtěte si, co se dělo, myslím, že vás to dost jednoduše vtáhne do atmosféry téhle expedice.
Držte se
Dalibor
