Mára s Aničkou u Čurdy na Kanárech

Navštívit druhý největší kanárský ostrov Fuerteventura nás zlákal Čurda, když se letos na jaře objevil na Moravě a barvitě nám o něm povídal. Následovalo vybrání vhodného termínu a nákup letenek pro nás dva a naše kola, a už jsme nedočkavě trhali listy kalendáře.

Po příletu na ostrov a nezbytném odbavení jsme netrpělivě čekali na pana Čurdu, jak ho uvedla Martina, delegátka jisté nejmenované cestovní kanceláře. Ten se nakonec dostavil ve své obytné Avii spolu s kokršpanělem Nemem. Jak jsme se během pobytu mohli přesvědčit, jméno Nemo nebylo vybráno náhodně, neboť ve vodě byl kokr jako doma. Hodinové zpoždění Čurdy a jeho cirku mělo na svědomí místní četnitvo, jímž byl pan Čurda zastaven cestou na letiště s tím, že nemá v pořádku příslušné dokumenty. Tento policejní zásah bohužel ovlivnil naši pouť po ostrově, neboť Avie byla od tohoto okamžiku nepojízdná a musela být odstavena. Naštěstí v těsné blízkosti naší "domovské" pláže Flag beach, takže jsme z jejích oken mohli sledovat situaci na pláži a v případě příznivého větru okamžitě vyrazit kitovat.

MTB
Naše představa, že ostrov postupně projedeme po polních cestách a občas spočneme v příjemném stínu, vzala za své téměř hned při příletu na ostrov. Krajinu sopečného původu se sopkami a vyschlými koryty řek sice křižovaly pěkné silnice, ale představu celodenního šlapání po rozpáleném asfaltu a čichání výfukových plynů jsme hned zavrhli. Ostrov protíná také rozsáhlá síť polních silnic a stezek, jejich drsnou realitu nám však ukázal hned první výlet, kdy jsme si vyjeli podél severního pobřeží do 25km vzdáleného města El Cotillo. Na polní cesty můžeme jenom doporučit plně odpružené horské kolo (tj. "pérování" vepředu i vzadu), protože typickou fuerteventurskou polňačku tvoří tvrdá hlína na které jsou v asi 20cm odstupech vlny, navíc doplněny ostrými kameny a pískem. Kamenům se dá vyhnout, ale několikahodinová jízda za neustálého natřásání, slézání a tlačení kola (to když je navátý písek příliš hluboký) nás odradila podnikat zde nějaké delší mtb tůry.
Přestože jsme nakonec kola nevyužili k jízdě v terénu, tak se velmi osvědčila jako rychlý městský dopravní prostředek. Cesta do centra města se zkrátila z pěších 40 minut na 10 minut. Pokud bychom si kola na ostrově vypůjčili, tak za celý pobyt mnohonásobně překročíme cenu, za kterou jsme je na ostrov dopravili. Proto neuvažujete-li o zapůjčení auta pro celý pobyt, tak doporučujeme vzít si s sebou vlastní kolo.

Kitesurfing
Fuerteventura je, na rozdíl od bikování, ideálním místem k provozování všech druhů vodních sportů, ke kterým je potřeba vítr a/nebo vlny. Toto ostatně vyplývá už ze samotného názvu ostrova – Fuerte (silný) Vento (vítr). Ten na ostrově fouká běžně kolem 8m/s, zpříjemňuje tak ale horké dny a teploty přes 30C jsou snáze snesitelné. Jak jsme sami mohli poznat, ostrov je ideální jak k aktivnímu kitování, tak také pro začínající kitesurfaře. Pro ty jsou zde lagunky různých velikostí, kde jsem začal s kitováním i já. Pláže jsou písečné, takže bodydrag na souši, kterým výuka kitování začíná, není až tak bolestivý 🙂 Po zvládnutí základních manévrů bez i s prknem, jsem vyrazil do vln a vlnek na pláž Flag Beach. Na ní je možnost zaplatit si Rescue člun za 30 euro na celý pobyt, který je stále připraven vyjet na pomoc kitařům, kteří se z různých důvodů nemohou dostat zpět ke břehu.
Kitesurfing mě oslovil díky tomu jak komplexně si při něm člověk procvičí celé tělo, zároveň polenoší u vody a ještě se krásně opálí. Jedinou jeho nevýhodou je, že k jeho rozumnému provozování je zapotřebí moře.

Paragliding
Padák jsem s sebou na Fuertu nebral, ale občas jsou paraglidové vrchlíky ve vzduchu vidět. Bohužel se jedná především o pláž SotaVente, kde místní borci slétávání s turisty v tandemu na pláž, o převýšení se snad nedá ani mluvit. No nevím, takhle si paragliding nepředstavuji. Podle toho co jsem viděl, tak i přes zdejší vítr se najdou dny, kdy tolik nefuní a je letovo. O tom, že tady termika funguje, mě kromě oblačnosti přesvědčili také poměrně častí prachový čertíci. Další nebezpečí skýtají závětrné strany kráterů, kde přece jenom nějaké ty rotůrky budou. Myšlenka realizovat ve zdejších podmínkách bivaque-flying nemusí být vůbec marná. Jenom to nejspíše bude chtít menší křídlo, ať člověk nevisí ve vzduchu pořád nad jedním místem a přijet na Fuertu v zimním období, kdy je vítr na rozdíl od léta slabší.

Turistika
Samozřejmě jsme chtěli Fuertu poznat ze všech stran a proto jsme se předem vybavili několika průvodci s informacemi o nejzajímavějších místech.
Jako první jsme vyrazili severovýchodně na 3,5 km vzdálený ostrůvek Los Lobos, který svůj název nese podle tuleňů, kteří ho před mnoha léty obývali. Ostrov je lehce dosažitelný lodí (cena 10Eu na osobu za zpáteční jízdenku), která vyráží z přístavu Corralejo každý den v 10.00 a zpět jede v 17.00. Celý ostrůvek je přírodní rezervací, je zde perfektní značení stezek a celý se dá klidnou chůzí obejít za zhruba 4h. Po vystoupení z lodi na molo, máme na výběr, zda se vydáme doleva nebo doprava. Osobně doporučujeme vydat se nejdříve doleva a zdolat výstup na asi 150m vysokou sopku, ze které je úchvatný výhled na pláže Fuerty a Lanzarote a také do kotle bouřící vody ve zborceném jícnu vulkánu. Samozřejmě ani na tomto ostrůvku nechybí krásná laguna s pláží a křišťálovou vodou, kde se dá až do odjezdu lodi lenošit.

Západní pobřeží ostrova je daleko méně osídlené, ale najdeme zde hned několik zajímavostí. Moc nás lákalo podívat se na vrak 210 metrů dlouhé výletní lodi American Star, která asi před 10 lety při převozu do Ameriky ztroskotala u Fuerty a od té doby je její část zaklíněná v písku u pobřeží. Protože se nachází u vojenské oblasti, která je nepřístupná, označenou cestu k ní člověk nenajde, a tak se musí vydat na vlastní pěst. Z hlavní cesty z Pajáry do La Pared jsme první odbočkou sjeli na polní cestu a po asi 15 minutách jízdy jsme před sebou uviděli obrovský zrezivělý vrak lodi.
Jižní cíp ostrova je velmi nehostinný kraj. Polní cestou jsme z nejjižnějšího města Morro Jable jeli asi 20 km k majáku Faro de Jandía a poté přes hory na východní pohoří, do vesničky Cofete. Co nás ale na tomto místě zajímalo více, byla různými pověstmi opředená villa Winter. Německý architekt Winter tuto vilu údajně postavil jako skrýš pro nacististy a jejich válečný arzenál. No pravdu se asi už nedozvíme, každopádně stavba to je zajímavá, i když trochu sešlá.
Nádherný pohled se naskytne na více než 20 km dlouhé pláže na poloostrově Jandía. Jednu noc, no spíše ráno, jsme strávili na pláži SotaVente, kde jsme se uložili do závětří znaveni fiestou k zahájení světového poháru wind a kitesurfingu. Průzračně čistá voda na pozvolné písečné pláži, která je při přílivu celá zalitá vodou a při odlivu se na ní tvoří kouzelné lagunky, je jako stvořená pro plážové povaleče, vlastně milovníky vodních sportů 🙂

Památky
Historických památek na Fuertě moc nenajdete. Snad všechna zajímavá místa ostrova se nám podařilo objet za dva dny vozem z půjčovny. Ve vesnici La Oliva jsme navštívili Centrum kanárského umění plné obrazů a soch kanárských umělců a nádhernou kaktusovou zahradou. V Betancurii, prvním hlavním městě, je muzeum sakrálního umění a také obchůdek s tradičními kanárskými výrobky a suvenýry. Za návštěvu také stojí "Skanzen Mlýnů" u vesničky Antigua, opět s kaktusovou zahradou a suvenýry. Jinak téměř v každé vesnici,je něčím významný kostel, někde se najde i historická budova, a to je asi vše.

Fiesty
Ve Španělsku mají moc hezkou tradici – oslavy dlouho do noci téměř každý den. Těžko říct, co na těch fiestách vlastně slaví, každopádně stojí za to je navštívit. S nějakým předem ohlášeným začátkem si Španělé starost nedělají, ale většinou se nezačíná moc dlouho před půlnocí a paří se až do rána:-).

Zanechte komentář

Tato stránka je chráněna pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.

Máte dotaz?

Zrovna někde lítáme, ale pokud nám chcete zanechat vzkaz, napište nám! :)

0

Začněte psát a klikněte Enter