Momentálně jsi na 16. místě v žebříčku Světového poháru… Jak se to stalo ?
No 15 jich bylo lepších!
A jak dlouho budeš šestnáctý ?
V březnu bude Brazílie a pak budu 116.
Co tě vlastně na létání tolik bere, že jsi začal jezdit po závodech ?
Na MČR jsem jezdil od samého začátku svého létáni. Byl jsem tam takový rekreant mezi divočáky. Bral jsem to hlavně jako školu létání. Vidět co dokážou druzi, snažit se to zaletět taky tak.
A jak se smiřuješ s tím, že je tam 30 nabouchaných borců a vyhrát může jen jeden, není to nefér?
Společnost, která se snažila byt fér jsme tu už jednou měli, jsem hrozně rád, že to je nefér…
No mně někdy připadá hodně velký nepoměr kladných a záporných pocitů u těch, kteří si přijeli pro kvalitní výsledek – a těch je většina. Oni se nahoru do výsledovky všichni nevejdou.
Nevím, to je asi individuální, rozhodně to není vlastnost létání závodů, ale soutěžení obecně. Na soutěž, kam jede 150 lidí, je jistě 120 odhodláno udělat co nejlepší výsledek za každou cenu a 149 jich je zklamáno, že to mohlo dopadnout lépe.
No to je boj, ale než jsi se dostal k závodům, musel jsi se to naučit nějak ovládat, jak jsi k tomu přisel ?
Nejprve se mi o tom zdálo, pak jsem koukal po raccích, pak jsem létal na počítači simulátory, pak jsem chodil na letiště, ze budu létat větroně, ale bohužel to bylo zrovna v době porevoluční, rozpadal se Svazarm, na letišti nebyla nálada zrovna nejpříjemnější, takže jsem to nedodělal. No a pak na výšce, na zimní rekreaci v Krkonoších jsem uviděl padák (mimochodem letěl na něm současný vrchní šéfinspektor). No a v létě si udělal kurs můj švagr, a to už jsem nevydržel, takže rok na to už jsem bušil na Ranou i já.
Většina pilotu nedá dopustit na své první křídlo, je to je nejlepší, co kdy létali – povídají, jak to máš Ty?
Já nedám dopustit na žádné svoje křídlo. Vždycky jsem měl to nejlepší, věřil jsem mu.
Takže Tě nikdy nenechalo na holičkách?
Jasně, ještě v životě mi neklaplo ani ucho! Ne vážně, kdo to bude číst, piloti?
… piloti a pilotky …
V tom případě to samozřejmě mnohokrát bylo skoro o život, ale včasným zásahem a bezchybnou pilotáží, jsem vše vyřešil zcela perfektně.
Jo, taky to tak dělám… Kolik tak nalétáš za rok, vedeš si deníček?
Ze začátku jsem si deníček poctivě vedl. To jsem si tam psal každý slet, každý start z mezičky. Teď už si jen schovávám tracklogy. Nalétám tak 200hodin ročně. Nevím, a v kilometrech to myslím i tisícovka bude
Možná by někoho zajímalo, kolik se na takových průměrných závodech odlétá hodin, kolik se pilot nasedí v sedačce…
No tak to můžeme vzít naprosto přesně. Mam takovou statistiku loňských závodů. Moment… Už to mám, loni jsem byl na 11ti závodech, odlétalo se 27 platných kol. Tratě jsou tak 30-120km většinou je člověk min. 2 hodiny ve vzduchu.
Líbí se mi Tvé statistiky, jsi vystudovaný jaderny fyzik – pomáhá Ti to při letu nebo tě to spise otravuje logickými dedukcemi, které příroda někdy tak nějak neřeší?
Pomáhá – už z dálky poznám jadernou elektrárnu! Já se snažím vždy najít logické vysvětlení všeho co se ve vzduchu děje. Nevím jestli je to vždy to nejlepší řešení. Spousty skvělých pilotu o tom tolik neuvazuje a léta "na cit". Nicméně když pak s nimi probírám, čeho si všimli a co viděli, zjišťuji, že stejně dělají logické závěry, jen si to třeba sami neuvědomují…
A to je Tvé logické vysvětlení nebo Tvůj pocit z nich?
To je logické vysvětlení mého pocitu z nich! Rozhodně mé logické dedukce mě neotravují, narozdíl od jízlivých poznámek těch citovkářů, že Dalibore… 🙂
Když létáte závody, jste v různých týmech, pomáháte si?
Řekl bych ze moc ne, naopak je zde velká rivalita, mezi lidmi co se znají víc. Ale teď aby to nevyznělo, jako ze si nějak škodíme, to určitě ne. Vždycky má člověk radost, když letí s někým známým. Ale ono se ani moc pomoct ve vzduchu nedá. Tam je každý za sebe, můžu někomu fandit, ale to mu stejně moc nepomůže.
To je pravda. Myslíš, že se český pilot může věnovat paraglidingu profesionálně? Nemyslím tím výuku, to vím že jde…
No pokud vyloučíš výuku, tak zde zbývá – konstrukce a výroba padáků – tím se je možno velice dobře živit – lidí co to umí moc není. No a pak závoděni, tam jsou to bud peníze od sponzora – ti ale moc o nepříliš známý sport zájem nemají a nebo žít z "prize money" ceny za vítězství. V kategorii všech pilotů je natolik veliká konkurence, že neexistuje pilot, který by kam přijede vyhrál, takže nikdo ty peníze nemá jisté. Nemyslím, že by bylo možné vyžít jen z toho. U žen to je možná trošku jednodušší, že jich není tolik, ale konkurence je také na docela slušné úrovni – o tom by mohla vyprávět Petra Krausová, naše nejlepší pilotka, které se loni nepodařilo obhájit vítězství ve Světovém poháru.
Ta naše česká zemička je trochu placatá oproti alpským zemím, nepřipadá ti to jako – teď nemám to správné slovo…
Sviňárna praotce Čecha!
Jak vnímáš piloty z alpských zemích – bývají na závody lépe připravení? Jaké jsou mezi vámi rozdíly?
Hlavni rozdíl je ten, ze támhle někde v Salzburgu můžu každé odpoledne v létě vyjet lanovkou na kopec a minimálně hodinku si ještě polétám. Když u nás chce člověk létat, tak se tomu musí vážně věnovat, musí tomu ten čas obětovat – když chci u nás létat, tak už ráno musím zjišťovat na který kopec mam jet, dostat se tam (často 2 hodiny autem), nakonec tam třeba vůbec nic neodletět a zase se vracet zpátky… Když tohle někdo podstupuje je jasné, že má větši ambice a opravdu o to stojí. U nás není moc pilotu, kteří by létali na nějaké úrovni a presto nebyli viděni na závodech. V alpských zemích je to běžné. O spoustě výborných pilotů se vůbec nedovíme…
Kde všude trénuješ – u nás v ČR?
Každý let je trénink, takže všude, kde létám trénuji. Létám – protože ač původem z Ostravy, nyní žiji v Praze – většinou v Čechách: Raná, Kozákov, Krkonoše- Medvědín, Černá hora, Dlouhý vrch (České středohoří). No a pak ještě ta pozemní příprava.
A to si v těch zimních měsících sedím u počítače, brouzdám po netu, prohlížím si cizí i svoje tracklogy, čtu články o létání, zasněně koukám a slintám…
Nic si z toho nedělej, taky slintám! My dva už jsme toho spolu trochu zažili – bivakové létání – co ti to říká ?
Největší míra svobody. Naprostá samostatnost, nezávislost. Z rekreačního předmětu vyrobený cestovní prostředek…
A když bys nelétal na padácích, čemu by ses podobně věnoval?
Nevím, jezdil bych závody na motorce?
Tak pro dnešek by to stačilo, díky za rozhovor a ať Ti to létá!
