S Janíkem Filipkem jsme se znali z našich začátků létání na Javorovém. Martin Komárek se k nám tak nějak přidal. A s Karlem Vrbenským jsme se sčuchli na české lize v Karavankách. Nejen obrazně – kde jsme se přimotali, tam jsme z malého doutnajícího ohníčku udělali takový oheň, že z toho šel strach. Byla to fakt jízda.
Takže když jsme se domluvili, že půjdeme rozlétat Kyrgyzstán, tak bylo jedno, do jaké situace se dostaneme, hlavně že to bude oheň. A byl!
Až když jsem si znova přečetl to povídání a kouknul na fotky, tak jsem si uvědomil, že tohle byla jedna z těch akcí, která se prostě zopakovat nedá. S Karlem jsme se později pouštěli do dalších projektů, začali jsme piloty vyučovat na El Speedo XC kurzech, které vedeme dodnes a společně jsme pokračovali v rozehrané bivakové hře v Kyrgyzstánu. Ale o tom zase příště…
Pěkné počtení
Dalibor
