Aljaška a Kanada 2003 – Cesta do Dawson City

Díky shánění objektivů, drobností pro naši Larvu a především lákavému nočnímu Vancouveru, končíme první den cesty nedaleko za městem. Budoucí olympijská metropole nám postupně ukazuje další za svých tváří. Na Grenville Street, vedoucí do centra města, potkáváme tucty bezdomovců polehávajících na chodníku, zoufalce s rozbodaným předloktím a lidi bez pohledu, hledající štěstí v odpadkových koších.

Ve fenomenální Hasting Street, která byla v rámci projektu bezpečného města vyčleněna jako čtvrť pro lidi bez domova a s hromadou problémů, jsme určitě jediní turisté. I obyvatelé Vancouveru se této oblasti ve večerních hodinách spíše vyhýbají. Přestože foťáky ukrýváme hlouběji pod bundu, pocit nevítaného cizince úměrně narůstá čím hlouběji se ocitáme v této oáze zoufalství. Mrazí mě v zádech, když slyším volání v řeči, které by ani Angličan nerozuměl. Tomáš také nemá velkou chuť udělat pár snímků. Se znatelnou úlevou vstupujeme do Čínské čtvrti, která je jednou z největších v Severní Americe. Vzhledem k její rozloze a všude přítomným asiatům je zřejmé, proč se Vancoveru začíná říkat VanKong. „Chinatown“ žije svým vlastním životem a data na domech dávají tušit jeho stáří. V příjemných restauracích a obchůdcích na Robson Street, nejznámější vancouverské ulici, už potkáváme především turisty, baťůžkáře a spousty dalších lidí užívajících si nočního města. Do tmy vyhrávají různé skupinky především mladých lidí hudbu z celého světa.V centru města jsou všude přítomné hlídky na kolech, které jsou připraveny v případě problémů kdykoliv zakročit a přivolat policii. Ještě uprostřed noci definitivně opouštíme Vancouver a mizíme v horách tyčících se přímo nad městem, které jako by se snažily ukrýt lidskou zatracenost v ulicích atraktivní metropole.

Krásné počasí střídá první déšť. Scénická cesta na sever – SEA TO SKY HWY, lemuje záliv nad Vancouverem a vede přes Squamish, známý pro dobré lezecké terény, až do Whistleru, jednoho z nejexkluzívnějších lyžařských středisek v Kanadě. Teď v létě, kdy se vrcholy schovávají za kupovité mraky a kdy se zde místo lyžařů prohánějí stavební stroje, které připravují terén pro konání

Olympijských her 2010, ztrácí Whistler – v porovnání s alpskými středisky, na své vysokohorské malebnosti. Dny se nám čím dál tím více začínají prodlužovat a cesta na sever díky obrovským vzdálenostem začíná dostávat stále větší rozměr.

Hyder je nejpřátelštější město duchů a zároveň nejjižnější místo Aljašky, doslova odříznuté od zbytku Spojených států. Místní, kterých tu žije celoročně asi padesát, se řídí kanadským časem a používají kanadskou měnu. Gentlemany z Hyderu rozeznáte od ostatních podle vousů à la ZZ TOP a jedinečného přátelského pohledu. Jak postupně zjišťujeme Aljaškani, totiž nejsou Američani. Hyder je známý také jako místo, kudy každoročně táhnou tisíce lososů. Pozorování hnědých medvědů grizzly, kteří je přicházejí ráno a večer lovit, je dnes docela slušnou turistickou atrakcí. Kvílení a pobíhaní fotekchtivých turistů působí v porovnání s bravurní a vyrovnanou technikou lovu grizzlyho groteskně. Spokojený a najedený grizzly odchází z jeviště bez jediného pohledu do namířených objektivů.

Cesta po Cassiar HWY, která je z velké části štěrková, nám připravila několik překvapení. Naše Larva, která určitě nikdy nevyjela z Vancouveru, nám začala jasně dávat najevo, že štěrková cesta se jí nelíbí. A tak Tomáš pravidelně a s klidem želvy opravuje výfuk, který nám posléze stejně z části upadne. Také kola se začínají hlásit o výměnu, každou chvíli zaznamenáváme defekty, které nám docela narušují rozpočet. 30 CAD za opravu jedné pneumatiky znamená benzín na téměř 500 km. Rozhodnutí pro radikální výměnu pneumatik padlo na Dawson City, kde nás čeká Tomův kamarád Mikin, který jistě bude mít řešení. Mikin obývá srub s Tajgou, nejvitálnějším psem na světě, která se cítí být více člověkem než psem. Na návštěvě u Mikinovy přítelkyně se dovídáme více o životě na trapeře, přesně vymezené horské oblasti, kde si trapper, aniž by se stal jejím vlastníkem, může zakoupit právo pro lov divoké zvěře. Podle Mikinových slov komplikují život trapperů ochránci přírody. V zimních měsících je lov jednou z mála aktivit, kterou mohou místní obyvatelé během krátkých a velice studených dnů dělat. Z drsné severní oblasti Kanady tímto ubývají nejen trappeři, ale i další stálí obyvatelé. Sedíce u dobrého piva ve Wensmister Hotelu, který má v sobě kouzlo pravého lokálu z doby zlaté horečky, byl Mikin povýšen na konzula Valašského království pro oblast Dawsonu. Jako opravdový konzul se nám Mikin snažil patřičně pomoci – a to nejen s Larvou. Na jeho doporučení se hned druhý den setkáváme s panem Františkem Nárožným, správcem místního smetiště, kde bychom mohli najít pro nás tolik žádané pneumatiky. Setkání s panem Františkem proběhlo přesně podle Mikinova scénáře. Výřečnost pana Františka byla stejně veliká jako jeho nos. Několikrát nám připomenul, že je dnes zavírací doba a na smetiště by nás neměl pouštět, že má hodně práce, o které tedy spíše mluvil, poradil, které pneumatiky nevybírat a jak se máme na smetišti chovat, protože i smetiště má svůj systém a řád. A zase vyprávěl kolik má práce a také o svých sestrách, které s ním nemluví a které jsme se tímto zavázali od pana Františka pozdravit. Výměnu všech pneumatik jsme vyřešili po slovanském způsobu v dawsonském servise, jehož majitelé pocházeli z Chorvatska. Část práce jsme si udělali sami, a tak nás přezutí všech čtyř kol stálo pouhých 30 CAD. Jako správní Slované jsme vyřešili i opravu věčně upadávajícího výfuku. Prostě tento druh výfuku tady nemají a k dostání by mohl být tak možná v aljašském Anchorage. Na střechu Larvy, která dostala nové boty, jsme naložili Mikinovu kanoi, čímž dostala Larva opravdový expediční ráz a za zvuků hudby, abychom neslyšeli rachotící výfuk, vyrazili dále na Aljašku..

Zanechte komentář

Máte dotaz?

Zrovna někde lítáme, ale pokud nám chcete zanechat vzkaz, napište nám! :)

0

Začněte psát a klikněte Enter